V Čechách se opět zvoní klíči. Popularita iniciativy „Děkujeme, odejděte se zakládá na převládajícím přesvědče ní, že se romantičtí disidenti zkompromitovali podobně jako jednodimenzionální technokraté a že za rohem již číhají staronoví demagogové. Nezodpovězena zůstává otázka, kdo by měl vlastně přijít, až ti současní odejdou.
Kvalifikace - mládí.
Mládí samo o sobě nekvalifikuje vůbec k ničemu. Výhoda každé nové generace spočívá pouze v tom, že dosud nevyšlo najevo, že má stejně jako všechny generace předchozí moře průměrných, ve kterém se pohybuje několik málo excelentních, nemálo neschopných a příliš mnoho latentně nebezpečných. Právě vývoj elit v posledních deseti letech prokázal, že je svoboda v mnohém ohledu náročnější než nesvoboda. Když tlak polevil, tak se ukázalo, že jsou mnozí schopní, ale líní, kvalitní, ale neodpovědní, mnohostranní, ale povrchní, rychle vzplanuvší, ale bez výdrže. Ostatně jak mohou schopní a ušlechtilí politici vzejít ze společnosti, která svou politickou angažovanost omezuje na pranýřování politiků a kter á historický materialismus „překonala jen tím, že škrtla pojem „historický ? Masová podpora pro „Děkujeme, odejděte je projevem pokrytectví a intelektuální stádnosti.
Ideální obsazení důležitých politických pozic se podaří pouze zcela výjimečně. Od tohoto poznatku je pouze krůček ke zjištění, že nejvíce pozornosti musí být věnováno hledání takového politického a ekonomického rámce, v němž mohou i normá lně nedokonalí lidští tvorové přijatelně fungovat.
Nezištné pohnutky.
Těmito otázkami se zabývá takzvaná konstituční ekonomika, to odvětví ekonomické vědy, které zkoumá následky nejenom ústavních norem. Její představitelé, jako J. M. Buchanan, G. Tullock nebo G. Brennan, nevěří, že politici jsou služební ci státu, oddaně usilující o co největší prospěch občanů. Zastávají naopak názor, že se motivy politiků zásadně neliší od motivů ostatních lidí. To znamená, že se zaměřují především na dosažení čtyř cílů: 1. zvyšování vlastních příjmů, 2. vykonáván í moci, 3. získávání prestiže a 4. prosazování ideologie. Nezištné pohnutky se v politice nevyskytují častěji, než je tomu u průměrných občanů, jsou pouze obtížně empiricky doložitelné. Jelikož konstituční ekonomové nenalézají „dobré lidi , hledají „dobré instituce, to znamená rozhodovací mechanismy, pravidla a struktury, které zaručí přijatelné výsledky i tehdy, když na důležitých místech sedí nedokonalí aktéři.
Dluhy budoucím generacím.
Originalitu a užitečnost přístupu konstituční ekonomiky lze znázornit na otázce nejdůležitější, totiž na státních financích. Ve většině demokracií je možné dlouhodobě sledovat zvyšující se podíl výdajů státu na hrubém národním produktu. Není pochyb o tom, že s tím spojená stoupající státní zadluženost zatěžuje budoucí generace. Představitelé konstituční ekonomiky docházejí n a základě řady výzkumů k závěru, že tento negativní vývojový trend je především důsledkem pravidel, nepsaných dohod a zákulisního pletichaření, které se nevyhnou ani demokraciím. Empirické studie totiž prokázaly následující závislosti: Státní z adluženost stoupá se vzrůstající rolí poměrného volebního práva oproti většinovému volebnímu právu, s klesajícím vlivem norem přímé demokracie na politická rozhodnutí, s přibývajícím rozdělením moci mezi početné ústavní orgány a se stoupající četností koaličních vlád.
Tyto jevy vysvětluje konstituční ekonomika pomocí poznatků teorie her, která normy pojímá jako rámec pro strategickou hru. V rámci této hry se egocentričtí politici snaží o udržení a rozšíření své moci. Jelikož si politici snaží zajistit své znovuzvolení, zvyšují výdaje, kterých si volič všimne, kupříkladu subvence. To si ale vynucuje zvyšování „neviditelných výdajů, jako je právě zadluženost. V jaké míře se politikům tato falešná hra daří, záleží na tom, jaký prostor jim poskytují pravidla hry. „Dobré hry , to je užitečná politika, závisí tedy více na tom, zda-li jsou „dobrá pravidla, než na tom, jsou-li zúčastnění „poctiví hrá či.
Vrátíme-li se k příkladu státní zadluženosti, pomohlo by provedení ústavní reformy směrem k „dobrým pravidlům. Konstituční ekonomika navrhuje následující změny: Posílení prvků většinového volebního systému, přímé demokrac ie a prodloužení volební periody. Další „dobré pravidlo by byl zákaz formulovat vedlejší či dodatkové rozpočty. Samozřejmě že uskutečnění těchto doporučení je obtížné, protože by je měli provádět právě ti, jejichž výhody by tak byly omezovány, toti ž politici samotní.
Lidská nedokonalost.
Největší přínos konstituční ekonomiky pro naši současnou situaci spočívá nesporně v jejím realismu. V tom, že nehledá neexistující ideální osobnosti, nýbrž účinnější instituce a pravidla. Počítáme-li s lidskou ned okonalostí, tak jsme ochotní přemýšlet o tom, jak přesto najít cesty k dosažení přijatelných výsledků. Další možný přínos ilustruje takzvaný „Odysseův efekt , ochota podřídit svá rozhodnutí vnějším, nadřazeným normám, abychom tak přemohli vlast ní slabost. Zmíněný zákaz formulovat vedlejší či dodatkové rozpočty představuje připoutání politiků ke stěžni právních norem, aby nepodlehli lákadlům sirén popularity, moci a peněz. To nejmenší, v čem se můžeme z konstituční ekonomiky pouč it, je, že nestačí zatracovat vůdce za to, že nás věrně reprezentují, nýbrž intenzivně pracovat na mnohem obtížnější, ale účinnější změně pravidel. Současná krize je šancí k takové zásadní změně. Nepodaří-li se to, musíme čekat na ještě větší krizi, která pak s naprostou jistotou přijde.
