Kapitola 180
Těžký život agenta * Pitr byl zase doma * Akcionáři, plačte! * Kampaň přitvrzuje
Těžký život agenta
Hromadné odchody policistů vynesly na světlo pozoruhodné téma. Veřejně se diskutuje jedna z největších jemností kriminalistické (a zpravodajské) práce – s agenturou. Odcházející policisté s sebou „odnášejí“ své zdroje v kriminálním a zájmovém prostředí a ti noví si je nestíhají opatřovat. Je to dáno nejen jejich menším počtem, ale logicky i nezkušeností. Je fakt, že k dobré „obsluze sítě agentů“ dozrává kriminalista dlouho, některý však k tomu nikdy nedoroste.
Dokonce veřejně zaznělo, že se od kriminalistů požaduje, aby sdělovali identitu svých zdrojů nadřízeným. Je-li to pravda, jde o natolik brutální necitlivost a aroganci, že se pak nelze divit ani sníženému výkonu policie, ani odchodům kriminalistů. Těžko však podezírat vedení policie, že by si tento důsledek nedovedlo představit. Spíše přichází v úvahu myšlenka, že to je skutečně efektivní způsob, jak na přání některých politiků omezit efektivitu policejní činnosti, která s velkou pravděpodobností (limitně se blížící jistotě) při vyšetřování větších případů končí právě u nich. Pak by také bylo pochopitelnější, proč padly návrhy na jmenování do generálských hodností u vedoucích policistů, kteří byli na svých místech několik měsíců (i s cestou).
Důležité je však upozornit na jeden paradox. Jak si vlastně mohou novináři (zejména někteří) vůbec dovolit kriticky hovořit o tomto fenoménu, diskreditují-li usilovně dvacet let jakoukoli agenturní práci policistů a zpravodajců laickými až zlovolnými výlety do oblasti lustrací?
Již na počátku devadesátých let, po propuknutí dodnes trvající lustrační hysterie, byli na zajímavých místech lidé, kteří rozuměli potřebám kriminalistů a zpravodajců a byli ochotní „novému režimu“ pomáhat. Jejich aktivita však většinou začala a končila otázkou: Jak mi zaručíte, že se zítra nedočtu své jméno v novinách? Žádný kriminalista ani zpravodajec, který chtěl navázat se svým „zdrojem“ korektní spolupráci, si nemohl dovolit lhát. Potenciální agenti to věděli a na tomto si své „řídící důstojníky“ testovali, protože charakter takových vztahů je psychologicky mimořádně komplikovaný. Někteří z nich se navzdory nepříznivé odpovědi stali nějak prospěšnými, většina však docela pochopitelně na další spolupráci rezignovala.
Neděje se tedy nic jiného, než že sklízíme plody toho, co bylo zaseto před téměř dvaceti lety. Při blížícím se kulatým výročím budou dokola přemílány žvásty o velkém sametovém listopadovém čemsi. Mezi tunami naprosto zbytečných řečí by se slušelo na výrazném místě analyzovat, co a proč se vlastně stalo a kdo se o to zasloužil a jaké pak byly další osudy těchto smutných protagonistů. Z dnešního pohledu by to leccos velice zajímavého vypovědělo!
Pitr byl zase doma
Hodně o stavu policie, která je nevyčerpatelným zdrojem komických situací, vypovídá i zpráva zpravodajského serveru Aktuálně.cz z minulého týdne – uprchlý podnikatel Tomáš Pitr byl v Praze, zašel do banky, vyzvedl si peníze a odjel neznámo kam.
Policie se nechce k případu vůbec vyjadřovat. Nedivme se jí. Buď policisté vůbec nevěděli, že byl Pitr v Praze, což je špatně. Nebo věděli a nic nedělali, což je mnohem horší. Hádejte, která varianta je správná?
Akcionáři, plačte!
Prestižní časopis mezinárodních finančních kruhů The Banker zvolil IPO společnosti New World Resources českého miliardáře Zdeňka Bakaly transakcí roku 2008 v Evropě. Od doby úpisu nových akcií však investoři přišli o 80 procent. Je vidět, že The Banker evidentně kašle stejně jako všichni investiční bankéři na to, co se děje s klientem. Příště by mohli vyhlásit i kategorii Ojeb roku.
Kampaň přitvrzuje
A nakonec nejnovější předvolební heslo předsedy ODS Mirka Topolánka: „Vejce neházet, ale urvat! Váš chlap s gulema.“
