Evropský výrobce turbovrtulových dopravních letadel pro regionální tratě pořádá propagační turné po Spojených státech. Doufá v návrat na velký trh, který zatím dává přednost kanadskému Bombardieru, ale ještě častěji nasazuje i na krátké tratě proudová letadla.
Nejen evropské automobilky uvažují o vstupu či návratu na lukrativní severoamerický trh. Francouzsko-italská společnost ATR (Avions de transport régional) vyrazila do Ameriky na propagační turné s modelem ATR 72-600. Jedná se o nejnovější provedení turbovrtulového letounu na regionální tratě, jehož starší varianty dobře znají i tuzemští cestující.
V Evropě i Asii běžné, v USA raritou
České aerolinie provozují aktuálně tři letouny ATR 42-500 (pro 48 cestujících) a stejný počet ATR 72-500 (pro 64 cestujících). K významným evropským provozovatelům patří skandinávský SAS nebo francouzský HOP!, mimořádně rozšířené jsou ATR třeba v Indonésii. V Americe jsou však stroje tohoto typu exotickým zjevem. V nákladní verzi je používá FedEx, osobní ATR nelétá v USA ani jedno. Tamnímu trhu dominují turbovrtulové letouny kanadského výrobce Bombardier.
Letadla ATR zmizela z amerických letových tras po nehodě letu American Eagle 4184, při kterém v roce 1994 zahynulo všech 68 osob na palubě. Vyšetřování ukázalo, že příčinou nehody byla ztráta ovladatelnosti způsobená námrazou. Následně došlo ke konstrukčním změnám na odmrazovacím zařízení a zejména v provozních příručkách. Podobná nehoda se už nikdy neopakovala, ale ATR se už na tamějším trhu prosadit nedokázalo.
Amerika dává přednost tryskáčům
Při aktuálním turné se ATR 72-600 zastaví v Torontu, Chicagu, White Plains, Hyannis, Washingtonu DC, Charlotte, Dallasu, Seattlu a Cincinnati. Akce má i vlastní hashtag na sociální síti Twitter: #ATR4US.
Výrobce doufá, že provozovatele přesvědčí pořizovacími a provozními náklady, které jsou menší než v případě Bombardieru, o letadlech s proudovými motory nemluvě. Americké letecké společnosti totiž vůbec nejčastěji nasazují i na krátké tratě regionální „tryskáče“, jako je brazilský Embraer, řada CRJ od Bombardieru anebo dosluhující McDonnell Douglas.
ATR přitom argumentuje tím, že 30 procent tratí obsluhovaných v USA regionálními proudovými letadly je kratších než 300 námořních mil (cca 556 km), na nichž má ATR 72-600 „bezkonkurečně“ nízké provozní náklady.
| ATR vs. Bombardier: Turbovrtulová regionální letadla v číslech | ||
|---|---|---|
| Typ | ATR 72-600 | Bombardier Q400 |
| Kapacita | 78 cestujících | 78 cestujících |
| Cestovní rychlost | 509 km/h | 667 km/h |
| Dolet | 1528 km | 1567 km |
| Dostup | 25 000 stop (7620 m) | 27 000 stop (8230 m) |
| Typická nosnost | 7500 kg | 8670 kg |
| Délka x rozpětí | 27,17 x 27,05 m | 32,81 x 28,4 m |
| Cena | 24,7 mil. USD (581 mil. Kč) | 27 mil. USD (635 mil. Kč) |
Ve hře je rozchod s Airbusem
Společnost ATR byla založena v roce 1981 jako společný podnik Aérospatiale (dnešní Airbus) a Aeritalia (dnes součást italské průmyslové skupiny Leonardo-Finmeccanica). Finální montáž letounů ATR probíhá v Toulouse. Vztahy mezi oběma spoluvlastníky jsou v posledních letech napjaté. Generální ředitel Finmeccaniky Mauro Moretti řekl koncem dubna na setkání s akcionáři, že s Airbusem vyjednává o možném převzetí kontroly nad ATR. „Naši partneři nechtějí investovat do vývoje, takže je musíme přesvědčit, aby buď investovali, nebo s námi uzavřeli dohodu, která by nám dala plnou kontrolu,“ řekl.
Příčinou neshod je rozdílný náhled na nutnost vývoje nového modelu. Ředitel ATR Patrick de Castelbajac vnímá potřebu zcela nového stroje s kapacitou až 90 míst, ale Airbus tyto plány blokuje. Argumentuje přitom skutečností, že ATR má pro sebe 80 až 90 procent trhu. (Zbytek připadá na Bombardier.) Největší penetraci má firma v Asii.
Čtěte dále:
