Vládní krize skončila. Kabinet Jiřího Paroubka dostal důvěru. Skončila zároveň krize české politiky? Zdá se, že nikoli. Poslední příklad: tři čtvrtiny českých občanů, kteří si přáli vybrat svého prezidenta v přímé volbě, mají smůlu. Návrh na avizovanou změnu ústavy totiž poslanci minulý týden smetli pod stůl.
Vládní krize skončila. Kabinet Jiřího Paroubka dostal důvěru. Skončila zároveň krize české politiky? Zdá se, že nikoli.
Poslední příklad: tři čtvrtiny českých
občanů, kteří si přáli vybrat svého prezidenta v přímé volbě, mají smůlu. Návrh na avizovanou změnu ústavy totiž poslanci minulý týden smetli pod stůl. Co se divíte, nechali se dokonce slyšet někteří z nich, vždyť přece máme zastupitelský systém demokracie. Jinými slovy, zvolte si příště takovou stranu, která přímou volbu bude prosazovat.
Jenže přesně to dvě nejsilnější partaje - ODS i ČSSD - před posledními volbami (a ještě donedávna) jasně slibovaly. Nyní ovšem bez vysvětlení změnily názor. A voliči, které budou potřebovat až za rok, ať si to přeberou, jak chtějí.
Však oni si to přeberou. V nedávném průzkumu veřejného mínění o prestiži povolání skončili poslanci na pětadvacátém, předposledním bodovaném místě. Za nimi byly jen uklizečky. Míra znechucení politikou tak dosahuje nejvyšších hodnot od sametové revoluce.
Není na tom nic překvapivého. Odmítnutí všelidového prezidentského hlasování má totiž širší souvislosti. Není jen projevem neúcty k názorům drtivé většiny občanů. Je především další z řady indicií, že více než o systém jde o momentální účelové zájmy politických stran.
Ty vládní teď dostaly důvěru v parlamentu. S důvěrou obyčejných lidí, kteří musejí tvrdě pracovat a spoléhat sami na sebe, však těžko mohou počítat.
