E u r o v e s v ě t ě
Hned první den příštího roku dostane americký dolar, který dnes ve světovém finačním systému dominuje, nového bratříčka euro. Porodní váha eura je již dopředu dána součtem jedenácti západoevropských ekonomik. Jak silný bude nováček v dospělosti, to se teprve ukáže.
Odborníci zabývající se světovým měnovým systémem jsou ve svých odhadech budoucího postavení eura velmi opatrní. Když jsme se ptali na názor několika velkých amerických bank, narazili jsme doslova na hradbu nic neříkajících diplomatických odpovědí. „Ne, my teď nechceme vyslovovat žádné odhady, co to udělá s kursy a podobně, vyjádřila se například Citibank.
Ve stejném duchu zněly také odpovědi několika dalších ústavů. Američané nicméně zcela určitě chápou, že se jejich dolaru pověsí na paty mocný soupeř. Evropská unie se ostatně vůbec netají, že jedním z cílů dalšího stupně její integrace je lepší pozice vůči hospodářské konkurenci USA a Japonska. Stručné komentáře amerických politiků k nové měně se nicméně omezují na jakési severoatlantické školení v kostce: co je dobré pro Evropu, to je dobré i pro Ameriku. Japonci se zdají být zaujati hlavně ekonomickými problémy na vlastní půdě, těch mají nepochybně dosta v některých dalších asijských zemích a vznikajícího eura někde za devatero horami a vodami si proto zatím jakoby příliš nevšímají.
Světová dvojka
Jisté je jedno - euro nevstoupí na světovou scénu jako chudáček, nýbrž okamžitě zaujme pozici druhé světové měny po dolaru. Jedenáct zemí budoucí eurozóny disponovalo v roce 1997 hrubým domácím produktem 6,5 bilionu USD a jejich podíl na světovém obchodu (vně eurozóny) činí přibližně devatenáct procent. Proti tomu stojí hrubý domácí produkt Spojených států 8,1 bilionu dolarů a jejich sedmnáctiprocentní podíl na světovém obchodu. Dluhopisový trh je o něco málo a akciový podstatně menší v eurozóně než v USA.
Role americké měny je ale mnohem větší, než jak to naznačují uvedená data, protože dolar se historicky stal hlavní měnou pro světový obchod a investice. Na transakce v dolarech tak připadá přibližně polovina světového obchodu, přičemž cena ropy a většiny dalších komodit se primárně vyjadřuje rovněž v dolarech.
V dolarech je denominovaná také téměř polovina všech zahraničních půjček ve světě, podobně je tomu i s bankovními a národními měnovými rezervami za hranicemi USA. Spojené státy mají z tohoto důvodu proti konkurenci řadu finančně-technických a obchodních výhod, například mohou financovat trvalý deficit běžného účtu platební bilance ve své domácí měně. Před druhou světovou válkou měla díky své dřívější koloniální minulosti a tomu odpovídající váze ve světě podobné výhody i britská libra.
Věštecká koule mlčí
Klíčovou a nejzajímavější otázkou samozřejmě je, jak silné a stabilní euro bude a zda jeho kurs vůči dolaru časem poroste, či naopak. Už koncem roku 1997 se objevil ve světovém odborném tisku názor, že hned v lednu 1999 bude dobré směnit eura za švýcarské franky a ty pak později konvertovat zpět, protože euro se propadne do potíží a jeho kurs klesne. Problém je, že okamžitě zazněl i názor zcela opačný, totiž že euro bude stabilní a případně bude posilovat. A tak je tomu dodnes - nikdo nic přesně neví, všichni čekají, co se vlastně stane.
Základní poměr jednotlivých národních měn vůči euru byl dán již letos v květnu přes účetní evropskou měnovou jednotku (ECU). Například kurs marky tak byl stanoven na 1,98 DEM za ECU, kurs šilinku na 13,91 ATS/ECU. To se ještě před začátkem měnové unie může změnit. Euro bude jedno dnešní ECU. Důležité bude sledovat vývoj centrálních sazeb v eurozóně a v USA. Podle dosavadních informací se zdá, že Evropská centrální banka ve Frankfurtu vystartuje se základní úrokovou sazbou na třech procentech. Američané teď mají klíčovou sazbu na 4,75 procenta, my na 10,5 procenta. Zmenšování odstupu od eurosazby by mělo vést k relativnímu posilování eura.
Výhody jednotné měny pro západní Evropu jsou zřejmé a jasné, stejně tak zřejmé a jasné se ale zdají být i různá rizika. Světový tisk upozornil i na takovou věc, že zatím mlhavé rozprostření měnových a fiskálních pravomocí uvnitř eurozóny mezi Evropskou centrální banku, Radu ministrů a Evropskou komisi navozuje otázku, komu by měl například americký ministr financí Robert Rubin v případě velké finanční krize ve světě vlastně do Evropy zavolat. Tak trochu se také zapomíná, že euro vneslo do Evropské unie určité politické napětí, protože čtyři z členské patnáctky zůstaly mimo, z toho Spojené království a Dánsko ze své vůle, Švédsko a Řecko proto, že nesplnily příslušná maastrichtská kritéria. EU bude v nadcházejících několika letech zaměstnána složitou debatou o své vlastní reformě, která je nezbytná, a potom přijímáním nových členů. Na pořad dne se dostává rovněž naléhavá otázka, jak snížit nezaměstnanost v unii, přičemž někteří významní politici jako například německý ministr financí Oskar Lafontaine se otevřeně snaží zapojit do boje s nezaměstnaností i novou Evropskou centrální banku, která má však ve svém statutu zapsán jako hlavní úkol cenovou stabilitu. To všechno může přinést značná napětí, která by se mohla negativně podepsat i na síle a stabilitě eura.
Jeden tábor analytiků říká, že euro bude silné a stabilní a rychle (dnes se všechno děje rychle) přiláká investory investující doposud do dolarových finačních nástrojů. Skeptici z druhého tábora ale argumentují poměrně logicky mimo jiné tím, že euro si musí v prvé řadě vybudovat nějakou obchodní minulost a teprve potom budou investoři zvažovat možnosti investic v této měně. Poukazují také na setrvačnost chování investorů.
Jestliže Evropská centrální banka bude provádět přísnou měnovou politiku a ostatní centrální banky a velcí investoři přesunou část svých aktiv do eur, bude to pro novou měnu dobré. Odhady říkají, že by časem mohlo být asi 35 % světových finančních aktiv denominováno v eurech, 45 procent v dolarech a zbytek v některých menších měnách, jako jsou švýcarský frank nebo britská libra. Kdyby šel vývoj rychle tímto směrem, kurs eura proti dolaru by z tohoto důvodu zřejmě vzrostl.
