Lídři přesvědčují nezaměstnaného Václava Halmara, aby jim dal hlas
Týdeník EURO dal možnost předsedům čtyř parlamentních demokratických stran (ČSSD, ODS, US-DEU, KDU-ČSL), aby v bezprostředním rozhovoru předestřeli desítce nahodile vybraných občanů z různých sociálních skupin recept, jak by v případě vítězství ve volbách mohli pomoci zlepšit jejich životní situaci. Předseda ODS Václav Klaus přes dvouměsíční urgence na nabídku týdeníku EURO nereflektoval.
Václav Halmar je klasický vesnický nádeník. Zatímco dříve ho komunistický režim nutil do pracovního poměru u stavební firmy, dnes má volnost. Práce se nebojí, ale umí žít jen přítomností: co přes den načerno vydělá prací všeho druhu pro své sousedy na vsi, to večer většinou propije v hostinci. Co se dá nenáročnému a v zásadě spokojenému muži v předdůchodovém věku nabídnout? Zlevnění alkoholu? Nebo dát jeho životu řád, vést jej za ruku, aby jednou zemřel důstojně?
Jedině do léčebny
.
S receptem pro nezaměstnaného člověka se sklony k alkoholismu si žádný z oslovených politiků neví příliš rady. „Jediné řešení je nechat se léčit,“ uvažuje radikálně o perspektivách pro pana Halmara šéf sociálních demokratů Vladimír Špidla. Dokud prý bude závislý na alkoholu, nezaměstná jej nikdo jiný, než nějaký jeho kamarád, který bude ochotný vzít celou tíži problémů s alkoholikem na sebe. Což - jak říká Špidla - není a nemůže být trvalé řešení. „Další věc, kterou bych mu řekl: proboha, nenechávejte se zaměstnávat načerno, protože až vám dojdou síly, tak spláčete nad výdělkem,“ bere si nejvyšší představitel českých sociálních demokratů na pomoc argumenty z oblasti svého resortu práce a sociálních věcí. Halmarův současný životní styl odpovědně domýšlí do důsledků: „Všechny pojišťovací systémy alespoň trochu počítají s odvody z příjmů. Odsuzuje se ke strašlivé chudobě ve stáří, kdy kromě toho, že se ničí alkoholem, mu ještě budou docházet síly.“
Tyto lidi nezmotivujete.
Udělej si sám. Radou tohoto typu asi politici od pana Halmara hlas v červnových volbách nevymámí. Existuje vůbec lákadlo, jak jej přivábit k volební urně? Cyril Svoboda, předseda KDU-ČSL, která jde do voleb společně s Unií svobody-DEU pod hlavičkou koalice, je skeptický. „Je sice pracovitý, ale žije z ruky do úst, neuvažuje dlouhodobě, z hlediska důchodového. Tyto lidi nezmotivujete, aby se změnili, ti zkrátka řádně pracovat nebudou,“ soudí bezradně. Václava Halmara se zdráhá posuzovat, když jej nezná osobně, zcela bez iluzí si však myslí, že někteří lidé jsou schopni žít pouze takovýmto životním stylem. „Žije přítomný okamžik, pro něj je výhodnější, že mu dá někdo peníze na ruku za melouch a on ty peníze užije, protože je spotřebovává,“ říká.
Snížit dávky.
„Pokud k volbám půjde, o jeho hlas stojíme,“ připouští Svoboda. „Rád bych tohoto člověka motivoval třeba pracovní příležitostí, proto koalice bude podporovat malý a střední podnikatelský stav. Naším zájmem je, aby lidé pracovali,“ říká šéf lidovců. Zároveň chce, aby v budoucnu lidé propuštění z práce kvůli alkoholu, či z jiného vlastního zavinění, dostávali posléze nižší sociální dávky. Ani ČSSD ústy Vladimíra Špidly nenabízí Václavu Halmarovi nic snadného: až se vyléčí z alkoholismu, měl by si prý najít prostřednictvím současného systému služeb zaměstnanosti práci, případně projít rekvalifikací.
Doma je doma.
Pan Halmar se dnes ovšem spokojuje s minimální sociální dávkou zhruba 6500 korun a s nejistým černým výdělkem. Kdyby si hledal práci ve stavebnictví, musel by zřejmě dojíždět do okolních větších měst. Plat by mohl mít větší zhruba dvakrát, výhodou by byla jistota později vypláceného vyššího důchodu. Ten však vzhledem k dříve odpracovaným letům přeci jen nebude mít nulový. Navíc to, co umí, tedy nádeničinu, kopání studní či základů domů nebo práci zednického podavače, dnes zastávají mnohem hůř placení Ukrajinci. Výhoda vlastního domku a známé prostředí, kde mu lidé stále důvěřují a nedají přednost levným cizincům, není zanedbatelná.
Šmarjápanno ve finále.
Pan Halmar nemá k ostrým výrazům daleko, politiky jimi častuje od levice k pravici všechny. „Ať si to jdou zkusit k lopatě, šmarjápanno, ve finále. To je vždycky slibů a řečí, a pak všichni jenom kradou, ve finále,“ volá pan Halmar s úsměvem své průpovídky na kolemjdoucí z lešení, kde z kolečka načerno přehazuje maltu o patro výš. Ze svých životních proher nikoho neviní, jen sebe. Nechuť myslet na zadní kolečka jej názorově vhání do tenat nedemokratické levice, která nešetří sliby zaopatřovatelského státu. Zatím ovšem nejen neví, koho by chtěl volit, ale ani zda k volbám půjde.
Aspoň se pokusit.
Konkrétnější nabídku, jak pana Halmara vtáhnout do odpovědnějšího života, má předsedkyně Unie svobody Hana Marvanová. Nad četbou životopisu nezaměstnaného nádeníka se nejdříve bezradně usmívá: „Pochopitelně, je to člověk jako každý jiný. Ale on si na nic nestěžuje. Odkud to mám uchopit?“ Marvanová vidí Halmarovy potíže jednak v osobní rovině, ale také jako součást problému nezaměstnanosti. „US by chtěla, aby nezaměstnanost klesla na rozumnější úroveň,“ nabízí řešení. Pokračuje v myšlence, o níž mluvil její kolega z koalice Cyril Svoboda. Lidé, kteří přejdou ze stavu nezaměstnaných do zaměstnání, by po určitou dobu měli brát až o pětinu více peněz než předtím, například formou pokračování sociálních dávek, aby vznikla motivace k práci. „Byli bychom rádi, aby tento člověk získal normální zaměstnání a chtěli bychom tak motivovat všechny, jimž se dnes vyplácí žít ze sociálních dávek,“ říká Marvanová. Přes obecnou nezaměstnanost totiž není o některá místa zájem kvůli špatným platům, rovnajícím se dávkám.
Neodvádí daně.
Hana Marvanová připomíná, že práce načerno má negativní dopad nejen na pana Halmara, který se tím dostává na okraj společnosti a hrozí mu stáří bez finančního zaopatření, ale také pro společnost. Stát totiž přichází o peníze na daních z příjmu. „Pro pana Halmara by možnost získat zaměstnání byla díky příplatku finančně výhodná. Snad bychom jej tedy dokázali přesvědčit, aby zkusil se svým životem něco udělat a zapojil se do zaměstnání, dává politička US najevo svůj optimismus.
ODS volí mlčení.
Občanská demokratická strana má pro seniory připraven program „ODS volí jistotu ve stáří“. Tu by asi Václav Halmar neodmítl. Žije sám, svobodný mládenec, nemá ženu ani děti, jen kříženého psa, domek mu pomalu padá na hlavu. Nabídku vyslovit se v našem seriálu k problémům pana Halmara ovšem lídr ODS Václav Klaus nevyužil.
S úsměvem z ruky do úst
Pan Václav Halmar (57) je nezaměstnaným domkářem ve dvoutisícovém městečku. Příležitostně se živí jako „černý“ nádeník na menších stavbách, ale většinu roku je bez práce. Vyučil se kovářem, prošel několika státními stavebními firmami. Roku 1992 byl kvůli problémům s alkoholem z trvalého zaměstnání propuštěn. Je svobodný, žije sám v chátrajícím domku po rodičích, každodenní výdělek za sběr železného šrotu i měsíční sociální dávky ve výši životního minima po večerech propíjí v hostinci. Pracovních nabídek od zednických part si váží, je ochoten dělat cokoli, od opravy plotu až po výměnu střešních tašek. Na melouších bere jakoukoli formu odměny, třeba i jen stravu a pití. Průměrně dostává pouze čtyřicet korun na hodinu. Je silným kuřákem, avšak kromě dvou amputovaných prstů na levé ruce a poškozeného chrupu zatím nemá vážnější zdravotní problémy.
Pozn.: Jde o portrét zcela konkrétního člověka, pouze jméno je smyšlené a fotografie ilustrační.
