Krach fúze EADS a BAE měl otevřené, ale i skryté důvody. Britská zbrojovka nyní hledá směr a nového partnera
Měsíce složitých politických a ekonomických jednání ukončil tříminutový telefonický rozhovor. Kancléřka Angela Merkelová 9. října zavolala francouzskému prezidentu Françoisi Hollandovi, že Německo fúzi britské zbrojovky BAE Systems s evropskou holdingovou společností EADS nepodpoří. Den poté obě firmy rozhodly, že je v jejich „nejlepším zájmu a zájmu akcionářů ukončit diskuse ohledně možného spojení a dále se soustředit na naplnění svých jednotlivých strategií“. Naděje na vznik globálního gigantu s ročními tržbami kolem 72 miliard eur a s 220 tisíci zaměstnanci se rozplynuly.
Plán, který dával smysl BAE Systems i European Aeronautic Defence and Space Company (EADS) se řadí mezi deset nejsilnějších světových společností specializujících se na obranný průmysl. BAE nabízí širokou škálu produktů a služeb pro vzdušné, pozemní a námořní síly. EADS vyrábí letouny Airbus, helikoptéry Eurocopter, satelity Astrium a vojenské elektronické systémy Cassidian.
Generální ředitel EADS Tom Enders a šéf BAE Ian King se netajili zklamáním. „Je škoda, že jsme neuspěli. Jsem ale rád, že jsme to zkusili,“ komentoval situaci Enders, který je sám německé národnosti. Do nejvyšší funkce nastoupil teprve letos v červnu a od fúze si sliboval mnohé, mimo jiné snížení vlivu vlád na chod podniku. Kdyby ke spojení došlo, v novém megapodniku by podle původních plánů směly zasahovat pouze v případech týkajících se národní bezpečnosti.
King potvrdil, že hlavním problémem při jednáních byl postoj Německa. Také britský ministr financí George Osborne obvinil Berlín z krachu plánů zmiňované fúze. Nešlo prý o spojení těchto firem za každou cenu, podle něj však projekt zasluhoval „více diskusí“.
„Jsme trochu zklamaní postojem Německa, které nakonec tuto věc vetovalo,“ uvedl Osborne při nedávném výročním zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Tokiu.
Když v polovině září vyšlo najevo, že firmy již nějakou dobu vyjednávají ohledně možného spojení, ředitelé EADS a BAE hýřili optimismem. Jen stěží si lze představit, že by celou akci spustili, aniž by věřili v možnost zdárného konce. Plán dával z jejich pohledu a také z pohledu Evropanů usilujících o větší konsolidaci zbrojního průmyslu smysl. Obě firmy mají za sebou dlouholetou historii spolupráce a byly partnery v mnoha projektech, včetně bitevníků Eurofighter. Fúzí by navíc vznikl globální hráč v letectví a zbrojním průmyslu, který by velikostí překonal americký Boeing, dosavadní světovou jedničku. Firma BAE Systems by spojením znovu získala podíl v Airbusu, jejž prodala v roce 2006. Akcionáři EADS měli mít v nové firmě 60procentní podíl a pro BAE by zůstalo 40 procent.
Důvody proti se vždy našly Proč tedy nakonec došlo ke krachu spojení, které se zdálo pro obě strany tak výhodné?
Možná právě proto, že se při jednání nevěnovala dostatečná pozornost ostatním stranám, jichž se fúze také týkala. Náměstek německého ministra hospodářství Peter Hintze po skončení jednání uvedl, že „průmyslovým zájmům Německa nejlépe poslouží, když zůstane společnost EADS nezávislá“.
Podle účastníků rozhovorů prý byla opozice Němců vůči spojení dvou firem jasná víceméně od začátku. I když ministr obrany Thomas de Maiziere odmítl tvrzení, že by námitky jeho země byly hlavním důvodem kolapsu jednání.
Nejdříve se řešilo hypotetické „nepřátelské“ převzetí společnosti. Vlády Francie, Německa a Británie měly dostat zlatou akcii, která by něčemu podobnému zabránila, nicméně kabinet Merkelové to nepovažoval za spolehlivou garanci. Nebylo prý jasné, zda takový nástroj není v rozporu s legislativou Evropské unie. Další výhrady měl Berlín k nedostatečné garanci zachování pracovních míst a továren na svém území.
Mnohé se však podařilo zdárně vyřešit. Situace začala vypadat nadějně, když Francie držící 15 procent akcií EADS (firma Lagardere, jež francouzskou stranu zastupuje, má dalších 7,5 %) ustoupila tlaku Británie a souhlasila, že jí po fúzi zůstane devět procent. Stejný podíl měl připadnout Německu. Poté se však objevil spor o umístění korporátního ústředí plánovaného gigantu. Centrála zbrojních operací měla zůstat v Londýně a vedení civilní letecké techniky ve francouzském Toulouse. Německo však nechtělo být odsunuto na vedlejší kolej. Žádalo, aby nové sídlo společnosti vzniklo v Ottobrunnu u Mnichova. I v tomto směru se vyjednávači snažili vyjít Berlínu vstříc. Ujištění, že se „bude možné na něčem domluvit“, však Německu nestačilo.
Podle odborníků se kancléřka Merkelová obávala, že by nová společnost byla více britskofrancouzská než britsko-francouzsko-německá. Nelze také vyloučit, že se zalekla možné reakce domácích voličů. Když loni v červenci vyšlo najevo, že její vláda (konkrétně úzká skupina ministrů scházejících se v takzvané Spolkové bezpečnostní radě) dala souhlas k prodeji několika hlídkových lodí Angole a více než dvou set tanků Saúdské Arábii, sklidila vlnu kritiky. Domácí tisk tehdy Merkelovou označil za hlavního lobbistu německého zbrojního průmyslu.
BAE hledá dál Nabízí se však i jiné vysvětlení, proč fúze mezi BAE Systems a EADS nakonec nedošla naplnění. Zbrojařství je velice specifický sektor, kde obchodní rozhodnutí často podléhají politickým a národněbezpečnostním zájmům. Dominantní pozici na světovém trhu s obranným materiálem si přitom udržují Spojené státy.
A to díky masivním státním investicím do technologické a průmyslové základny. Rozpočet na pořizování materiálů přitom z 98 procent zůstává uvnitř USA, pouze dvě procenta nakupují Američané v zahraničí. A z těchto dvou procent si BAE dosud ukrajovala slušnou částku. Britská společnost generuje přibližně 40 procent příjmů v zámoří. Američané BAE důvěřují, berou ji téměř jako domácí firmu. Ovšem fúze s evropsky založenou EADS by tento balanc z pohledu USA silně narušila. A zřejmě i omezila výši zakázek u americké armády, které navzdory škrtům ve Washingtonu zůstávají hodně zajímavé.
Po krachu jednání se strategické cíle a výrobní program EADS zřejmě příliš měnit nebudou. Objevily se však informace, že Německo se pokusí získat v podniku větší vliv. Státní rozvojová banka KfW již nějakou dobu jedná s Daimlerem, zakladatelem EADS, o koupi 7,5 procenta akcií.
BAE Systems je na tom hůře. Akcionáři, kteří drží celkem 18 procent akcií, již otevřeně projevili nespokojenost s vedením. Požadují minimálně odstoupení předsedy představenstva Dicka Olvera. Vadí jim také sir Peter Mason zastávající funkci „nezávislého člena představenstva“. Domnívají se, že firma věčnými úvahami o možné fúzi ztratila na kreditu a následně na ceně.
BAE má v podstatě tři možnosti. Pokračovat jako celek samostatně v dosavadním byznysu, rozdělit se na menší firmy, anebo se spojit s některou americkou společností. Poslední varianta by nebyla až takovým překvapením. Již v roce 2000 se objevily spekulace o předběžných jednáních mezi BAE a Boeingem.
Později se mluvilo o možném partnerství se společnostmi Lockheed Martin, General Dynamics a nedávno se objevila zmínka ještě o zbrojní korporaci Northrop Grumman. Není však pochyb o tom, že kdyby se BAE s Američany domluvila, nešlo by o rovnocenné partnerství. Rozhodně ne takové, k němuž mělo dojít v případě plánované fúze s EADS.
Graf
Budoucnost je nejistá
Vývoj cen akcií BAE Systems na Londýnské burze (GBP za akcii)
pramen: Factiva
BAE může pokračovat v dosavadním byznysu, rozdělit se, nebo se spojit s některou firmou z USA
O autorovi| Dáša Hyklová • hyklova@mf.cz
