Před deseti lety se zdálo, že je jüan podhodnocený, ale to už dávno neplatí
Dvě americké politické strany se mezi sebou zřídkakdy shodnou, co je ale spojuje, je vztek na „manipulaci s měnou“, a to zejména s tou čínskou. Demokraté a republikáni v Kongresu, možná díky nedávnému zhodnocení dolaru a prvním signálům, že je tak narušován čistý export, znovu zvažují legislativní opatření proti tomu, co sami vidí jako neférové podhodnocení měny. Navrhovaná opatření zahrnují vyrovnávací povinnost proti dovozu z problematických zemí, i když by se jednalo o rozpor s mezinárodními obchodními pravidly.
Je to špatný přístup. I když akceptujeme, že je možné identi? kovat manipulaci s měnou, tak Čína už pro tuto identi? kaci podmínky nesplňuje. Pokud by Čína dovolila renminbi (jüanu) volně plout, a to bez intervence, tak by bylo, s ohledem na poslední podmínky, pravděpodobnější znehodnocení vzhledem k dolaru než posílení a pro americké producenty by bylo těžší konkurovat na mezinárodních trzích.
Je zde ale mnohem zásadnější problém: z ekonomického úhlu pohledu jsou manipulace či neférové podhodnocování měny koncepčně mimořádně těžko postřehnutelné. Nepatrné zhodnocení renminbi vzhledem k dolaru v roce 2014 toho není důkazem; mnoho dalších měn, jako například jen a euro, oslabily minulý rok mnohem více.
Výsledkem je, že celková hodnota renminbi byla ve skutečnosti v průměru nepatrně vyšší.
ROZPOUŠTĚNÍ REZERV
Sine qua non manipulace je intervence měnového trhu: prodej domácí měny a nákup cizích měn k zachování devizové hodnoty nižší, než jaká by jinak byla. People’s Bank of China (PBOC) přesně toto dělala ve značném měřítku posledních deset let. Příliv kapitálu přispěl k velkému přebytku platební bilance a ? nanční orgány nakupovaly dolary, čímž odolaly vzrůstajícímu tlaku na renminbi. Výsledkem byl absolutní rekord výše devizových rezerv, které v červenci 2014 dosáhly 3,99 bilionu dolarů.
Situace se však nedávno změnila. V roce 2014 nabral tok kapitálu v Číně jiný směr a vykazoval podstatný čistý odliv kapitálu. Výsledkem bylo, že se celková platební bilance v druhé polovině roku překlopila do minusu a PBOC intervenovala, aby oslabila znehodnocení renminbi. Výše devizových rezerv tak k lednu 2015 klesla na 3,84 bilionu dolarů.
Není důvod si myslet, že by se tento trend měl v blízké budoucnosti měnit. Snižující se tlak na renminbi re? ektuje jednak silné uzdravení americké ekonomiky, které přimělo Fed k ukončení dlouhé periody uvolňování měnové politiky, a také zpomalení čínské ekonomiky, které donutilo PBOC k nastartování nové periody měnového stimulu.
Jsou to ale již roky, co Bank of Japan nebo Evropská centrální banka intervenovaly na devizovém trhu. Ve skutečnosti ministři zemí G7 odsouhlasili na neohlášeném setkání před dvěma roky návrh US Treasury, že se zdrží jakýchkoli unilaterálních intervencí na devizovém trhu. Ti, co obviňují Japonsko či eurozónu ze snahy o měnovou válku, mají na mysli obnovený peněžní stimul, vyplývající z nedávných programů kvantitativního uvolňování jejich centrálních bank. Nicméně, jak americká vláda dobře ví, země se stagnujícími ekonomikami nemohou být žádány, aby se zdržely snižování úrokových sazeb jen proto, že pravděpodobné efekty budou zahrnovat znehodnocení měny.
PRAVDA PŘED DESETI LETY
Před deseti lety se zdálo, že renminbi splňuje všechna kritéria pro to, aby bylo považováno za podhodnocené. To však již není aktuál ní. Reálná hodnota renminbi vzrostla mezi lety 2006 a 2010. Nejnovější statistiky o kupní síle ukazují, že je renminbi v hodnotách, které jsou normální pro zemi s reálným příjmem zhruba deset tisíc dolarů na hlavu.
V kontrastu s tím je kritérium, na které se soustředí Kongres – bilaterální obchodní rovnováha – irelevantní pro ekonomy (a i pro pravidla MMF). Pravdou je, že čínský bilaterální obchodní přebytek se Spojenými státy je vyšší než kdy dřív. Čína má ale také bilaterální obchodní de? cit se Saúdskou Arábií, Austrálií a dalšími zeměmi exportujícími ropu a nerostné suroviny a také s Jižní Koreou, od které importuje komponenty do svého výrobního exportu. Je tomu tak, že importované součástky tvoří přibližně 95 procent hodnoty „čínského“ smartphonu exportovaného do Spojených států; pouze pět procent je čínská přidaná hodnota. Vyjadřuje to skutečnost, že bilaterální obchodní rovnováha má jen pramalý význam.
Kongres dle zákona vyžaduje dvakrát do roka zprávu od ministerstva ? nancí o tom, které země manipulují s měnou, přičemž bilaterální obchodní rovnováha je jedním z kritérií. Kongres by měl být opatrnější v tom, co si přeje. Bylo by totiž ironií, kdyby Čína souhlasila s požadavkem USA na zavedení plovoucího kurzu renminbi a výsledkem by bylo jeho znehodnocení, které by posílilo mezinárodní konkurenceschopnost čínských vývozců.
Bylo by ironií, kdyby Čína souhlasila s požadavkem USA na zavedení plovoucího kurzu renminbi a výsledkem by bylo jeho znehodnocení.
