1. Společné zdanění manželů
Novela zákona o daních z příjmů (dále jen ZDP) přinesla novou možnost jak u manželů za stanovených podmínek zmírnit (zprůměrovat) negativní vliv klouzavě progresivní stupnice daňové sazby na celkovou daňovou povinnost manželů. A to zejména v případech, kdy má jeden z manželů příjmy a druhý nikoliv, a dále v případech, kdy jsou příjmy manželů rozdílné.
Tato možnost – nikoliv povinnost – je manželům dána prostřednictvím nového § 13a, nazvaného Výpočet daně ze společného základu daně manželů. Poprvé se uplatní pro zdaňovací období 2005. To znamená, že výhody společného zdanění ocení manželé až v roce 2006, kdy budou podávat daňové přiznání za rok 2005.
Kdy lze společné zdanění uplatnit
Výpočet daně ze společného základu daně (dále jen „společné zdanění“) budou moci uplatnit manželé, kteří jsou poplatníky daně z příjmů fyzických osob podle § 2 ZDP a vyživují alespoň jedno dítě žijící s nimi v domácnosti. Tyto podmínky však musí splnit nejpozději poslední den zdaňovacího období, za které uplatňují společné zdanění.
Pojem domácnost je definován v § 115 občanského zákoníku: Domácnost tvoří občané, kteří spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Zda jde v případě manželů o vyživované dítě, se bude posuzovat obdobně jako doposud – avšak nikoli podle § 15 ZDP, nýbrž podle nového § 35c ZDP, kam byla příslušná ustanovení z § 15 přesunuta v souvislosti se zrušením odečitatelné částky na vyživované dítě od základu daně a zavedením daňového zvýhodnění na vyživované dítě (viz dále).
Společné zdanění mohou manželé uplatnit i v případě, že jeden z nich neměl příjmy, které jsou předmětem daně podle ZDP.
Je-li alespoň jeden z manželů poplatníkem uvedeným v § 2 odst. 3 ZDP (daňovým nerezidentem), mohou společné zdanění uplatnit, jestliže úhrn všech příjmů obou manželů ze zdrojů na území České republiky podle § 22 ZDP činí nejméně 90 % všech jejich příjmů. Výjimkou jsou příjmy, které nejsou předmětem daně z příjmů podle § 3 nebo 6 nebo jsou od daně osvobozeny podle § 4, 6 nebo 10, nebo příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.
Kdy nelze společné zdanění uplatnit
Manželé nebudou moci společné zdanění logicky uplatnit v případě, že nesplní výše uvedené podmínky (například budou bezdětní nebo budou mít dítě, které se ale nepovažuje za vyživované). Ale i pokud by výše uvedené podmínky u manželů splněny byly, tak jsou v § 13a odstavec 4 uvedeny další případy, kdy za zdaňovací období nelze uplatnit společné zdanění.
Nelze ho uplatnit tehdy, jestliže alespoň jeden z manželů za toto zdaňovací období
a) má stanovenou daň paušální částkou podle § 7a,
b) má povinnost stanovit minimální základ daně podle § 7c,
c) uplatňuje způsob výpočtu daně podle § 13 (výpočet příjmů spolupracujících osob) a 14 (výpočet daně z příjmů dosažených za více zdaňovacích období),
d) uplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo 35b, nebo
e) má povinnost uplatnit postup uvedený v § 38gb (daňové přiznání při prohlášení nebo zrušení konkurzu).
Postup při společném zdanění
Společné zdanění uplatňuje každý z manželů ve svém daňovém přiznání, které podávají oba manželé ve stejné lhůtě stanovené zákonem o správě daní a poplatků.
V příloze k daňovému přiznání každý z manželů uvede údaje potřebné pro výpočet společného základu daně za oba manžele a každý z nich uvede do svého daňového přiznání polovinu společného základu daně, ze které vypočte daň.
Společným základem daně se pro účely ZDP rozumí součet dílčích základů daně podle § 6 až 10 upravených podle § 5 a 23 u obou manželů, snížený o nezdanitelné části základu daně podle § 15 za oba manžele.
Nezdanitelné části základu daně podle § 15 může uplatnit i ten z manželů, který neměl zdanitelné příjmy, jestliže jinak splňuje podmínky stanovené pro jejich uplatnění.
Vykáží-li manželé nebo některý z nich ve zdaňovacím období, ve kterém uplatnili společné zdanění, u příjmů podle § 7 nebo 9 daňovou ztrátu, může ji odečíst od základu daně podle § 34 ten, který ji vykázal, v následujících zdaňovacích obdobích, pokud v těchto zdaňovacích obdobích neuplatní společné zdanění. Obdobně postupuje poplatník v případě investičního odpočtu podle § 34 odst. 3.
Po uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání nelze způsob stanovení základu daně uplatněný v daňovém přiznání měnit.
Zálohy na daň z příjmů fyzických osob platí každý z manželů
a) z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků podle § 38h,
b) podle § 38a s tím, že poslední známou daňovou povinností při společném zdanění manželů se rozumí daň připadající na každého z manželů.
Příklad:
Manželé vyživují po celý rok 2005 jedno dítě žijící s nimi v domácnosti. Stará se o něj manželka, která je v domácnosti a nemá žádné vlastní příjmy.
Manžel je živnostníkem a za rok 2005 činí u něj dílčí základ daně z příjmů z podnikání podle § 7 ZDP 240 000 korun. Vedle příjmů ze živnosti měl ještě pouze příjmy z úroků z běžného účtu určeného pro podnikání ve výši 400 korun, které jsou dílčím základem daně z příjmů z kapitálového majetku podle § 8 ZDP. Součet dílčích základů daně u obou manželů tak činí 240 400 korun.
Za rok 2005 budou manželé uplatňovat jako částky odpočitatelné od základu daně podle § 15 ZDP: každý částku na poplatníka ve výši 38 040 korun a manžel navíc částku ve výši 21 720 korun, protože manželka neměla v roce 2005 vlastní příjmy přesahující za zdaňovací období 38 040 korun. Za oba manželé budou tyto částky činit celkem 97 800 korun.
Společným základem daně je částka ve výši 142 600 korun (240 400 - 97 800) a každý z manželů uvede v příloze svého daňového přiznání výše uvedené údaje potřebné pro výpočet společného základu daně.
Dále každý z nich uvede do svého daňového přiznání polovinu společného z