I v Česku je lídrem je britsko-nizozemský koncern
Světový primát České republiky ve spotřebě piva na hlavu je všeobecně známý. Méně se už ví, že obdobně zdatně si obyvatelé této země vedou také v konzumaci zmrzliny a mražených krémů vůbec. Výrobci uvádějí, že na každého z nich připadá ročně pět až sedm litrů mražených pochoutek, což je největší spotřeba v zemích střední a východní Evropy. Konzumenti zmrzlin nedosahují slávy pivařů zřejmě především proto, že na rozdíl od nich na Západoevropany a Američany zatím nestačí. Oněch pět a až sedm litrů na hlavu je totiž přibližně poloviční dávka spotřeby průměrného obyvatele západní Evropany a pouhá pětina množství připadajícího na jednoho Američana.
Levné cucy.
Český trh s mraženými pochoutkami ovládají tři zahraniční společnosti. Ty pochopitelně znají odpověď jak na otázku, proč je Česko v jejich spotřebě na prvním místě v postkomunistickém světě, tak i důvod, proč na západní Evropu a Spojené státy ještě zdaleka nestačí. Oblibu svých výrobků vidí nejen v tradici „cuců na špejlích“ v české kotlině, ale také v relativně nízké ceně. Nadnárodní koncerny Unilever a Schöller v Česku prodávají zcela totožné produkty za cenu až třikrát nižší než v západní Evropě, a o desítky procent levněji než v Maďarsku a Polsku. Výmluvným příkladem jsou nanukové dorty. Jejich cena se za posledních dvanáct let téměř nezměnila. „Zmrzlinové zaostávání“ za Západem si spojují zejména se sezonností spotřeby v Česku. Udávají, že za čtyři letní měsíce se prodá více než 70 procent roční produkce. V západní Evropě a v USA není propad prodeje mimo letní sezonu tak výrazný.
Levňáček versus Ledňáček.
Nejen světovým, ale i českým lídrem na trhu zmrzlin a mražených krémů je britsko-nizozemský koncern Unilever. Unilever odhaduje, že jeho značka Algida, pokud jde o objem, zásobuje 25 až 30 procent českého trhu. Nejvíce prodává tradiční mražené krémy na dřívku nebo v kornoutu. V loňském roce utržila téměř miliardu korun. Unilever usiloval do roku 1998 o privatizaci pražské mlékárny Pragolaktosu. Marně, a tak v Česku výrobní závod nevlastní. Část produkce ji ovšem dodávají čeští výrobci Tipa Třebíč a Rovner Brno. Mluvčí společnosti Ladislav Červenka si stěžuje zejména na laxní přístup soudů k vyřizování známkoprávních sporů. „Od doby, kdy jsme vstoupili na český trh, jsme měli desítky známkoprávních sporů. Pokud se takový spor táhne dva až tři roky, značka za tu dobu krvácí.“ Jako příklad uvedl výrobky Magnát nebo Levňáček, které evidentně parazitují na názvech vyhlášených pochoutek Algidy Magnum a Ledňáček.
Stejné, ale jiné.
Druhé místo patří dánské společnosti Nowaco, známé především rybími specialitami. V roce 1998 koupila Slezské mrazírny Opava a s obchodní značkou Prima rázně vstoupila na český trh mražených krémů. V současnosti dosahuje její tržní podíl 22 procent.
Společnost Nowaco byla založena roku 1972 jako čistě obchodní firma. Na českém potravinářském trhu začala působit od roku 1992. O rok později vybudovala distribuční síť a začala prodávat široký sortiment potravinářských výrobků. Distribucí a prodejem výrobků pod vlastní značkou se Nowaco zabývá pouze ve střední a východní Evropě, na západě spotřebitelé tuto značku neznají. Firma nemá v České republice ani jednoho zahraničního manažera, Češi navíc řídí veškeré aktivity Nowaca v regionu střední a východní Evropy.
„Naše prodejní ceny jsou o deset až padesát procent nižší než našich největších konkurentů. Obchodníkovi nabízíme totožnou marži v korunách jakou má ze srovnatelného produktu od Algidy,“ popisuje svou obchodní strategii Jan Valečka, obchodní ředitel dánské společnosti. Díky obchodní politice se Nowacu podařilo prosadit Primu i do malých českých vesniček.
Valečka přitom nepopírá, že se Nowaco v mnohém inspirovalo právě Algidou: “Ano, stále nás osočují z kopírování, ale zmrzlina se dělá na celém světě v přibližně stejných formách. My se výrazně odlišujeme v názvech jednotlivých produktů.“ Nowaco prodejem zmrzlin v Česku utržilo asi 550 milionů korun a tvrdí, že dosahuje zisku.
Mlsá celá rodina.
Zatímco Unilever ovládá především pouliční prodej, jedničkou na trhu takzvané indutriální zmrzliny v Česku je Schöller. Jde o mražené pochoutky dodávané cukrárnám a hotelům v několikalitrovém balení. Úspěšně se specializuje také na rodinná balení zmrzlin, jejichž prodej už tři roky roste. Generální ředitel Schölleru v České a Slovenské republice Martin Záveský uvádí, že jeho firma drží asi patnáct procent trhu. Nicméně dodává, že společnost je při ročním obratu asi 500 milionů korun na hraně ziskovosti. Schöller také nemá v České republice vlastní výrobní závod, nicméně v Česku vzniká asi 65 procent jeho zboží. Jeho nejvýznamnějším dodavatel je Tipa Třebíč a společnost Wera.
Nestlé za dveřmi.
Fúze mezi výrobcem zmrzliny Schöller a potravinářským koncernem Nestlé byla již posvěcena i protimonopolními úřady Evropské unie. A tak se na český trh s mraženými krémy dostal i Nestlé. Nová skupina bude světovou dvojkou, ale v Česku jí prozatím patří překvapivě až třetí místo. Stejného vlastníka má také značka Family Frost, známá svými pojízdnými prodejnami. Představuje asi deset procent trhu, ale obě značky jsou řízeny odděleně a vzájemně si konkurují. Záměry koncernu ještě nejsou jasné. Záveský uvedl pro týdeník EURO, že možnosti jsou v principu dvě: „Nestlé buď investuje mnoho peněz do propagace značky a vyzve Algidu k souboji o první místo, nebo věci zůstanou tak, jak jsou, a značka bude pomalu získávat tržní podíl. „Zcela určitě se zlepší naše vyjednávací pozice ve vztahu k prodejním řetězcům, které nám v minulosti často diktovaly nevýhodné podmínky,“ konstatuje Záveský.
Hlavně mrazit!
Pro všechny výrobce je předpokladem úspěchu především dostat své zboží na všechna místa, kde by o ně klient mohl projevit zájem. Není to tak jednoduché, jak se zdá, protože zmrzliny a mražené krémy jsou náročné na hygienu. Rozvoz i chladírenská technika musí fungovat perfektně. Výrobci navíc musí prodejce vybavovat mrazícími boxy, slunečníky vlaječkami, plakáty a jiným propagačním materiálem. Aby snížil náklady na distribuci, rozhodl se Unilever rozprodat svou distribuční síť, kterou soukromí vlastníci mohou využívat také pro jiné druhy potravin. V distribuční síti Schölleru slouží dvacet let staré mrazáky z Německa, které nestojí tolik peněz. Nowaco svoje mrazírenské boxy využívá celoročně pro všechny své výrobky.
