Zpráva o stavu ostrovní identity v lednu 2006
V malebné starobylé vesničce Downton u Salisbury hrozí okresní úřad pokutou 20 000 liber a vězením na šest měsíců paní Watersové za to, že neuposlechla památkářského příkazu natřít fasádu svého historického domku jogurtem, který by způsobil tmavnutí nedávno použité mezicihlové malty, klasifikované jako příliš světlá pro budovu tohoto typu. Na jogurtu jako kompromisu se památkáři dohodli, když paní Watersová odmítla dům natřít čerstvým koňským trusem. Příkaz dokonce specifikoval, že jogurt musí být čirý, nikoli ovocný. Jenže ona tu fasádu dle příkazu opravdu natřela. Pracovala na tom tři dny a vybryndala deset litrů jogurtu. Jenže malta, potvora, neztmavla. A tak místo aby okresní úředníky napadlo, že jogurtem třeba malta opravdu netmavne, usoudili logicky, že paní Watersová je neposlušná občanka. Případ je u soudu a paní Watersová hledá svědky, kteří by dosvědčili, že ji viděli fasádu jogurtem natírat.
Pozoruhodné quango.
Takovouto pracovní náplň mají všelijaké ty nové organizace, které vznikly při místních správách za Blairovy vlády. Nebo také takovou: V městečkách Teignbridge, Newton Abbot a Dawlish v hrabství Devon místní úřady rozhodly, že musí vymýtit perzekuci homosexuálů a vynaložily každý 3000 liber na vypracování programu, který by homosexuálům poskytoval ochranu, podporu a rovnoprávnost. Teprve po dvou letech plánování a hledání zjistily, že žádné homosexuály nemají. Teď se snaží nějaké získat, aby se k nim přistěhovali.
Tyto organizace vznikající při obecních správách a placené z daní, jsou venkovskou obdobou celostátních polovládních organizací zvaných quango - Quasi Non-Governmental Organisation. Ještě před pár týdny jich bylo přes 200, nejnovější informace jejich počet upravují na 910. Mají prý 92 000 zaměstnanců a utrácejí 32 miliard ročně z kapes daňových poplatníků. A to jsou jen ty centrálně řízené. Přičtou-li se k nim všechny ty, které vznikají při obecních správách, vychází jejich počet prý okolo 10 000. Jejich celkové výdaje a počet zaměstnanců se už nikdo ani nesnaží spočítat.
Jazyk za zuby.
Zato ale ani vláda, ani quanga, ani místní správy, ba dokonce ani státní loterie nemají peníze na opravu kostelů. Gotický kostel ve Stratfordu nad Avonou, na jehož hřbitově je pohřben Shakespeare, je zchátralý a nemůže sehnat 2,5 milionu, které jsou potřeba, aby se nezačal rozpadat. Podobně je na tom 13 000 historických kostelů a kostelíků, které tvoří neodmyslitelnou součást britské krajiny, i když do nich už skoro nikdo nechodí modlit a používají se spíše na koncerty, výstavy, přednášky, kurzy jógy a judo, čaje o páté, nebo turistické atrakce. Grant z národní loterie na opravy byl zamítnut i londýnské katedrále svatého Pavla, protože není dostatečně „inkluzivní“. To znamená, že do ní chodí moc křesťanů a málo jiných věřících či nevěřících.
Proč se obtěžovat s kostely, když křesťanství tak jako tak zaniká, říká si nejspíš vláda. A zjevně povyšuje na státní náboženství islám, soudě z toho, že nejvyšší šéf státních služeb Sir Gus O’Donnell právě uspořádal a hostil v úřadě vlády oslavy islámského svátku Eid al-Adha, sotva měsíc poté, co zakázal ve státních úřadech oslavy Vánoc. Pokrokové politicky korektní myšlení, které zachvacuje nejen Británii, nýbrž celou Evropu, se bude muset brzy rozhodovat, zda dát přednost islámu nebo právům homosexuálů včetně sňatků a adopce dětí. Na rozdíl od anglikánské církve, která už má homosexuální biskupy a posvěcuje homosexuální partnerství, se islám svou tradiční homofobií netají.
Ryze lidský rytíř.
Než se islám stane oficiálním náboženstvím a homosexualitu zase zakáže, bude se ale muset krotit, protože vyslovovat jakékoli výhrady vůči homosexualitě včetně homosexuálních sňatků adopcí se stalo oficiálně trestným činem, který má policie přikázáno stíhat. Vyšetřováno bylo již několik lidí včetně spisovatelky Lynette Burrowsové, která se v rozhlasovém interview prořekla, že se jí nezdá rozumné svěřovat homosexuálním partnerům do péče male chlapce. Jedním z vyšetřovaných je i generální tajemník umírněné muslimské organizace The Muslim Council of Britain Sir Iqbal Sacranie, který si dovolil v rozhovoru v BBC vyslovit názor, že homosexualita je škodlivá. Je to tentýž umírněný pán, který žádá vydání zákona, který by potvrdil, že „difamace osobnosti proroka Mohameda (budiž mu mír) je přímou urážkou muslimské komunity“, a dle něhož by bylo trestným činem vyslovovat názor, že muslimové jsou pro Británii nebezpečím. A je to tentýž umírněný pán, který nebyl stíhán za to, že trest smrti na Salmana Rushdieho komentoval slovy „smrt by pro Rushdieho byl příliš slabý trest“. Za to byl, pravda, povýšen na rytíře.
Blairova socialistická reforma demokracie mezitím běží na plné obrátky a předkládá parlamentu ke schválení zákony, podle nichž bude možné například:
- Řešit růst zločinnosti tím, že se některé drobnější trestné činy budou soudit „na běžícím páse“ u jakýchsi rychlosoudů nejen bez poroty, nýbrž i bez obhájce.
- Povolit kontrarozvědce odposlouchávání telefonátů nejen všech občanů – to už se smí – nýbrž i poslanců.
- Zakázat tradiční výlučně pánské kluby a trestat za pohlavní diskriminaci každý, který odmítne přijímat ženy.
Jak ráda připomíná Margaret Thatcherová: nejbritštější ze všech britských kvalit je britský zdravý rozum.
