Za foto lze utratit i 1,7 milionu liber
Spory, zda fotografie je, či není uměním, trvají téměř od chvíle, kdy byl vynalezen fotoaparát. V dnešní době, kdy výstavy fotografií pořádají i ta nejkonzervativnější muzea umění, by se mohlo zdát, že otázka již byla zodpovězena. Jenže tak jednoznačné to ale není. I když zájem o fotografie roste a ceny za ně v prodejních galeriích dosahují až stovek tisíc eur, stále ještě se můžeme ptát, nakolik jsou fotografové považováni za opravdové umělce. Těší se stejnému respektu jako přední malíři či sochaři?
Pravdou je, že fotografie – již jen proto, že její využití je mnohem širší než jen „umělecké“ – bude asi vždy stát tak trochu na uměleckém okraji. Z pohledu trhu vlastně existuje jediný fotograf, který se plně etabloval ve světě umění. Je jím dvaapadesátiletý Němec Andreas Gursky, jehož výstava momentálně probíhá v Mnichově. Částky, za něž se jeho velkoformátové snímky prodávají, jsou zcela srovnatelné s cenami obrazů či soch nejvýznamnějších umělců současnosti.
Začátkem února byla dvojice Gurskyho fotografií (diptych 99 centů, panoramatické snímky z obchodu, kde je všechno zboží za dolar) vydražena za rekordních 1,7 milionu liber (téměř 3,4 milionu dolarů). Tolik předtím za fotografii žijícího autora nikdo nikdy nevydal. I v případě takových klasiků, jako jsou Man Ray či Edward Steichen, jsou ceny nad milion dolarů zcela výjimečné. Předchozí cenový rekord držel jiný Gurskyho snímek, starší varianta téhož námětu, který byl loni v květnu v New Yorku vydražen za 2,25 milionu dolarů.
Čím jsou právě Gurskyho fotografie tak atraktivní? Scény, které fotografuje, jsou většinou velice komplexní, plné děje a detailů, zároveň však v sobě mají značný přesah, divák je může číst jako obecnou výpověď o stavu světa. K tomu je třeba připočíst ještě mimořádnou vizuální a kompoziční vytříbenost i monumentální formát finálních zvětšenin. Důležitý je i nádech tajemství, kterým jsou jeho snímky opředeny. Divákovi se stále vrací otázka, jak tohle vůbec dokázal vyfotografovat? Je jasné, že Gursky pracuje s počítačem a výsledný záběr skládá z mnoha dílčích segmentů, ale jak to přesně dělá, nikdo neví.
Pokud jde o ceny, za něž se Gurskyho fotografie prodávají, roli jistě hraje i to, že místo standardních pěti až deseti autorských tisků dělá od každé fotografie vždy jen dva. Umělecký trh je nakonec také jenom trh, a když poptávka výrazně převyšuje nabídku, možné je mnohé.
