Toto je Amerika: ve jménu odvahy, tradice a rozpočtu na bezpečnost
Olympiáda v Utahu bude. A to i přes–tože Nor Gerhard Heiberg, člen Mezinárodního olympijského výboru navrhl její zrušení. Hrozba dalších teroristických útoků je prý příliš velká. Amerika jeho ideu společně s olympijskými politiky odmítla jako přehnaně ustrašenou. Ve jménu odvahy, tradice a rozpočtu na bezpečnost. Každé olympijské hry jsou v něčem větší, slavnější a lepší než ty předchozí. Pokud se v souvislosti se Salt Lake City nebude hovořit o rekordech sportovních, o bezpečnostních opatřeních jistě. Společný federální a státní rozpočet na obranu her dosáhl 310 milionů dolarů. Je to téměř třikrát více, než kolik stála bezpečnost letní olympiády v Atlantě. Podle informací New York Times z počátku ledna má očekávaných 2500 sportovců z pětatřiceti zemí a několik desítek tisíc diváků strážit asi 2000 policistů a 1500 federálních agentů. Počty bezpečnostních složek se od 11. září loňského roku zvyšují takřka týden od týdne. Bezpečnostní rada, která má na starost olympijské hry, zasedla loni již 24 hodin po útoku v New Yorku. Změny, které provedla, nebyly zveřejněny do detailů, ale podle informací BBC se týkají zákazu letů v okolí Salt Lake City, navýšení počtu bezpečnostních agentů v civilu, zákazu jakýchkoli batohů v hledištích, nepřetržitého radarového sledování okolí her a podobně. Olympijské hry hlídané stíhačkami F–16, obrněnými vozy či speciální jednotkou biologické ochrany, vybavenou přenosnými rentgeny schopnými odhalit antrax, svět dosud neviděl. Město mormonů bude první. Vyplatí se? Kvůli nepohodlí, jež hry pravděpodobně místním přinesou, se někteří lidé v Utahu ptají, zda to vlastně stálo za to. Již 19. září 2001 požádala Asociace učitelů ze Salt Lake City o uzavření všech škol během her. „Když teroristé vezmou celou školu jako rukojmí, dostane se jim pozornosti, po které prahnou, obávala se předsedkyně sdružení Elaine Tzourtzouklisová. K učitelům se přidali také rodiče, ale přes–to neuspěli. Státní školní úřad označil požadavek za přehnaný a rovněž namítl, že by děti nedostály zákonu, který jim určuje strávit 180 dní v roce ve škole. Mezi skeptiky patří překvapivě také Mitt Romney, prezident organizačního výboru. Příčiny jeho skepse jsou ale jiné. Vyplatí se pořádání takto hlídané olympiády finančně? Spojeným státům prý ne. Provozní rozpočet her dosáhne téměř dvou miliard dolarů, více než polovina peněz pochází ze soukromých zdrojů – a takové peníze po–dle Romneyho sportovní podnik nevydělá. Tyto skutečnosti se zdají být ironií při vzpomínce na historii vítězné kandidatury. Volba Salt Lake City se stala metaforou korupce a prohnilosti struktur olympijského hnutí. Tým vyšetřovatelů, které vedl americký senátor George Mitchell, v roce 1999 konstatoval, že dva nejvyšší představitelé kandidatury města Salt Lake City zaplatili 24 členům olympijského výboru více než milion dolarů. Mitchell tehdy řekl BBC, že „lidé ze Salt Lake City udělali chybu. Ovšem nebyli to oni, kdo vynalezli kulturu dárků v olympijském hnutí . To se ostatně vědělo všeobecně, takže nebylo překvapením, když se Tom Welch, šéf organizačního výboru Salt Lake City 2002, a jeho zástupce David Johnson hájili tvrzením, že tak činila všechna města – a že je to zcela normální. Skandál tehdy otřásl pozicí předsedy MOV Juana Antonia Samaranche, devět lidí z výboru rezignovalo. Welch a Johnson byli v roce 2000 americkou prokuraturou obžalováni z porušení patnácti paragrafů a hrozilo jim mnohaleté vězení. Čtyři z těchto obvinění byla federálním soudcem Davidem Samem v červenci roku 2001 zrušena, soudní řízení kvůli jedenácti zbývajícím obviněním bylo odloženo. Bývalý mormonský kněz Tom Welch dlouho o úspěšné kandidatuře svého města veřejně nemluvil. V prvním lednovém týdnu tohoto roku poskytl poprvé od soudních líčení rozhovory několika médiím, v nichž podrobněji popsal systém darů. Britskému Observeru řekl, že olympijští funkcionáři sami činili nátlak, aby dary dostávali, sami vyžadovali královské pohostinství. „Jeden člen olympijského výboru, vzpomíná pětapadesátiletý Welch, který se po zveřejnění skandálu s úplatky odstěhoval do Kalifornie, „si nechal pro svou ženu zaplatit plastickou operaci, jiný vyžadoval proplatit univerzitní školné příbuzného, další si nechával posílat peníze na londýnský účet dcery, a později se zjistilo, že žádnou nemá. David Johnson, Welchův kolega v nemilosti, Observeru prozradil, že dary přijalo asi 100 členů výboru ze 126. „Zjistili jsme, řekl, „že dvanáct soutěžících měst lobbovalo po dvanáct mě–síců stejných sto lidí – a do– hromady za ně utratilo sto milionů dolarů. Pár vítězných lobbistů se domnívá, že reforma přijatá po skandálu spojeném s olympiádou v Utahu nebude mít na úplatky žádný vliv. Zakázat členům Mezinárodního olympijského výboru navštěvovat kandidátská města prý rozhodně nestačí. Nesahejte na naše zbraně! Úplatky ovšem nepřinesly Utahu pouze zimní hry. S olympiádou se objevily kontroverze týkající se místních zvláštností. Především: vztah k alkoholu. Ve státě mormonů platí velmi přísné zákony, kterých se obávají turistické kanceláře z Evropy a dalších koutů světa. Neodradí jejich klienty? Například všechny bary v Utahu jsou soukromými uzavřenými kluby, do nichž mají přístup pouze jejich členové. V supermarketu diváci alkohol nenajdou; smí se prodávat pouze ve státních prodejnách, kterých není mnoho. A v restauraci nesmí číšník sám od sebe alkohol nabízet. Nápojový lístek smí podat teprve tehdy, je–li o něj výslovně požádán. A jelikož je číšník v Utahu před zákonem odpovědný za případnou automobilovou nehodu svého hosta, kterému alkohol prodal, nedělá to zřejmě rád. V této souvislosti se starosta Salt Lake City Rocky Anderson pokusil o bezpříkladný politický kotrmelec. V roce 2001 zahájil kampaň za uvolnění přísných zákonů, ale neuspěl. Většina společnosti mormonů byla proti. „Když lidé nemají rádi naši kulturu, ať zůstanou doma, řekl jeden z obyvatel města BBC. A tak starosta Anderson připomíná alespoň staré místní přísloví: „Pokud nejsi schopen sehnat v Utahu pití, znamená to, že tvá žízeň není dost velká. Dalším místním tématem jsou ruční zbraně. Utah patří mezi americké státy, kterým se říká „guns–friendly . Povolení nosit zbraň má 41 800 lidí, z nichž většina je zvyklá nosit je všude s sebou. Tito lidé jsou pobouřeni skutečností, že organizátoři odmítli zřídit na všech sportovištích bezpečné schránky na uložení zbraní, což znamená, že všechny zbraně budou muset zůstat doma. Aktivisté za svobodu nosit osobní zbraň všude to považují za ústavní omezení – a chystají se na protesty i během her. Protesty všeho druhu ostatně přinesou Salt Lake City další olympijské prvenství. Pouliční akce již ohlásili bojovníci za práva invalidů, zvířat či gayů, zastánci potratů, polygamie, vězeňské reformy, programů na záchranu divoké přírody a ještě řada náboženských, sociálních a místních politických skupin. Žádostí o poskytnutí veřejného prostoru k vyjádření názoru přišlo tolik, že Olympijský organizační výbor zřídil ve městě – poprvé v historii – oficiální protestní zóny. Prezident organizátorů Mitt Romney řekl New York Times, že se onomu zájmu nediví. „Nikdy jindy nebude na jednom místě tolik televizních kamer. Toto je Amerika a my chceme učinit protesty součástí olympijské zkušenosti. McDonald s pro své lidi. Ameriku samozřejmě představuje i byznys. Ale zatímco v případě olympiád v Atlantě, Lake Placid a Los Angeles se mluvilo a psalo především o zisku, investicích do reklam a televizních právech, otázky bezpečnosti nyní v médiích předstihly všechny obchodní olympijské souvislosti. A to i přestože někteří sponzoři spojili s olympiádou úvody svých masivních celosvětových kampaní. Jeden z největších sponzorů her, Xerox, který měl v posledním roce finanční problémy, hodlá v kampani říct světu, že je zpět – a silnější, než si kdokoli myslí. Firma Young and Rubicam, která kampaň řídí, odmítla zveřejnit investovanou su–mu. Mezi další společnosti, které využijí olympiády, patří pojišťovna Allstate, Samsung Electronics (jen ve Spojených státech utratí asi patnáct milionů dolarů), Visa a McDonald s. Podle Ricka Burtona, ředitele Sportovního marketingového centra na oregonské univerzitě v Eugene, letošní kampaně ukážou nový trend reklamy. Příkladem je podle něj kampaň McDonald s vedená agenturou DDB z Chicaga, která je součástí skupiny Omnicom Group. V televizních spotech budou vystupovat lidé, kteří vypadají jako sportovci. Ve skutečnosti jde o vítěze celosvětové soutěže, kterou firma pořádala pro všech 1 300 000 zaměstnanců po celém světě. Její vítězové se kromě účinkování v reklamě podívají na zimní olympijské hry jako diváci. Kdo zaměstnancem McDonald s není nebo kdo nevyhrál tuto firemní soutěž, některé vstupenky jsou podle zpráv organizátorů z minulého týdne ještě v prodeji. Lístky, které se neprodají do konce ledna, budou na počátku února prodány v internetové soutěži – nebo u pokladen na stadionech. Vyvolávací cena: 25 až 425 do– larů. Podle druhu sportu, nebo podle počtu stíhaček na obloze?
