Již delší dobu se mezi odbornou veřejností řeší otázka mýtného na českých komunikacích. Výkonové zpoplatnění nákladních aut nad dvanáct tun se na první pohled široké motoristické veřejnosti netýká a doba, kdy se dotkne osobních aut (přibližně rok 2010), je ještě daleko. Ovšem například podmínky jízdy na vozovkách, které by se měly pomocí mýtného zlepšit, jistě zajímají každého motoristu.
Začalo to v Singapuru.
Vývoj posledních měsíců, zejména nárůst kamionové dopravy od vstupu do Evropské unie, dávají příznivcům mýtného zapravdu. Vzpomeňme jen na stojící kolony na Jižní spojce nebo na „vyjeté koleje“ na dálnici. To vše jsou argumenty, které nutně přesvědčí i největšího odpůrce. Hlavním argumentem mezinárodních dopravců je, že největší škody páchají stavební a dřevařské společnosti, které jezdí jen na malé vzdálenosti v rámci regionu a že elektronické mýtné přetěžování vozidel nevyřeší. To je pravda, na druhé straně elektronické mýtné umožní stanovit poplatky na základě více parametrů, například počtu náprav, a tudíž spravedlivější stanovení poplatků. O čistě ekonomických přínosech nemluvě.
Není asi tajemstvím, že o zavedení elektronického mýtného už bylo rozhodnuto. Diskuse se dnes spíše točí kolem technologie, potenciálních dodavatelů a rozsahu zpoplatněných komunikací (dálnice a rychlostní dvouproudé komunikace nebo i silnice první třídy). Co však se zpoplatněním vjezdu do center a zejména historických center měst?
Jako první bylo elektronické mýtné v městském centru zavedeno v Singapuru již v roce 1975 týmem, jehož součástí byla i firma IBM. V poslední době přibyla další města s elektronickým mýtným, namátkou Toronto, Melbourne, Sao Paulo, Londýn, Řím. Nově k nim přibudou Stockholm a Edinburgh. Ne každý ví, že v řadě skandinávských měst, zejména v Norsku, je mýtné (i když ne elektronické) vybíráno od šedesátých let minulého století.
Dobré zkušenosti.
Výsledky zavedení mýtného jsou více než zajímavé. Nejrozsáhlejším projektem z hlediska rozlohy části města, v němž se mýtné vybírá, je Londýn. Zóna placeného vjezdu pokrývá území o rozloze 21 km2, na 174 vjezdech a výjezdech po obvodu a uvnitř zóny je nainstalováno 600 pevných i mobilních kamer, které snímají SPZ vjíždějících vozidel. Denně je identifikováno přibližně 200 000 vozidel, platit lze mnoha způsoby, včetně plateb prostřednictvím mobilních telefonů, SMS nebo prostřednictvím maloobchodní sítě. Od února 2003, kdy byl systém zaveden, klesl provoz v centru Londýna o čtvrtinu, snížil se počet dopravních kolapsů o 20 až 30 procent a o patnáct procent se zvýšila rychlost průjezdu zónou.Další přínosy pro město jsou příjmy z plateb, za denní vjezd se platí pět liber. K tomu je třeba říci, že to je jediný parametr, který zatím nedosáhl očekávaných výsledků. Vybráno byla přibližně polovina z plánovaných 120 milionů liber ročně.
V nedávno uveřejněné studii jedné konzultační společnosti se uvádí, že 72 procent dotázaných měst uvažuje o zavedení mýtného, nebo již na něm intenzivně pracuje. Čtyřiadvacet měst plánuje zavedení mýtného v následující dekádě, pět během tří let. Většinou si od tohoto kroku slibují lepší životní prostředí, průjezdnost, i zkvalitnění městské hromadné dopravy. Velmi důležitou roli hraje podpora veřejnosti, většina dotázaných představitelů se při výběru provozního modelu i vlastní technologie spoléhá na externí spolupráci.
Čekání na kampaň.
Jak z tohoto pohledu vypadá situace v Praze? Před časem primátor Pavel Bém uvedl, že o zavedení mýtného uvažuje, dokonce snad od roku 2007. Avšak kromě informace, že projekt mýtného lze spustit v souvislosti s dokončením výstavby severozápadní části městského okruhu, což je investice za 20 miliard, se toho v médiích o moc více zjistit nedá. Přesto, že hlavním motivem - jak tvrdí pražští radní - by měl být finanční zisk.
Na semináři „Elektronické mýtné v podmínkách českých dálnic a měst“, který se konal letos v května v Mladé Boleslavi, zástupce Ústavu dopravního inženýrství mýto pro Prahu důrazně nedoporučoval. Jak však jinak zlepšit dopravní podmínky v Praze? Vždyť před pár lety byl provoz během prázdnin zcela plynulý, což se o letošním roce nedá říci ani náhodou. A co finanční přínosy dosažené v jiných městech? Jen tak lze získat dodatečné prostředky na urychlené dobudování dopravní infrastruktury v Praze. K tomu, aby mohlo v Praze být mýto zavedeno, ať již z jakéhokoliv důvodu, je třeba získat širokou podporu obyvatel, bez ní se k tomuto kroku mnoho politiků neodhodlá.To ale bez kvalitní osvěty půjde jen těžko. Bohužel do současné doby se žádná kampaň na podporu elektronického mýtného nekonala. Doufejme, že se po vzoru ostatních měst, která zavedení elektronického mýtného plánují, změní i přístup pražských zastupitelů.
