IT a telekomunikace si jsou čím dál bližší, říká viceprezident Telefóniky O2
Pro mnohé bylo překvapením, když František Schneider vloni v dubnu opustil křeslo generálního ředitele české pobočky firmy Dell Computer a přesunul se do společnosti Telefónica O2, kde se stal „jen“ výkonným ředitelem pro korporátní segment. Na začátku letošního roku však odešel Fernando Astiaso, viceprezident Telefóniky pro firemní zákazníky a státní správu, a Schneider byl jmenován viceprezidentem firmy, jen jednu úroveň pod generálním ředitelem Salvadorem Angladou. Po Gabrielu Berdárovi, někdejším šéfovi Českého Telecomu, je Schneider již druhým top manažerem Dellu, kterého zlákala práce pro největší českou telekomunikační firmu.
České začátky
V nové pozici je Schneider zodpovědný za oblast korporátních klientů a středně velkých zákazníků, tedy firmy s více než stovkou zaměstnanců. „Neposkytujeme jen standardní hlasové a datové služby, nabízíme i správu počítačových sítí, hlídání jejich bezpečnosti nebo specifické ICT řešení na míru klientovi,“ popisuje oblast, kterou má na starost. V IT branži strávil celou dosavadní profesní kariéru, takže po přesunu do Telefóniky musel své „počítačové znalosti“ obohatit a rozšířit o informace z telekomunikací. „Ale jinak si jsou tyto obory velmi blízké a provázané. Když si pořídím počítač, budu k němu potřebovat internetové připojení, buď pevné, nebo mobilní. A Telefónica je – vzhledem k jejímu komplexnímu záběru – místem, kde může skončit jakýkoli notebook, počítač nebo server. Proto když přišla nabídka stát se součástí tohoto byznysu, dlouho jsem neváhal,“ vysvětluje Schneider.
Kompjůtry přitom byly jeho denním chlebem posledních šestnáct let; již při studiích na Západočeské univerzitě začal pracovat pro českou firmu Vikomt, která montovala vlastní počítače a věnovala se distribuci IT zboží. „Začínal jsem jako nákupčí počítačových čipů od Intelu, pak jsme založili novou značku počítačů Monzun. S tou se nám podařilo prosadit se do státní správy a segmentu velkých klientů, tedy oblastí, které byly do té doby výspou nadnárodních firem,“ vzpomíná Schneider.
Ve Vikomtu si tehdy poprvé vyzkoušel model přímého prodeje zákazníkům, nikoli přes prostředníky a přeprodejce počítačů. Vcelku logicky se tak o Schneidera začal zajímat konkurenční Dell, který se celosvětově proslavil přímou formou distribuce. „Česko-slovenská pobočka tehdy měla třicet lidí, takže jsme se prakticky všichni znali, potkávali jsme se u velkých klientů. Dell měl tehdy zájem rozběhnout přímý prodej i pro malé a středně velké firmy, oslovil mne, zda by mne to zajímalo, a já souhlasil,“ rekapituluje svůj první profesní přestup.
Arabské 11. září
O Schneiderově úspěchu se brzy dozvěděli i evropští šéfové Dellu, takže si rodák ze západočeského Chebu v roce 2001 vysloužil první zahraniční angažmá: byl jmenován manažerem pro vybudování prodejních kanálů pro firemní zákazníky v regionu východní Evropy, Středního východu a Afriky (EMEA). Vždy zhruba půl roku strávil v Saúdské Arábii, Spojených arabských emirátech, Turecku, Rusku a Izraeli. „V každé zemi jsme se snažili zreplikovat osvědčený model nepřímé distribuce. Nabírali se lidé, vychovávali jsme je, hledali partnery a rozbíhali prodeje. Bylo to skvělé období a obrovská zkušenost. Kontakt s jinou kulturou člověka obohatí, donutí ho otevřít se,“ říká spokojeně a dodává: „Během svého pobytu v Saúdské Arábii proběhly útoky 11. září, takže jsem prostřednictvím zpravodajství CNN a arabské televize Al-Džazíra sledoval dva zcela rozdílné názory. Místní to brali stejně emotivně jako zbytek světa, jenom byli přesvědčeni, že jsme si to ,udělali sami‘.“
V roce 2003 se Schneider přesunul do Řecka, kde řídil založení zcela nové pobočky Dellu. „To bylo mé nejdelší a nejemotivnější zahraniční angažmá, bylo to mé profesní dítě,“ přiznává. Jenže v roce 2004 odešel Gabriel Berdár, tehdejší šéf českého Dellu, ředitelovat Českému Telecomu a evropští manažeři počítačové firmy si vzpomněli, že mají jednoho schopného Čecha v Aténách. „Spokojeně jsem se těšil na další rok v řeckém teple, jak budeme růst a dělat počítačový byznys, ale v tom přišla nabídka z Prahy. Na rozhodování, zda vzít zdejší pobočku, jsem měl dva dny, ale nakonec k tomu vůbec nedošlo. Jeden z mých nadřízených totiž zavolal i mé manželce, takže to bylo hodně rychlé,“ směje se.
Oceňuje nedokonalost
Zpětně však Schneider vnímá své působení v čele česko-slovenského zastoupení Dellu jako hlavní milník dosavadní kariéry. „Zhruba po roce plném práce, nadšení a entuziasmu jsem pochopil, že nejsem schopný všechnu práci zvládnout sám, že musím dát prostor lidem. Až poté jsem pochopil, kolik energie se mi tím uvolnilo a vytvořilo prostor pro zásadní věci,“ soudí jedenačtyřicetiletý manažer. Pod jeho vedením zdejší pobočka ztrojnásobila tržby a profit, počet zaměstnanců vzrostl na dvojnásobek a dvakrát za sebou byla vyhlášena nejlepším zastoupením v regionu EMEA.
„Jenže pak začaly v evropském Dellu probíhat změny, v kterých jsem pro sebe neviděl žádnou další výzvu, možnost, kam se posunout dál. Snažil jsem se hledat uvnitř Dellu, ale téměř tři čtvrtě roku se nic neměnilo, a pak přišla nabídka z Telefóniky. To byla velmi velká výzva, která mne oslovila,“ popisuje Schneider svůj druhý profesní přestup.
Na operátorovi, který je následníkem Českého Telecomu a Eurotelu, oceňuje především komplexnost nabízených služeb. Paradoxně ho těší i určitá množina nedokonalostí, které si firma nese z minulosti. „Telefónica zásadním způsobem rozšířila produktové portfolio, ale prakticky se nezměnil způsob oslovení zákazníka. To je jen jedna z řady věcí, která – když se nám podaří odstranit – skýtá možnosti obrovského růstu,“ soudí Schneider.
Nový viceprezident si je však vědom, že v korporaci s devíti tisícovkami zaměstnanců nejde vše měnit rychle jako v pružném Dellu, který v Česku a na Slovensku čítá 150 lidí: „Implementace a exekuce rozhodnutí je v takovém kolosu významně pozvolnější. Ale na druhou stranu je firemní kultura Telefóniky mnohem otevřenější než v americky řízené společnosti, která je utažena různými pravidly a kde se víc vykonává, než vymýšlí.“
