V článku Nedochůdče třetí generace (EURO 35/2009) jsou zjevné diletantské omyly. Jakou důvěru může mít čtenář k faktům, jako je „reaktorovou nádobu vyráběly polské loděnice, které to nikdy neměly v programu“? Správná odpověď zní: „Reaktorovou nádobu vyrobila japonská společnost Mitsubishi Heavy Industries, ingoty pro ni Japan Steel Works.“ Nikdo jiný na světě totiž takovou velkou nádobu vyrobit neuměl. Možná vás bude zajímat, že vnitřní části pro tento reaktor vyrábí plzeňská Škoda JS.
Další tvrzení v článku zní: „Většina prací je zadávána levným firmám ze zahraničí.“ Ze seznamu dodavatelů zařízení pro jadernou elektrárnu Olkiluoto, který lze nalézt na internetu, vyplývá, že to jsou všechno renomované firmy. Článek je v duchu nesmiřitelných protijaderných výpadů hnutí Greenpeace a jemu podobných. Autoři článku kalkulují s tím, že laická veřejnost si nemůže informace ověřit.
V souvislosti s tendrem ČEZ na dostavbu Temelína vypsaným počátkem srpna se v řadách odpůrců jádra objevila panika. Proto mobilizují síly v Německu, ve Francii i v Česku a hledají sebemenší důvod k plivnutí na jádro. Je zřejmé, že protijaderná lobby potřebuje velkou jadernou havárii, a dělá všechno pro to, aby se stala. Zajímavé je, že se nikde neobjevila informace z letošního srpna, jak skvěle si počíná v současnosti na opačné straně zeměkoule v Číně americká firma Westinghouse Electric. Ta přesně dle harmonogramu buduje dva pilotní bloky s reaktory AP 1000 (generace III +) – například http://www.businesswire.com/portal/site/home/permalink/?ndmViewId=news_view&newsId=20090813005451&newsLang=en. Očekává se, že tyto bloky budou nabídnuty pro výstavbu v Temelíně, společně s ruskými reaktory VVER, francouzským EPR a japonským APWR. Aktivity zelených proti jaderné energetice připomínají postavu starého pána z filmu Rozmarné léto. Ten volá: „Člověče, vždyť spadnete, slezte dolů!“ Přitom cloumá stožárem lana, na němž stojí kouzelník Arnoštek. Cloumá jím natolik dlouho, až Arnoštek skutečně spadne. Následně starý pán odchází a říká: „Vždyť jsem vám to říkal.“
Doufám, že nepůjdete natolik daleko jako svého času šéf české kanceláře Greenpeace Tutter. Ten před několika lety, kdy konsorcium českých firem podalo nabídku na výstavbu dvou jaderných bloků v bulharském Belene, neváhal uspořádat v Sofii tiskovou konferenci proti tomuto projektu a v dopise bulharské vládě vysvětloval, že český název firmy „Škoda“ znamená v bulharštině „poškození“.
Josef Říha, Škoda JS
Styl článku Nedochůdče třetí generace (EURO 35/2009) se mi vůbec nelíbí. Jeho autoři určitě opsali z různých pramenů mnoho pravdy, ale styl je příšerný. Připomíná mi to agitky z padesátých let nebo nedávno odvysílaný záznam z procesu s Miladou Horákovou. Pokud jim za to někdo zaplatil, pak ano, je to jejich (špinavé) řemeslo. Pokud je to však pouze jejich styl, je mi jich (a jejich učitelů) líto.
Petr Kotnour, Petr.Kotnour@skoda-js.cz
Kdyby Josef Říha a Petr Kotnour ze Škody JS měli pravdu, že mezi dodavateli jsou jen renomované firmy, na čí vrub by pak spadal bezedný nepořádek ohrožující budoucí bezpečnost elektrárny Olkiluoto 3? Jaké bezpečnostní záruky by pak mohly firmy dávat na jiných stavbách? Naštěstí pro lidstvo to je pravda jen zčásti. V Olkiluotu stavěli nejen úplní jaderní, ale dokonce i stavební diletanti. Například indická betonářská firma, která poprvé přišla do styku s mrazem a způsobila nedozírné škody a zdržení. Nebo jaderně nezkušení kováci z polských loděnic.
Tristní stav na elektrárně dovedl už v roce 2006 Seiju Suksiho z finského Úřadu pro jadernou bezpečnost k rezignovanému závěru: „Společnosti, které se na projektu podílejí, nenalezly společný pohled na důraz na bezpečnostní povědomí v konstrukční fázi.“ Přeloženo z „atomového jazyka“ do češtiny – ne všem záleželo na tom, jak bezpečný projekt bude. Na základě Suksiho zprávy označil časopis Nucleonics Week za příčiny problémů nezkušenost dodavatelů, nekvalitní kontrolu subdodavatelů a problémy regulačního úřadu s dostupností informací.
V jednom nás však Josef Říha a Petr Kotnour ze Škody JS opravdu „chytili na švestkách“ – polští loďaři nepokazili reaktorovou nádobu, ale ocelovou vystýlku kontejnmentového pláště. Navařili žebra, kam neměli, vyvrtali do vystýlky děr jak řešeto a museli je pak přeplátovávat. Naše chyba vznikla už před dvěma lety při překladu z finštiny přes angličtinu do češtiny. Ani jeden z trojice nebyl jaderný odborník. Čtenářům se omlouváme, oponentům nikoli. Oni jsou jaderní odborníci a jistě moc dobře věděli, jak to bylo s Poláky a kontejnmentem. Pro jejich argumentaci se však hodilo uvést jen půl pravdy.
Ani ve snu nás nenapadlo takový vykutálený projekt spojovat s Temelínem. To až Josefa Říhu. A protože bezděčně zpochybnil i renomé specializovaných firem, nebude asi v kolektivu jaderných přátel oblíben. Protože zbylé části dopisů jsou spíše literárními studiemi a úvahami o stylu psaní než polemikou s článkem, ponecháváme je literární kritice. Ta jistě ocení, že se na čtenáře obracíme jiným než „atomovým jazykem“.
Čestmír Klos (cestmir.klos@euro.cz), Eva Jarešová (eva.jaresova@euro.cz)
