aneb jak se vypořádat s nedostatkem energie a zimní letargií Stereotyp. Je v něm kousek našeho životního bezpečí. Ale pokud mu propadneme úplně, stává se z něj tak trochu i náš hrob. Ubírá nám nejdříve fantazii a tvořivost, pak myšlenkovou originalitu, a postupně krůček po krůčku i radost ze života.
aneb jak se vypořádat s nedostatkem energie a zimní letargií
Stereotyp. Je v něm kousek našeho životního bezpečí. Ale pokud mu propadneme úplně, stává se z něj tak trochu i náš hrob. Ubírá nám nejdříve fantazii a tvořivost, pak myšlenkovou originalitu, a postupně krůček po krůčku i radost ze života. Když vám stereotyp úplně chybí, cítíte se nejistě. Když je váš život jen stereotypem, máte pocit, že nežijete. Jak z toho ven?
Ráno vás vyburcuje budík. Vy na oplátku vyburcujete celou rodinu. Koupelna se stává kořistí nejrychlejšího. Kávovar překapává, toustovač opéká. Za hodinu už sedíte u pracovního stolu a řešíte podobné úkoly jako před měsícem i před rokem. V podvečer doma tak trochu usínáte, jenomže je potřeba alespoň něco sníst a poklidit. Televize vás pravidelně uspává, a i když si nikdy pořádně nepamatujete, co vlastně dávali, stejně si ji druhý den znovu zapnete…
Cesta zpátky
Naši venkovští předkové byli mistry v dělení života na dny i období všední a sváteční. Protože většina z nich pracovala venku, v zimě přišel ten správný čas na všechno nepracovní. Když byla veškerá úroda sklizena a zpracována, přišel advent - doba modliteb a rozjímání, a zároveň dokonalého klidu a odpočinku po pracovním roce. Když už by se advent zdál dlouhý, nastaly Vánoce. A po nich přišly masopustní radovánky, týdny tučného jídla, zábav, zabíjaček a návštěv. V předjaří začal půst, který byl opět dobou klidu a duchovního ztišení - a také nabrání sil před následujícím pracovním rokem. Připadá vám, že náš rok je oproti tomu podivně monotónní? Ano, je. Však také pracujeme neustále. To ale neznamená, že se nemůžeme nechat inspirovat, a například trochu masopustu vnést i do našich životů. Není náhoda, že i dnes je zima dobou plesů, a koncertní a divadelní sezona je v plném proudu. Přesto si většina z nás zvykla nevylézat příliš do mrazu a raději se bezpečně ukrývá doma v obýváku. V zimě míváme málo energie, pošmourné počasí nás uvádí do líné letargie. To je ale chyba. Krásný večer v divadle či hudebním klubu totiž funguje jako dokonalý životabudič. Stojí za to překonat zimní únavu. Pobledlé tváře vám oživí mrazivý větřík a pobledlou náladu zvedne třeba dobrá hudba.
Masopust pomine…
…růženec nastane, vzdychá jedna stará lidová píseň. Je dost pravděpodobné, že předjaří nemáte tak úplně spojené s modlitbou a růžencem. To ovšem neznamená, že by si vaše duše občas nezasloužila návštěvu kostela, synagogy či mešity, podle vašeho gusta. Není nutné být věřící, aby si člověk dokázal vychutnat půlhodinku strávenou v prázdném promrzlém chrámu. Možná si uvědomíte věci, které vám už dlouho unikají. Pokud věříte v Boha, můžete s ním potichu mluvit. Pokud nevěříte, stačí mlčet a pokusit se na chvíli vyhnat z hlavy všechny nutkavé myšlenky - na práci, účty hromadící se na lednici nebo na problémy v rodině. Chvilka meditace pomůže každému, kdo se o ni jen pokusí. Možná že se v „oficiálních“ prostorách pro meditaci nebo modlitbu necítíte uvolněně - pak je skvělým místem příroda - les, břeh řeky, ale i park, kde v zimě mnoho lidí nebývá. Pokud při zpáteční cestě zabloudíte do knihkupectví a koupíte si knihu, která vás zaujme, přinese vám procházka dvojí užitek. Nejen práce a ostatní povinnosti, ale i bezmyšlenkovité sledování televize totiž činí z našeho života únavný stereotyp. Stojí za to občas prošlápnout i nevyšlapanou cestu. Tak trochu se povznést.
