Při nákazách nezbývá než částečně omezovat práva nemocných, říká hlavní hygienik
Evropská unie zahajuje úzkou spolupráci všech členských i vstupujících zemí při ochraně proti některým infekčním chorobám, říká Michael Vít, hlavní hygienik České republiky a náměstek ministryně zdravotnictví. „Jde o ty nemoci, proti kterým nemá populace vytvořeny specifické protilátky, proti nimž v současné době neexistují vakcíny a jejichž léčba je velmi obtížná. Jednání jsou vedena i pod vlivem hrozícího bioterorismu,“ dodává hlavní hygienik.
EURO: Má Česko vybudovaný systém ochrany proti infekčním chorobám? VÍT: Donedávna byli naši občané přesvědčeni, že jim žádné infekce nehrozí. Díky povinnému očkování, které jsme postupně zaváděli od padesátých let minulého století, jsme zvládli spalničky, zarděnky, příušnice či plané neštovice. O reálné hrozbě infekčních nemocí se přestalo mluvit. Stále sleduji výskyt takzvané emmerging diseases čili vzácně se vyskytujících infekčních nemocí, s nimiž se bohužel pojí i vysoká úmrtnost, jež v Evropě se běžně nevyskytují. Poprvé jsme zneklidnili po 11. září 2001, po teroristickém útoku na Spojené státy. Tehdy se objevila reálná možnost zneužití biologických prostředků. Přišlo reálné riziko antraxu, následně se objevilo nebezpečí zneužití varioly – pravých neštovic. V současnosti se zamýšlíme nad následujícím problémem: podařilo se nám eradikovat pravé neštovice, na celém světě se proti nim přestalo očkovat, a po dvaceti letech jsme zjistili, že kdyby někdo virus varioly použil, tak lidé jsou absolutně bez obranných mechanismů. Muselo by být provedeno rychlé očkování ohrožené populace. V Česku jsme tedy začali velmi rychle připravovat systém ochrany obyvatelstva. Když jsme zpracovali systém proočkování populace proti variole, objevil se SARS (syndrom akutního respiračního selhání) a první pandemie v třetím tisíciletí.
EURO: Bude náš obranný systém dostatečný a bude odpovídat požadavkům Evropského společenství? VÍT: Všechny členské země budou úzce spolupracovat, mělo by se postupovat přibližně na stejné úrovni. Jasně je definován systém laboratorní diagnostiky vysoce nebezpečných biologických agens, je definován systém infekčních lůžek, vysoce specializovaných, která by sloužila k léčbě závažných infekcí. Kromě ohrožených obyvatel musíme chránit i zdravotnické pracovníky, hasiče, policii a všechny složky, které by se podílely na zdolávání ohniska takto nebezpečných nákaz. Systém ochrany obyvatel České republiky před závažnými biologickými látkami máme zpracovaný, ale potřebuje dobudovat. A to bude stát ještě desítky milionů korun. Právě v těchto dnech jsem z Evropské unie obdržel k odborné diskusi návrh systému ochrany obyvatel, vypracovaný evropskými odborníky. Náš systém ochrany je velmi podobný.
EURO: Vyslyší vás politici, když se dnes musí šetřit každou korunou, omezují se výdaje a vláda svádí boj o reformu financí? VÍT: Jsem věčným optimistou. Myslím, že ano, ale musíme jim ten problém dobře vysvětlit. Někdy mne mrzí, že slyším hlasy, že na systém uvolníme peníze, až bude riziko těchto nemocí aktuální. Slýchávám názor, že se tyto nemoci v zemi ještě neskytly, tak proč dávat do systému finanční prostředky. Ovšem budovat systém až v době, kdy by se nebezpečná infekce v Česku vyskytla, by bylo hrubou chybou. Ve svém důsledku by mohla představovat následky, na které nechci ani v nejhorších variantách myslet. To není strašení. Popisuji pouze reálnou situaci a reálné riziko, které v dnešním světě existuje. Proto je nutné o této problematice hovořit a vysvětlovat ji na všech úrovních ve sněmovně, v Senátu i ve vládě.
EURO: Jak se ochranná opatření v případě epidemie dotknou obyvatel? VÍT: Čtvrtou nejpočetnější příčinou úmrtí jsou celosvětově infekční choroby. S koncem železné opony se nám výrazně rozšířil kontakt s ostatními částmi světa, v nichž se vyskytuje řada závažných infekčních nemocí ať už jde o takzvané hemoragické horečky, malárii, choleru či parazitární onemocnění. Proti všemu se očkovat nedá, jsou infekční choroby, které neumíme specificky léčit. Takže prvním opatřením je karanténa a izolace nemocného, zamezení kontaktů s okolním světem. Samozřejmě to znamená, že se těmto lidem omezí jejich občanská, lidská práva. Jinak to nejde, tímto způsobem se zvládala například epidemie SARS v jihovýchodní Asii. Na nutnost těchto represivních opatření upozornilo jednání Světové zdravotnické organizace při svém zasedání v Ženevě. Existuje jen jediná možnost, jak přerušit přenos nákazy, kterou neumíme léčit – je to izolace a karanténa. Musíme chránit zdravé občany i za cenu, že omezíme osobní svobodu lidem, kteří onemocněli vysoce nebezpečnými infekčními nemocemi.
EURO: Budou se muset kvůli omezení lidských práv v případě rizika nákazy nebezpečnými infekčními nemocemi dělat změny v ústavě? VÍT: Zákon o ochraně veřejného zdraví na to myslí, takže se listina práv a svobod měnit nemusí. Konkrétní opatření máme přesně definovaná i v prováděcích předpisech a vyhláškách. Novela zákona o ochraně veřejného zdraví, kterou už schválila Poslanecká sněmovna i Senát, reaguje také na opatření při výskytu SARS.
EURO: Pandemie SARS se Česku vyhnula. Světová zdravotnické organizace uvádí, že následkem této nemoci zemřelo přes 800 lidí a více než osm tisíc se jich nakazilo. Byla opatření zavedená v České republice dostatečná, jaké byly ohlasy na ně? VÍT: Předseda Úřadu na ochranu osobních dat mě kritizoval, že zavedení karet při příletu do Česka byl arogantní a neodborný postup, který v té době nebyl nutný. Systém zavedení příletových karet ale velmi přivítali generální ředitelka Světové zdravotnické organizace (WHO) Gro Harlem Brundlandtová i regionální ředitel Marc Danzon při květnovém jednání WHO v Ženevě. Kdyby u nás byly zavedeny imigrační karty, nikdo by ony příletové nezaváděl. Řada vyspělých států imigrační karty má a jsou přínosem právě při rychlém nalézání eventuálních kontaktů s infekčně nemocným. Před rokem k nám byly importovány dva případy cholery. Dva lidé z Česka se v Nepálu nakazili. Při návratu několikrát během letu přestupovali a my jsme museli informovat všechny společnosti, aby vyhledaly tyto pasažéry. Všude se to podařilo, až na Českou republiku. Musíme si tedy zvyknout na to, že pokud budeme chránit zdraví těch zdravých, tak při zdolávání ohnisek vysoce nebezpečných nákaz budeme omezovat na právech nemocné. Jinak to nejde.
