Dle většiny manažerů Česká republika žádného národního leteckého dopravce nepotřebuje
Myslíte si vzhledem k privatizaci ČSA, že Česká republika potřebuje vlastního národního leteckého dopravce?
- Ano 35,6 %
- Ne 57,6 %
- Nevím 6,8 %
Letos v lednu zahájila vláda Mirka Topolánka prodej ČSA. Výnos z privatizace se odhadoval na tři až pět miliard korun. Ve druhém privatizačním kole však od 19. srpna zůstává pouze konsorcium Unimex a Travel Servis. To by mohlo snížit příjem z prodeje společnosti. Navíc za první pololetí 2009 jsou ČSA ve ztrátě 1,83 miliardy korun. A za celý rok očekávají ztrátu zhruba dvě miliardy korun. Ministr financí Eduard Janota upozornil, že bude-li cena za ČSA výrazně pod představami vlády, privatizaci nedoporučí. Dle 57,6 procenta manažerů by vláda měla ČSA prodat.
Tento názor zaujímá i tento respondent. „Česká republika je příliš malým státem, než aby uživila samostatnou leteckou společnost, takzvaného národního dopravce. Aerolinky navíc nepovažuji za odvětví národního a strategického zájmu. Proto jsme už dávno měli prodat Letiště Praha a následně i ČSA, aniž by byl budoucí majitel omezován, pokud jde o jejich fungování. A vše ponechat na konkurenceschopnosti a poptávce. Na dotování další nevýkonné státní firmy podléhající tlaku politiků nemá stát peníze.“
Podporuje ho i tento manažer: „V době propojené Evropy nepotřebuje žádný stát národního dopravce. V rámci EU bude operovat několik silných leteckých společností, které navzdory tomu, že budou mít v názvu jméno některého státu, ani zdaleka nebudou národními dopravci těchto zemí.“
S tímto stanoviskem nesouhlasí jiný respondent: „Potřebuje. Z ekonomického hlediska to sice nedává smysl, zejména při takových vysokých ztrátách, ale vlastní národní dopravce pomáhá zviditelňovat a zlepšovat image ČR. A také přispívá k národní hrdosti. Nejsem však zastánce ,odkládání‘ vysloužilých politiků a kamarádů do vedení a orgánů ČSA. Kdyby bylo možné provozovat národního dopravce bez ztrát nebo jen s minimálními, přimlouval bych se za jeho zachování. Je to jedna z nejlepších reklam k přilákání turistů a obchodníků do ČR i předvoj našich exportérů. Asi jsem s tímto názorem mezi ekonomy osamocený, ale Češi potřebují získat víc zdravého sebevědomí a hrdosti v mezinárodním prostředí a ztráta národního dopravce je může spíše podlomit. Přiletíte-li s ČSA například do Spojených arabských emirátů nebo do Indie prodávat elektrárnu nebo cementárnu, je to určitě lepší, než pokud tam přistanete s Aeroflotem.“
Oponuje mu další manažer: „Rozhodně nepotřebuje národního leteckého dopravce, který prodělává téměř dvě miliardy korun za pololetí a již několik let prochází ,restrukturalizací‘. Ta není de facto ničím jiným než řízenou likvidací, při které se masivní provozní ztráty kryjí prodejem majetku.“
Odlišný postoj se objevuje v této kladné odpovědi: „ČR je dostatečně velká a důležitá země, aby si zasloužila vlastního národního leteckého dopravce. Navíc s takovou tradicí a dobrým jménem, jako jsou ČSA. Ty však potřebují k tomu, aby byly v současné nelehké situaci schopné ,přežít‘ a dále se rozvíjet, správnou strategii – především správný management. Současný management nedokáže ČSA z krize vyvést. Jednak proto, že tento stav (spolu)zapříčinil, a jednak proto, že jím zvolené nástroje nejsou správné. Jinak by ČSA nemohly dospět do situace, kdy se navzdory neustálému rozprodávání majetku (2,5 miliard korun v posledních dvou letech) každoročně prohlubuje ztráta – až do aktuálních dvou miliard korun za letošní první pololetí. Tady zcela jednoznačně není něco v pořádku a český stát by měl národního dopravce za rozumnou cenu ,přenechat‘ soukromému kapitálu, který by si ve vlastním zájmu procesy ve firmě pohlídal. Napadá mě i následující, ale to už asi opravdu slyším trávu růst. Není to součástí nějaké ,vyšší‘ strategie některých zájmových skupin včetně současného managementu? S cílem koupit nakonec ČSA za hodnotu skutečně symbolickou? Například za jednu korunu?“
Tento přístup odmítá jiný respondent. „Nepotřebuje. Takovou společnost potřebují pouze piloti, pro které je to snadné bydlo se státní podporou. ČSA je definitivně v bankrotu. Smysl by pouze měla, kdyby ji koupila nějaká velká společnost mimo EU, a tím získala práva vyplývající z americko-evropské dohody Open air. Tomu vláda zabránila. Když Air France pochopila, že jí nemůže vzniknout konkurent na atlantických a asijských trasách, už za ČSA nenabízí ani několik korun. A s pádem ČSA se zastaví i rozvoj Letiště Praha.“
Odpovídalo 132 manažerů
