Na otázky týdeníku EURO odpovídal Oscar Espinoza Chepez, ekonom a bývalý kubánský diplomat. Zastával úřad obchodního přidělence v Bělehradě, zabýval se ekonomickými vztahy s Maďarskem a tehdejším Československem. Kvůli politickým názorům byl svých funkcí zbaven. Nyní je nezaměstnaný.
EURO: V čem spočívají zvláštnosti kubánské ekonomiky devadesátých let od chvíle, kdy se zhroutil socialistický tábor?
CHEPEZ: Sovětský blok Kubě nesmírně ekonomicky pomáhal. V osmdesátých letech byla dokonce hlavním vývozním artiklem za konvertibilní měnu sovětská ropa. Poté, co se situace po pádu Berlínské zdi změnila, byla kubánská vláda nucena učinit v ekonomické oblasti řadu opatření. Především umožnila turistický ruch a povolila zahraniční investice. Kubánské ekonomice také vydatně pomáhá podpora, kterou Kubánci žijící v exilu zasílají svým rodinám na ostrově. Je to položka, která pro Kubu představuje nejvyšší čistý zdroj příjmů v devizách. To umožnilo, že se kubánská ekonomika dosud zcela nezhroutila. Zároveň jsou téměř zcela blokovány domácí zdroje ekonomického rozvoje: Kubánci nemají právo pracovat jinak než jako státní zaměstnanci či na pracovních místech státem zprostředkovaných.
EURO: V letech 1993 a 1994 stát zavedl malé ekonomické reformy. Lidem bylo umožněno soukromě provozovat drobné živnosti a řemesla, týkalo se to například zedníků, taxikářů. Rovněž bylo povoleno nemnoha soukromým zemědělcům, kteří v zemi dosud zbývají, část svých produktů prodávat na trzích.
CHEPEZ: Teď jsme ale v situaci, že téměř všechny soukromé drobné živnosti postupně zanikají. Je to důsledek řady opatření, která mají za cíl soukromý sektor zlikvidovat. V případě mnoha živností a řemesel stát v dnešní době již neuděluje licence k jejich provozování. Na konci roku 1995 bylo na Kubě 208 tisíc soukromníků, dnes jich podle oficiálních vládních statistik zbývá pouze 109 500.
EURO: Vypadá to, že vláda se těmito opatřeními snaží učinit Kubánce ekonomicky závislé na státu, a zároveň je tak kontrolovat politicky.
CHEPEZ: Můžeme říci, že na Kubě došlo k reálnému otevření se vůči zahraničnímu kapitálu a investicím, zároveň však trvá jakási vnitřní blokáda. Kubánské zákony jsou pro zahraniční investory výhodné, protože jsou v některých ohledech velmi flexibilní. Například každý zahraniční zaměstnavatel může podle kubánských zákonů, kdykoli se mu zachce, jednostranně propustit kubánského pracovníka. Může také žádat pro své investice na Kubě o různé výjimky.Naše ekonomika se zcela „dolarizovala , řadu předmětů běžné spotřeby lze koupit výhradně za dolary či za ekvivalent v národní měně. Týká se to tak základních věcí, jako jsou kuchyňský olej, mýdlo, šaty či prací prostředky. Průměrný měsíční plat se pohybuje okolo 223 pesos. Kurs vůči dolaru je 21 pesos za dolar, což znamená, že průměrný plat na Kubě činí deset dolarů měsíčně. Řada lidí vydělává méně. V ještě horší situaci jsou důchodci, neboť průměrná penze je 100 pesos, méně než pět dolarů měsíčně. Oficiální údaje, které mnozí považují za podhodnocené, uvádějí, že nezaměstnanost přesahuje šest procent.
EURO: V čem vidíte hlavní důvod současných ekonomických potíží Kuby?
CHEPEZ: Jsem toho názoru, že hlavním problémem je právě „vnitřní blokáda . To znamená, že jsou omezovány vnitřní produkční síly. Na ostrově leží ladem přes milion hektarů zemědělské půdy, kterou by bylo možné rozdělit mezi rolníky, nicméně tento kabinet to neudělá. Soukromé latifundie, které nebyly z ekonomického hlediska výhodné, byly nahrazeny ještě horšími latifundiemi státními. To uvrhlo obyvatelstvo do chudoby. Kubánci jsou na latinskoamerické podmínky poměrně vzdělaný národ. V tomto státě není například negramotnost, průměrná úroveň vzdělání je devět tříd. Domnívám se, že kdyby produktivní síly této země byly zbaveny tlaku, výrazně naroste výroba.
Připraveno ve spolupráci s Nadací Člověk v tísni
