Rámcová dohoda mezi VZP a nemocnicemi je před podpisem
Subjekty v dohodovacím řízení nejsou natolik zodpovědné, aby se dohodly. Je strašně lehké říkat za nemocnice, pojišťovny, svazy, že vyhláška je špatná. Ale není to fér. Mohli jsme udělat lepší. V souvislosti s nebývalou kritikou ministerské vyhlášky o úhradách zdravotní péče v prvním pololetí 2005 to říká Oldřich Šubrt, ředitel Nemocnice Na Homolce a člen rady Asociace nemocnic české republiky. Ta sdružuje velké české nemocnice (ty menší jsou členy Asociace českých a moravských nemocnic – pozn. EURO) a je jedním z účastníků dohodovacího řízení mezi poskytovateli zdravotní péče a pojišťovnami. Jeho neúspěch, v posledních letech tradiční, vydání vyhlášky předcházel.
Milostivý Bůh.
Také u úhradové vyhlášky se projevuje jeden z největších problémů českého zdravotnictví, kterým je zanedbaná legislativa. Senátorská stížnost na vyhlášku vydanou ještě Bohumilem Fišerem leží u Ústavního soudu a Svaz zdravotních pojišťoven ČR hrozí stížností na vyhlášku současnou. Od 1. pololetí 2003 vyhláška nebyla vydána kvůli zamítavému stanovisku legislativní rady vlády. Současná vyhláška se svou náplní příliš neliší od normy připravené před více než rokem, kterou legislativní rada nepovolila.
Oldřich Šubrt přesto říká: „Zaplaťpánbůh, že nějaká vyhláška je. Možná, že to bez ní bylo legislativně čistší, ale my jsme byli ve vzduchoprázdnu. Ve chvíli, kdy už dávno skončilo pololetí, které se mělo financovat, jsme teprve věděli, podle jakých pravidel dostaneme peníze. To je tak absurdní, že zaplaťpánbůh, že nějaká pravidla jsou. Tím nehodnotím, zda je vyhláška dobrá, nebo špatná. To je další téma.“
Chronická nedohoda.
Nemocnice se s pojišťovnami na úhradách nedohodly už šest let. Oldřich Šubrt tudíž tvrdí, že nedohoda je ve zdravotnictví chronický stav: „Jsme pokaždé na dosah dohody, ale překvapivě k ní nikdy nedojde. Předem můžete předpokládat, jak to dopadne, protože těch řešení moc není. Pravděpodobně se nikdy nedohodneme z toho důvodu, abychom nedeklarovali, že s tím řešením souhlasíme. Když budeme seriózně hledat nějaké řešení, tak nebude o moc odlišnější, než je vyhláška. Rozdíl je v tom, že o vyhlášce můžete říct: To je něco, co mi bylo vnuceno.“
Stráského model.
Vyhláška vzbudila hodně nevole zejména u Všeobecné zdravotní pojišťovny a osmi zaměstnaneckých pojišťoven, které trvají na tom, že nejen neřeší disproporci mezi příjmy a výdaji ve VZP, ale hrozí dostat do deficitu i oborové pojišťovny. Vyhláška se ale principiálně neliší od systému, který svého času jako ministr zdravotnictví nastolil Jan Stráský. Tehdy šlo o to, že platby nemocnicím zůstaly meziročně na stejné úrovni, ale byly vyplaceny už při dosažení osmdesáti procent výkonů minulého období. To vedlo k velmi rychlé stabilizaci zdravotních pojišťoven, které inkasovaly veškerý roční růst pojistného, ale možnost osmdesátiprocentních výkonů prodloužila čekací doby na lékařský zákrok.
Současná vyhláška je nastavena na 103 procenta úhrad při devadesáti procentech výkonů. Z toho plyne, že je vůči nemocnicím vstřícnější. Oldřich Šubrt uznává, že nemocnice „mají větší možnost ušetřit“. Při plánovaném růstu platů a tedy i odvodů na zdravotní pojištění a při inkasu zhruba miliardy korun ve prospěch VZP díky změně modelu přerozdělování pojistného však vyhláška podle něj poskytuje „slušný prostor“ také pro stabilní hospodaření zdravotních pojišťoven a v případě VZP i pro mírné snížení závazků po lhůtě splatnosti.
Mimo systém.
V souladu s názorem pojišťoven považuje ředitel Nemocnice Na Homolce za „trochu nesourodý prvek“ ustanovení, že souhrn hospitalizací s náklady nad 300 tisíc korun má být nemocnicemi uhrazen, i když meziroční index bude vyšší než 103 procenta. Ač sám představitel velké nemocnice, nepovažuje tuto „nesystémovou výhodu pro velké nemocnice“ za úplně správnou. Zároveň ale připomíná, že vyhláška dbá na nemocného a snaží se předem řešit situaci, kdy by menší nemocnice ve větší míře posílaly vážněji nemocné pacienty do velkých zdravotnických zařízení. Pro zdravotní pojišťovny je takové řešení nevýhodné zejména proto, že neumožňuje předem kalkulovat výdaje. I pojišťovny však dle Šubrta souhlasí s tím, že je to řešení důležité pro pacienty.
Dohoda na obzoru.
Tento čtvrtek má být plénum Asociace nemocnic ČR a Oldřich Šubrt doufá, že na něm bude předložena rámcová dohoda o úhradách zdravotní péče s VZP. Ta je pro nemocnice mezi pojišťovnami dominantním, zhruba osmdesátiprocentním plátcem. „V polovině pololetí bychom tedy věděli, jak se bude tento půlrok financovat. To se už dlouho nestalo,“ konstatuje ředitel. To ale prý nic nemění na neúnosnosti stavu, kdy se každé pololetí vymýšlí nějaké provizórium, jen aby se situace nějak překlenula. „Víc než deset let máme výkonový systém úhrad a téměř stejně dlouho se říká, že je to chyba. To asi není dobře,“ říká Šubrt. „Už od dob bývalého ředitele VZP pana Němce se vedou diskuse o nastolení plateb za případ, zakládají se na to pracovní skupiny a dokonce instituce, platí se na to peníze, ale dosud není jasný koncept, jak a zda vůbec to bude probíhat. Kdybychom chtěli jít touto cestou, máme dobrý příklad v Německu, Maďarsku, Španělsku, abychom se kvůli tomu nemuseli vydat přes oceán.“
