Milada Emmerová neslibuje reformu
O Miladě Emmerové se mluvilo jako o vážné kandidátce na post ministryně zdravotnictví už před nástupem Marie Součkové i Jozefa Kubinyiho do této funkce. Ona sama ale tvrdí, že první nabídku dostala až od Stanislava Grosse. S Vladimírem Špidlou pracovala ve sněmovním výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a po minulých volbách ho v něm vystřídala v předsednické funkci. Její názor na situaci ve zdravotnictví a na ministerstvu však prý chtěl bývalý premiér slyšet až letos v lednu. „Měla jsem pocit, že už šlo spíše o to, aby se utvrdil v dojmu, že to Marie Součková nedělá dobře,“ říká Milada Emmerová. Na funkci ministra prý tehdy navrhla Petra Fialu, který působí ve zdravotnické komisi ČSSD a vedle lékařské odbornosti je i ekonom. Premiér údajně slíbil, že o tom bude uvažovat, ale upozornil na to, že doktor Fiala není členem ČSSD.
Leda se Standou.
Na obdobné téma prý mluvila Milada Emmerová před více než rokem se Stanislavem Grossem, který měl tehdy říct, že to s Marii Součkovou asi dál nepůjde a že on osobně by si představoval v čele ministerstva Miladu Emmerovou. „Řekla jsem mu: Stando, já bych tam nešla v žádném případě. Pak jsem ale přidala historický výrok: Leda, že ty bys byl předsedou vlády, to by bylo o něčem jiném,“ tvrdí nová ministryně. Když byl Stanislav Gross pověřen sestavením vlády, byla prý Milada Emmerová, která nepatří k nejbližším Grossovým spolupracovníkům, několikrát upozorňována, že ji osloví. Stalo se tak předminulý čtvrtek. Tím pádem byl problematický resort překvapivě hladce obsazen.
Schválený Senát.
Milada Emmerová udělala v ČSSD poměrně bleskovou kariéru. Na to měla nepochybně vliv její odborná reputace doktorky a docentky. Do strany vstoupila v roce 1994, kdy byla zařazena na kandidátku do plzeňského městského zastupitelstva. V roce 1998 byla zvolena do sněmovny. Svou někdejší kategorickou nechuť usednout do ministerského křesla vysvětluje především osobními důvody. V Plzni má matku, které bude za rok osmdesát let. Otec zemřel před třemi roky a Milada Emmerová poněkud záhadně tvrdí, že má pocit, že kdyby nebyla v parlamentu, „tatínek tady ještě byl“. Dále má pracovní úvazek v plzeňské fakultní nemocnici a na lékařské fakultě. Třetí argument přibyl v současné době, kdy Milada Emmerová kandiduje v obvodě Plzeň-jih a Horažďovicko do Senátu proti primátorovi Plzně Jiřímu Šnebergerovi (ODS). Stanislav Gross ale v tomto případě udělal výjimku a s kandidaturou ministryně zdravotnictví souhlasí.
Naivní představy.
Mezi Miladou Emmerovou a Marií Součkovu údajně panovalo napětí a rivalita. Nová ministryně mluví o své předchůdkyni korektně. Leč chladně. Stejně jako o Jozefu Kubinyim. Zdá se, že v názorech na zdravotnictví si s nimi není blízká. O Marii Součkové říká, že obdivovala elán, s jakým na problematické ministerstvo nastupovala. „Až jsem si myslela, že si asi přesně nepředstavuje, do čeho jde.“ Za handicap bývalé ministryně považuje nedostatek zkušeností z práce v zákonodárném sboru. „Myslela jsem si kdysi, že když budu mít pravdu, tak se s ní přece musím nakonec prosadit a dosáhnout toho, co chci. Když jsem nastupovala do sněmovny, byla jsem ráda, že se budu moci podílet na nové koncepci zdravotnictví. Po čase jsem zjistila, jak naivní moje představy byly,“ říká Milada Emmerová skepticky.
Věcný přístup.
Nová ministryně má nemalý ženský šarm a dobře komunikuje, což bude v riskantní exekutivní pozici její přednost. Od entuziastických předchůdců ji odlišují politické zkušenosti a věcný pohled na možnosti ministra. Možná až příliš věcný. „Nedělám si představy, že bych v průběhu dvou let dokázala něco tak převratného, že by se říkalo ta je dobrá, tu tam nasadíme znova. To bych považovala za přílišné sebevědomí. Na druhé straně jdu do funkce s optimismem, že se něco může podařit. Jít tam s pesimismem, to už by bylo lepší rovnou zavřít vrata a nedělat vůbec nic,“ říká.
Na rozdíl od obou svých předchůdců, kteří přísahali na nutnost reformovat zdravotnictví, Milada Emmerová reformu neslibuje. To je zajímavá věc, uvážíme-li, že vládní strany si „přípravu reformy zdravotní péče“ zapsaly do koaliční smlouvy.
„Zazlívám předchůdcům, že to, co dělali, nebyla koncepce zdravotnictví. To byla koncepce jiného způsobu financování současného nepořádku. České zdravotnictví není špatné, ale je to příliš extenzivní útvar, který neodpovídá možnostem,“ tvrdí Milada Emmerová. Finance považuje za vážné riziko, ale za svůj prvořadný úkol označuje optimalizaci sítě nemocnic a zdravotnických zařízení. „Musím poprosit hejtmany a zdravotní rady, aby znovu zpracovali zdravotní plány krajů, a to dle jednotných kritérií.“ Kategorizace nemocnic a vymezení jejich kompetencí by měly být zapsány v zákoně o zdravotnickém zařízení, který Milada Emmerová chápe jako svůj klíčový legislativní úkol. Teprve na základě jasné představy o struktuře bude prý možné efektivně řešit způsob financování.
Na papír.
Milada Emmerová zdůrazňuje názor, kterým je známá: vyšší spoluúčast pacientů je až to poslední, k čemu by bylo třeba při zdokonalování českého zdravotnictví přikročit. Nápad Jozefa Kubinyiho dát peníze, které stát platí za takzvané státní pojištěnce – především důchodce a děti – přímo lidem, aby si sami platili zdravotní pojištění, označuje za zajímavý, ale podotýká: „Kdyby lidé platili totéž, co dnes platí stát, tak jaký by byl účel to měnit? Smysl by to mělo jedině v tom případě, že by se lidi přinutili platit víc, když už stát na to nemá. Ale přesouvat toto břemeno na sociálně nejvíc zranitelné, považuji za nepřípustné.“
Po špatně stravitelných tlustospisech Marie Součková zní slibně informace Milady Emmerové, že její koncepce, kterou chce předložit vládě a parlamentu, má „kolem deseti stránek“. Koncepce má obsahovat i další z oblíbených témat nové ministryně: zavedení povinných zdravotních knížek. Princip je ten, že elektronické karty jsou z hlediska informací pacientům platné jako mrtvému zimník, protože lidé nebudou mít doma čtečky. V papírové zdravotní kartě by měly být uvedeny základní údaje o pojištěnci včetně aktuální zdravotní pojišťovny, jméno a adresa registrujícího praktického lékaře, hlavní anamnestické údaje, zdravotní rizika, údaje z očkovacího průkazu, základní aktuální diagnostické závěry, aktuální medikace. To by mimo jiné umožnilo, že léčbu doporučenou specialistou by mohl předepisovat i jiný lékař. Omezila by se duplicita vyšetření.
Bez náměstka.
Jozef Kubinyi Miladě Emmerové oznámil, že jeho ekonomický náměstek Karel Pustelník, kterého si přivedl z Ostravy, se chce vrátit na místo ředitele ostravské fakultní nemocnice. Nová ministryně nabídla tuto klíčovou funkci ředitelce plzeňské „fakultky“ Jaroslavě Kunové. Ta prý slíbila nové ministrryni všestrannou pomoc, ale do Prahy jít nechce. Náměstkem pochopitelně nebude ani syn Milady Emmerové, vystudovaný lékař-neurolog, nyní manažer ve farmaceutické firmě Zentiva. Milada Emmerová kategoricky odmítá jakoukoli možnost zvýhodňování této firmy, ale označuje svého syna za důležitého člena svého expertního týmu, na jehož názory hodně dá.
Jako lékařka internistka se docentka Emmerová specializuje na hyperbarickou oxygenoterapii, což je – zjednodušeně řečeno – léčba kyslíkem. V plzeňské fakultní nemocnici je stále vedoucí lékařkou hyperbarické komory, i když přiznává, že stíhá pouze metodické vedení a bude zapotřebí, aby na pracoviště přímo dohlížel odborný lékař. Hyperbarická medicína se rozvíjí zhruba od šedesátých let a Milada Emmerová zdůrazňuje, že má široké uplatnění a prokazatelné výsledky. Nová ministryně se například snažila přispět svými poznatky při zdravotních komplikacích prezidentů Václava Havla, Rudolfa Schustera nebo Thomase Klestila. V Česku ale tato metoda stoprocentně uznávaná není. Hyperbarickou oxygenoterapii například veřejně zpochybnil děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Štěpán Svačina. Jako na potvoru, krátce před přepřaháním na ministerstvu zdravotnictví. Pod ministerstvo přitom patří všechny české fakultní nemocnice, ministerstvo rozhoduje o tom, zda bude uskutečněn plán Štěpána Svačiny na sloučení fakultních nemocnic na Karlově náměstí, v Krči a na Bulovce. Pikantní situace.
