Perla Východu, Paříž Orientu i pomník komunistického diktátora Ťiang Ce-mina. Tím vším je Šanghaj. Dvacetimilionová megapole se ale chce stát i jedním z nejdůležitějších měst planety a dveře k nové slávě jí má otevřít Světová výstava EXPO 2010.
Šanghaj, ekonomický zázrak.
Autor: Robert Mikoláš
Z jazzového klubu hotelu Peace se rozléhají skladby z 30. let minulého století. Zvuk klavíru či saxofonu doléhá až na ulici i sousední promenádu. Slavný Bund tvořený stavbami ve stylu art deco procitl z mrtvých a stal se opět živou dominantou Šanghaje i jakousi protiváhou protějšího mrakodrapového centra Pchu-tung ležícího na druhém břehu řeky Chuang-pchu.
Šanghaj vděčí za svou současnou podobu bývalému prezidentovi Ťiang Ce-minovi. Za jeho vlády se město navždy změnilo, nejodvážnější futuristické plány světově proslulých architektů dostaly zelenou bez ohledu na náklady. Vždyť to také platili všichni Číňané z vlastní kapsy, respektive dobrovolně povinně přispívali z výplaty.
Nový vítr zavál do ulic s chátrajícími bankovními domy i někdejších cizineckých čtvrtí po získání pořadatelství Světové výstavy EXPO 2010. Šanghaj se chtěla před celým světem vytáhnout a zároveň znovu vystoupit ze stínu Pekingu, který na sebe strhl veškerou pozornost díky konání LOH před dvěma lety. Do rozvoje města, nové infrastruktury i rekonstrukce památek investovala na 45 miliard amerických dolarů, tedy více, než kolik Čína utratila za olympiádu.„Život je tady nyní nesrovnatelný, v ulicích se dá konečně jezdit a ne jen popojíždět. Je to skvělé. A že to stálo tolik? To mi vůbec nevadí, naopak,“ je spokojen pětadvacetiletý pan Čang.
O plynulosti provozu se dá, zejména ve špičkách, hodně polemizovat, aut v Šanghaji neustále přibývá, přestože se poznávací značky prodávají na aukcích a jejich cena na konci loňského roku činila v průměru přes sto tisíc korun. Přesto je zlepšení dopravy znát. Město od roku 2008 otevřelo šest nových linek metra, návštěvníkům slouží i nové terminály na dvou letištích, z nichž jedno se Šanghají spojuje i elektromagnetická dráha, po které se vlaková souprava Maglev řítí rychlostí 431 kilometrů za hodinu.
Obyvatelé Šanghaje jsou na všechny tyto rekordy i gigantické projekty hrdi, bez ohledu na to, že jejich budování provázely mnohé skandály. „Pro mne je důležité, že se dostanu metrem až do centra a mohu pohodlně dojít až na Bund a kochat se pohledem na protější mrakodrapy,“ vypráví pětašedesátiletá paní Lu.
Kousek od ní se mezitím tvoří fronta před hotelem Peace, tradiční jazzový dýchánek začíná každou chvíli. Do noci se také rozléhá cvakání fotoaparátů zabírajících hlavně televizní věž perly Orientu a Světové finanční centrum zvané Otvírák čnící do výšky 494 metrů (včetně antény). A na řece Chuang-pchu blikají světla vyhlídkových lodí i plavidel mířících až na samotné výstaviště EXPA.
Kopie i originál
„Nemáte zájem o ženskou společnici, mladší, starší či nezletilou,“ nabídky se na zahraničního turistu kráčejícího po pěší zóně Nan-ťing Lu doslova hrnou. Stejně tak jsou neodbytní i prodavači napodobenin luxusních značek: „Nechcete Rolexky, kabelku Louis Vuitton, pásek od Bosse, všechno levně“. Ostatně podobné je to i na ulici Siang-jang označované za Mekku padělků všeho druhu. V zemi, kde se vyrábějí napodobeniny ponožek i vlaků či zbraňových systémů, to ale nikoho nepřekvapí a Šanghaj označovaná za nejdražší město Číny není výjimkou, navíc nejvíce cizinců potkáte právě v těchto místech. Obchody s kopiemi všeho druhu prostě k Šanghaji patří stejně jako salony vozů Ferrari či Rolls Royce.
Dveře se ale netrhnou ani v obchodech s nosiči CD a DVD. Chcete úplné novinky, na jejichž premiéru v kině lákají plakáty v ulicích? Není problém. A pokud je daný film ve formátu 3D, dostanete přibalené i potřebné brýle, tedy papírové. Ostatně,co byste také za 30 korun mohli očekávat. A že místní úřady slíbily, že podobné krámky v době konání EXPO zavřou v rámci boje proti pirátům? Podobným slibům nevěří ani samotná oficiální místa.
Nařčení z plagiátorství i kopírování ale Šanghaj čelila i kvůli pořádání Světové výstavy. Někteří kritici tvrdili, že čínský pavilon je kopií toho kanadského z Montrealu a maskot EXPO, postavička Chaj-pao, že kopíruje hrdinu amerického animovaného seriálu Gumbyho. Organizátoři i sami autoři obvinění rozhořčeně odmítli, neoficiální hymna EXPO 2010, kterou nazpívali herec Jackie Chan, hvězda akčních filmů, čínská basketbalová superstar Jao Ming či světový šampión, gymnasta Li Ning ale nakonec musela být stažena. V jejím případě šlo totiž skutečně o verzi skladby japonské zpěvačky Okamoto z roku 1997.
Do Katedrály semen i pouštního paláce jen s pasem
Zpěvu pomalovaných a divoce vyhlížejících Maorů naslouchají tisíce lidí. Většina z nich drží v rukou malou knížečku, která se velmi rychle stala nejcennějším suvenýrem celého EXPO. Pas Světové výstavy 2010 má téměř nevyčíslitelnou hodnotu, i když někteří překupníci jej ve dnech, kdy zmizel z pultů, nabízeli i za osmdesátinásobek původní ceny, činící v přepočtu 90 korun.
Vystoupení původních obyvatel Nového Zélandu skončilo. Po skončení prohlídky míří lidé do výstavních prostor z celkem 189 zemí. Nejmenší zájem je o Severní Koreu nabízející záběry ze skvělého života v nejsvobodnější společnosti světa, její razítko ale má pro zájemce stejnou cenu jako německé, japonské či domácí, tedy čínské.
Na okamžik se lidé zastaví ve stanu pouštního sultanátu Omán, kde dostanou tradiční kávu a ochutnat mohou i vyhlášené datle, aby krátce na to mohli lanovkou vyjet až na vrcholky švýcarských Alp. Návštěvníci EXPO mají celý svět doslova na dlani. K britské Katedrále semen, jak je pavilon Spojeného království označován, je to coby kamenem dohodil, k australským protinožcům jakbysmet.
Olympiáda národů se v Šanghaji představuje v plné parádě a každý se snaží maximálně zaujmout. Dánové dokonce přijeli s Malou mořskou vílou, která vůbec poprvé, po 96 letech, opustila své místo u moře. V italském pavilonu zase můžete obdivovat díla Michelangela a Caravaggia, Francouzi se chlubí sedmi sochami od Rodina. Zájem mezi Číňany vyvolává i reliéf štěstí z pražského Karlova mostu.
Šanghaj investovala do vybudování výstaviště o rozloze 5,28 km čtverečních 4,2 miliardy dolarů, podle neoficiálních odhadů však výsledná částka byla ve skutečnosti několikanásobně vyšší. V každém případě jde o největší i nejdražší EXPO v historii. Futuristické i tradiční pavilony vyrostly na místě někdejších továren a doků, zmizet musely i nevábné čtvrtě s 18 tisíci obyvateli. Mnozí z nich s nuceným odchodem dosud nesouhlasí a marně se dožadují spravedlivějších kompenzací, většina obyvatel to ale považuje za nutnou daň úspěchu. Navíc celosvětovému.
21. století má patřit Číně a Šanghaj chce ze všech měst nejlidnatější země světa zářit nejvíce. A také nejvýše. Při pohledu ze 24. patra luxusního klubu M1NT, kde si dostaveníčko dává šanghajská smetánka, se tyto plány vůbec nejeví jako nereálné. Ze 24. patra je úžasný výhled na historický Bund i protější šanghajský Manhattan. Mrakodrapů, tedy staveb vyšších než 170 metrů, sice v Šanghaji stojí nebo se buduje zhruba jen sedmdesát, do dvaceti let se ale všechny změní v trpaslíky. Nad nimi totiž vyroste takzvaná Xtopie, komplex věží, které budou dvakrát vyšší než mrakodrap Burj Khalifa v Dubaji a každý z nich pojme na 250 tisíc lidí. Druhou věcí ovšem je, zda se do té doby Číňané začnou řídit nějakými pravidly, hlavně co se týče společenského chování. Zatím totiž dodržují jen jediné, vládnoucí roli komunistické strany.
