Diplomacie řady zemí si nenasytně užívala svoje nejšťastnější chvíle. Týden nejdelších nocí, tak prožila ten minulý kalendářně i fakticky Evropská unie. Ve čtvrtek a pátek probíhalo klíčové jednání zemí pětadvacítky o rozpočtu celé Unie na příští sedmiletku, tedy léta 2007 až 2013.
Diplomacie řady zemí si nenasytně užívala svoje nejšťastnější chvíle.
Týden nejdelších nocí, tak prožila ten minulý kalendářně i fakticky Evropská unie. Ve čtvrtek a pátek probíhalo klíčové jednání zemí pětadvacítky o rozpočtu celé Unie na příští sedmiletku, tedy léta 2007 až 2013.
Diplomacie řady zemí si nenasytně užívala svoje nejšťastnější chvíle. Britský úsporný návrh, který byl summitu zemí předložen, sletěl ze stolu smeten zástupci většiny zemí. Pravda, rozdíl v objemu rozpočtu oproti původnímu návrhu Evropské komise činil 78 miliard eur, neboť ten počítal s rozpočtem v objemu 1,025 bilionu eur, Británie navrhla 847 miliard eur. Jednalo se a vyjednávalo.
Ovšem česká diplomacie - dá-li se tak Paroubkova bruselská mise nazvat - nechala své drápky zataženy, srazila podpatky k sobě a s díky přijala šetřící britský návrh. Odmítnutím návrhu a vyjednáváním mohla získat šanci pro české podnikatele vyčerpat každoročně z fondů Unie více peněz. Ale mělo by to pro nás reálný efekt?
Ve zkráceném období 2004 až 2006 můžeme ze strukturálních fondů, které jsou určeny na regionální rozvoj, vyčerpat celkem 40 miliard korun a z Fondu soudržnosti, který přispívá na financování projektů v oblasti životního prostředí a dopravy, zhruba 24 miliard. I úsporný britský návrh by pro nás znamenal šanci vyčerpat za sedm let 700 miliard korun, tedy každoročně zhruba sto miliard. To je pětkrát víc, než nyní. Zvládneme vůbec takovou administrativu? Budou na to naši státní úředníci připraveni? Vždyť budou muset administrativně vyřídit pětkrát víc žádostí o dotace, posoudit ikskrát více projektů. A zvládne takový nápor bruselský úředník? Vyšší potenciální objem dotací se samozřejmě netýká jen ČR, ale většiny nových unijních členů.
Naši politici jeli do Bruselu s tím, že pokud se na podobě sedmiletého rozpočtu členové Unie nedohodnou, prohloubí se krize, ohrozí se fungování Unie i možnost pro nové země čerpat ze strukturálních fondů. Pragmatický, nicméně vcelku rozumný postoj.
K tomu přistupují ale ještě dvě navýsost důležité skutečnosti. Kromě snížení objemu rozpočtu obsahuje britský návrh i zlepšení některých podmínek pro čerpání financí ze strukturálních a kohezních fondů. Jednak možnost čerpat peníze až tři roky po uplynutí období, na které byly určeny. To umožní vyhnout se časovému tlaku na co nejrychlejší realizaci projektu, která může být příčinou toho, že se finanční prostředky nestihnou včas vyčerpat.
A pak ještě jedna výrazně důležitější věc. Projekty financované z peněz Evropské unie je nutné spolufinancovat z národních rozpočtů. Evropská komise původně počítala se spolufinancováním z národních veřejných zdrojů ve výši 25 procent u strukturálních fondů a 15 procent u kohezního fondu. Británie navrhla u strukturálních fondů pro nové členské země snížit požadovanou národní spoluúčast na 15 procent. Abychom z unijních peněz opravdu každý rok zvládli vyčerpat sto miliard korun, nutnou podmínkou by bylo dodat ze státního rozpočtu dalších 25 miliard, které britský návrh snížil na patnáct. To už je s ohledem na i tak chronickou deficitnost našich státních financí snesitelnější. I tak pro nás bude vyčerpání peněz každým rokem jedním z nejtěžších prubířských kamenů. O to větších, že jde zřejmě o poslední sedmiletku, kdy budeme z unijního rozpočtu více čerpat, než přispívat.
