S rozhodnutím, že tentokrát zajdeme k Tigerovi, jsme se s kolegyní neubránily představě domptéra před cirkusovou klecí, která se výsledkem další asociace zahalila do pivního oparu proslulého hostince U zlatého tygra, někdejšího hlavního štábu Bohumila Hrabala. Omyl. Šlo o tvora mnohem exotičtějšího, jenž se do štítu restaurace v ulici Anny Letenské na Vinohradech dostal až z Thajska.
Hned u dveří při pohledu na usedlý mobiliář tmavých barev a tradiční vyobrazení domorodých tanečnic, na něž od baru blahosklonně shlíží soška Buddhy, nabýváme dojmu, že akutní nebezpečí zatím nehrozí. Šelmy nikde. Rozhlížíme se po vstupní místnosti, která dále pokračuje i v hloubi suterénu, kde za přívětivějšího počasí končí zahrádkou. Interiéru dominuje žlutá a modrá v různých, ne vždy harmonických odstínech. Nad hlavou nám nehybně visí těleso úctyhodného větráku s rádoby honosně zlatými lopatkami, pod nohama trochu studí dlažba. Na první dojem čistý, úhledný, nepříliš vřelý prostor „ani ryba ani rak“ – žádné ulítlé etno ani luxusní design.
Obracíme pozornost k jídelnímu lístku a odhadujeme své síly. Počtu papriček, respektive plamínků v thajských restauracích není radno věřit, dokud nezakusíte, zač je toho loket, v této souvislosti však spíše jazyk. Jistě potěší vědomí, že pokud se na avizovaný stupeň zrovna necítíte, kuchař vám připraví něžnější verzi. Odhlédneme od denní nabídky à sto korun a odvážně pronikáme do nitra žlutého xeroxovaného sešitku v modrých deskách, který by se rozhodně lépe vyjímal v čínském bufetu. Když se k nám přivlní milá dívka, která svůj bohorovný úsměv zřejmě odkoukala od Buddhy, máme zhruba vybráno.
První chod objednáváme šalamounsky – jemnou křupavou zeleninu se švestkovou omáčkou a mírně riskantní kuřecí polévku s kokosovým mlékem ráže jedné papričky. Šetříme si kondici na hlavní pokrm. Američan u vedlejšího stolku už svůj zápas s lítou šelmou dobojoval a lokál teď zeje prázdnotou. Přemítáme nad povahou podniku: asijská vývařovna to zjevně nebude – to by se tu dveře „netrhly“. Americkou štafetu záhy přebírá další cizozemec a čtveřice německých strávníků, ale jinak podniku až do půl třetí vládneme samy.
V očekávání plamenné smršti popíjíme kozla, když se před námi ocitá talíř vrchovatě naložený kousíčky osmažené mrkve, brokolice, fazolek, cibule a čínského zelí v těstíčku. Množství nás zaskočilo. Smaženky sice doprovází mistička švestkové omáčky sladkokyselé chuti, ale ani tak se nám nepodaří zdolat víc než polovinu. Zelenina, řádně „zazděná“ v těstíčku, je téměř k nenalezení a nekřupe ani náhodou. Z lopotného potýkání s prvním chodem nás naštěstí vysvobozuje polévka, která se kuchaři opravdu povedla. Kousky kuřecího masa se vábně převalují v lahodné směsi vývaru a kokosového mléka, jež při každém soustu nabízí nové chuťové požitky. Jemná aromatická citronová tráva i žampiony, vzbuzující dojem úhledných knedlíčků, spolu s razantnějším zázvorem, chilli papričkou, cibulí, koriandrem a rajčaty vytvořily snad nejlepší verzi této thajské klasiky, jakou jsme v Praze měly možnost ochutnat.
Tento takřka orgasmický zážitek okamžitě zvyšuje laťku klání a my euforicky očekáváme druhý chod, pro který jsme se rozhodly podle stejného klíče: jeden na jistotu a druhý jako čirý hazard. „Tutovkou“ má být zelené kuřecí kari (dvě papričky), jehož prezentace ovšem opět připomíná asijské bistro. Styluprostá miska obsahuje bez velkých cavyků pokrájené kousky kuřecího masa, červené i zelené papriky a lilku. Směs se utápí v polévkovém nášupu příliš řídké šťávy s nepatrným množstvím kokosového mléka, kterou nestačí vstřebat ani slušná porce jasmínové rýže. Chuť ingrediencí se s výjimkou nudného lilku v kari poměrně harmonicky rozvinula, avšak vodnatá povaha sósu a kuchařovo skrblení kokosovým mlékem zařadily zdejší zelené kari na chvost naší pomyslné thajské hitparády.
Nevyšel nám ani experiment s kachnou (jedna paprička). Sešitek sice sliboval pečenou variantu s červeným kari, hroznovým vínem, ananasem, bazalkou a lilkem, leč přinesený pokrm se svou konzistencí nijak nelišil od zeleného kari. V rozředěné tekutině plavaly v doprovodu ostatních komponentů malé plátky kachních prsou včetně sádelnaté kůže (brrr!). Ovoce tvořilo celkem zajímavý protipól k tmavému masu a pikantní omáčce, ale dojem zachránit nedokázalo.
Platí-li předpoklad, že ceny u Tigera odpovídají zvýšené kvalitě kulinářských zážitků, nemůžeme si odpustit domněnku, že vskutku neošizená ostrost pokrmů může sloužit i jako alibi poněkud nedotaženým gastronomickým kreacím. Po zaplacení částky 730 Kč jsme musely konstatovat, že tygr sice tasil drápy, ale zůstal nám ještě leccos dlužen.
Tiger tiger
Adresa: Anny Letenské 5, Praha 2
Tel.: 222512084, www.tigertiger.cz
Otevírací doba: po-pá 11.30-23, so-ne 17-23
Počet míst: 28, nekuřácká místnost 16
Druh kuchyně: thajská
Platební karty: všechny při konzumaci nad 300 Kč
Jazyková vybavenost personálu: angličtina
Země původu nabízených vín: ČR, Francie
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 7 bodů z 10
Prostírání 8 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 8 bodů z 10
Chování personálu 9 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 16 bodů z 20
Celkem 48 bodů ze 60
Výběr z jídelního lístku:
Thajské jarní závitky 75 Kč
Kuřecí polévka s citronovou trávou 80 Kč
Proslulá thajská sladkokyselá polévka s krevetami 90 Kč
Rybí filé se žlutým kari 225 Kč
Smažené kuřecí maso s kešu oříšky 195 Kč
Smažené krevety se sladkou bazalkou 280 Kč
Smažené rýžové nudle s vepřovým masem 150 Kč
Výběr z vinného lístku:
Svatovavřinecké, Muller Thurgau 0,2 l 45 Kč, 0,75 l 170 Kč
Sauvignon Muscadet 0,2 l 85 Kč
Chateau Neuf du Pape 0,75 l 1250 Kč
Cabernet Syrah (Rose) 0,75 l 360 Kč
