Nejdříve škrty, potom daně

Kalousek odvozuje rozsah daňových úlev od úspor dosažených ve výdajích

Nejprve škrty, a teprve potom daňové reformy. To je strategie ministra financí Miroslava Kalouska. Je si vědom, že snížení přímých daní může mít nějaké rozpočtové dopady, ale v současné době je klíčové zvládnout deficit veřejných financí. „Když se nepodaří v tomto volebním období snížit daně, bude to velká škoda. Když však nezměníme trend ve vývoji mandatorních výdajů, bude to katastrofa,“ říká ministr financí. Bližší údaje však nechce zveřejnit ani o daních, ani o úsporných opatřeních. Podle něj je klíčové, aby se na nich nejprve shodla vládní koalice a jednohlasně je potom prosazovala. Připouští však, že návrhy zásadních změn jsou na stole. A jsou již hodně rozpracovány.
U daňové reformy existuje osm základních variant, z nichž každá má ještě několik mutací, a bude věcí politické dohody, která cesta nakonec zvítězí. Kalousek soudí, že dohody by mohlo být dosaženo do pěti až šesti týdnů. Do té doby platí přísné informační embargo.
Přesto jsou již některá opatření známá. Hovoří se například o škrtech v rozsahu třiceti miliard korun. To je však podle všeho jen minimální základ, který má ušetřit pouze ministerstvo práce a sociálních věcí. Dle Kalouska jeho úředníci s těmi Nečasovými již vedou intenzivní debatu. Sám ministr Petr Nečas v rozhovoru pro týdeník EURO před časem připustil zásadní reformu systému sociálních dávek. Například zkrácení mateřské, úspornější nemocenskou či nutnost prokázat aktivní hledání zaměstnání a zapojení do veřejně prospěšných prací pro uchazeče o dávky v hmotné nouzi. Taková opatření jsou však během na dlouhou trať a jejich dopad na veřejné výdaje bude znát až s časovým odstupem.

Do června a do dne.

Jenže Kalousek zcela srozumitelně a oprávněně říká: „Jsme pod mimořádným časovým tlakem, protože má-li být deficit v příštím roce pod tři procenta, lze toho dosáhnout jedině tím, že upravené zákony, které předurčují mandatorní výdaje, budou k 1. 1. 2008 opravdu platit. To znamená, že je nejpozději v červnu musí Poslanecká sněmovna projednat. Jinak nelze předložit reformní rozpočet.“ Může to jít samozřejmě v postupných krocích. V prvním roce můžeme pozměnit parametry systému a v dalších letech provést zásadnější systémové změny, které se připravují na ministerstvu práce a sociálních věcí, vyžadují však svůj čas na legislativní a technickou přípravu a mohou platit až v roce 2009. Tomu musíme přizpůsobit i naše kroky v daňové oblasti. Závazek, který je v koaliční smlouvě, je na celé volební období. Vše nemůže být předloženo a realizováno v letošním roce.
O jaké dílčí parametrické změny jde, nechce Kalousek zatím příliš osvětlovat. Většina dávek, na nichž lze šetřit, je vázána na životní minimum. Jeho snížení bude nejspíše politicky neprůchodné. Mohou se však změnit koeficienty, které určují násobek příjmu, jenž je hranicí pro přiznání různých typů dávek, jako jsou třeba sociální příplatek, příspěvek na bydlení či dětské přídavky. Zpřísněním těchto koeficientů může část příjemců o různé příplatky přijít a stát získá mnohamiliardovou úsporu.
Petr Nečas už zveřejnil návrh na úpravy nemocenské, přičemž změny vyměřovacího základu a neplacení dávek v prvních třech dnech pracovní neschopnosti mají ušetřit státu dvanáct miliard korun. To však není žádná velká úspora, ale především odstranění dodatečných nároků, protože dle nastavení zákona, který má platit od roku 2009, by to znamenalo osmi až desetimiliardový výpadek.
Kalouskova aktivita již vystrašila ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, protože v médiích se objevilo, že ministr financí chce seškrtat navýšení plateb za státní pojištěnce zpět na úroveň roku 2005. Kalousek se tomu usmívá, ale takový drastický zásah popírá. Nicméně je přesvědčen, že platby za státní pojištěnce je možné snížit tak, aby vznikly úspory v řádu miliard korun.
Šetření pocítí i státní zaměstnanci. Na každoroční růst objemu mezd o pět procent a více mohou zapomenout, říká Kalousek. Bylo schváleno, že se počet státních zaměstnanců má snižovat o tři procenta, a to poskytuje dostatečný prostor pro růst průměrných mezd ve státním sektoru.
Zdá se tedy, že rozsah škrtů, měřeno v dnešních cenách a za současné struktury, by mohl být ne třicet, ale minimálně čtyřicet miliard korun. Mnohem podstatnější než jednorázové škrty je však změna trendu, za něhož mandatorní výdaje rostou mnohem rychleji než rozpočtové příjmy.

Lepší něco než nic.

Na úsporná opatření navazuje i úprava daní. „Diskuse se nemůže vést jen na výdajové, a už vůbec ne jen na příjmové straně. Kroky, které podnikneme, musejí být v každém okamžiku vybalancovány,“ říká Miroslav Kalousek. „Kdyby se nenašla dostatečná politická odvaha ke snížena mandatorních výdajů, není možné naplno realizovat daňovou reformu,“ dodává ministr financí.
Na otázku, zda tedy budou již v příštím roce sníženy daně, odpovídá: „Něco bude platit již příští rok a něco později. Určitě nebudou nové zákony nabývat účinnosti k jednomu datu.“ Zatím není ani jasné, kde přesně bude nastavena ona magická základní sazba, která se má pohybovat mezi 17 a 19 procenty.
Je však jasné, že zcela zásadní bude rozhodnutí o dani z příjmu fyzických osob. Kalousek rozhodně tvrdí, že bude citelně snížena progrese zdanění a polepší si úplně všichni. Samozřejmě že však ne všichni stejně. Aby daňovou úlevu pocítili i lidé s nejnižšími příjmy, musí narůst příjem osvobozený od daně. A to buď zvýšením základní odečitatelné položky, nebo slevou na dani. Kalousek nyní častěji hovoří o slevě na dani. Má to zřejmě politický důvod, protože přechod od odečitatelných položek ke slevám připravila sociálnědemokratická vláda a daňová sleva fakticky o něco málo více zvyšuje progresi daňového systému proti odečitatelné položce. Proto by měla být stravitelnější pro poslance ČSSD, jejichž podpora bude pro daňové změny nezbytná.
V současnosti činí daňový odpočet na poplatníka sedm tisíc dvě stě, na vyživovanou manželku čtyři tisíce dvě stě a na dítě šest tisíc korun ročně. Jedna z variant počítá s navýšením těchto daňových slev na dvojnásobek a s jejich degresivním uplatněním. Poplatníci zhruba od čtyř set tisíc korun příjmu za rok by ztráceli nárok na část odpočtu, a to až do jednoho milionu, kdy by poplatník o slevu na dani zcela přišel. I to samozřejmě působí zvýšení progresivity v systému daně z příjmu, navzdory deklarované jedné daňové sazbě.
Kalousek preferuje slevy na dani zřejmě i proto, že umožňují daňový bonus, který je nyní přiznáván u dětí, kde když daňová sleva přesáhne daňovou povinnost, pak dostane poplatník rozdíl na ruku. Bonus je nyní uplatňován do pěti dětí v rodině. Jediní, kdo si v novém systému zřejmě příliš nepolepší, budou ti, kdo uplatňovali společné zdanění manželů. To vzhledem k existenci jediné sazby ztratí zcela smysl a nebude fungovat. Nicméně výhoda, kterou tito lidé dostali, zřejmě nepůjde dále prohlubovat.
Výpadek v příjmech státu je sice vzhledem k nejasnosti o konečné podobě daňových úlev poněkud nejasný, přesto lze nějaký nepochybně očekávat.
Kromě příjmové daně by mělo nepřiměřenou progresivitu českého daňového systému snížit i zastropování plateb zdravotního a sociálního zabezpečení. Zde z původního záměru osvobodit od platby pojistného příjmy nad trojnásobek průměrné mzdy, tedy zhruba nad šedesát tisíc korun, bylo nyní dosaženo konsenzu o pětinásobku, tedy o sto tisících. Na námitku, že třeba penze se liší maximálně v desítkách procent, zatímco platby pojistného běžně i desetinásobně, odpovídá Kalousek lakonicky: „Lepší něco než nic. Jde o politickou průchodnost sněmovnou.“ Zcela zrušeny potom mají být některé majetkové daně, například z kapitálových výnosů, darovací a ty z převodu nemovitostí. Podle Kalouska však tento typ daní zřejmě bude čekat až na konec reformy veřejných financí. Zde se očekává výpadek zhruba do patnácti miliard korun.

Čeká se bitva o DPH.

Naopak zvýšení příjmů by měly přinést změny v nepřímých daních. Na dotaz, budou-li se daňové sazby jenom sbližovat, nebo nastanou-li i přesuny některých položek ze snížené do základní sazby, Kalousek říká: „Nevylučuji to, ale bude kolem toho velká politická diskuse, zda ve snížené sazbě mají zůstat opravdu jen základní životní potřeby a položky ekologického charakteru, jak předpokládá koaliční smlouva. Představte si, jaký křik spustí média, když navrhnu přeřazení knih, novin a časopisů do základní sazby. Podobné to bude, kdyby podražily lístky do kin a divadel. Je to tedy hodně o politickém rozhodování.“ Jenže bez přesunu významné části položek do základní sazby nelze očekávat výraznější zvýšení inkasa z DPH. To připouští i ministr financí a upřesňuje, že podle modelu, v němž by existovaly dvě sazby ve výši devět a osmnáct procent a nic se nepřesouvalo, by se výnos z daní zvedl o patnáct miliard korun.
Spotřební daně chce ministr financí zvyšovat jen podle závazků, které jsme přijali vůči Evropské unii. Vyšší sazby považuje za riskantní, protože místo zvýšení výnosů mohou přinést jejich pokles. A proto další navýšení příjmů mohou přinést jen ekologické daně. Hovoří se o deseti, možná i dvaceti miliardách. Záleží opět na politické dohodě.