Glosa Záplava zjitřených emocí ve sporu o Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) nám předkládá, že máme co do činění s vyhraněnou ideologickou bitvou o pohled na naše nedávné dějiny.
Nedělejme si ale iluze, žijeme v Česku a tady jde srdcařství stranou. Na pozadí hádek o přístup k historickému výzkumu a péči o prameny vyhřezly dlouho bublající osobní animozity a poptávka po lukrativních pracovních místech.
Zaprvé, odvolaný ředitel Daniel Herman nebyl schopný manažer. Chod ústavu zůstal do značné míry pod kontrolou jeho prvního šéfa Pavla Žáčka, blízkého ODS, který formálně vedl Hermanovu kancelář. Bývalý kněz a mluvčí biskupů brzy přestal jevit zájem o fungování instituce a soustředil se spíše na mediální výstupy a pracovní cesty (například do USA nebo Izraele). V ústavu pak chyběla systematická práce a také výsledky.
Zadruhé, hybatelem zemětřesení v ÚSTR není sociální demokracie (i když jí vůbec nevoní přežívající langerovský duch organizace), ale Petruška Šustrová. Ta má z nějakého důvodu potřebu ústav ovládnout a kritika intelektuálních mládežníků z prostředí Lidového domu se k tomu dá využít. Stranická optika je pro Šustrovou vedlejší, její známá a nová ředitelka ÚSTR v jedné osobě Pavla Foglová není zrovna levicová, stejně jako předpokládaný náměstek Zdeněk Hazdra (TOP 09).
Zatřetí, české vysoké školy vyplivnou každoročně stovky historiků, politologů a absolventů dalších oborů, u nichž je perspektiva zaměstnanosti stále horší a horší. A v ústavu se platí o poznání lépe než třeba v akademii věd. Kdo by tam nechtěl?
O autorovi| Tomáš Pergler, pergler@mf.cz
