Při pokračujícím růstu cen domů se i ve Spojených státech zhoršuje rodinám s nízkými příjmy šance na dostupné a přiměřené bydlení. Navíc se výše podpor v Americe v poměru k HDP v posledních letech zmenšila. Kritici upozorňují, že je státní podpora výstavby bytů pro nemajetné rodiny značně neefektivní. Nahrazuje totiž pouze to, co by jinak stejně postavili soukromí vlastníci.
Studie zabývající se dopadem dotací na bydlení z let 1977 až 1996 zahrnující státní podporu nájemného (v USA vládou vydané kupony na nájemné – pozn. red. EURO) a veřejnou výstavbu nových bytů však poskytuje argumenty pro oponenty i zastánce dotací. Todd Sinai a Joel Waldfogel z Wharton School zjistili, že státní podpora může zvýšit celkovou nabídku bydlení pro obyvatele s nejnižšími příjmy. Spočítali, že tři bytové jednotky nejnižšího standardu postavené s vládní podporou v průměru odpovídají dvěma nově postaveným bytům financovaným výhradně soukromým kapitálem. To znamená, že podpora skutečně přináší něco navíc. Když se s její pomocí postaví třicet tisíc nových bytů, přinese to v porovnání s ryze soukromou výstavbou deset tisíc dalších příležitostí pro nemajetné rodiny nebo méně stísněné poměry pro lidi, kteří bydlí společně ve dražších bytech.
Autoři studie však také zjistili, že vůbec nejefektivnější podporou k oživení výstavby domů pro nemajetné jsou přímé dotace nájemného. Jako důvod uvádějí hlavně to, že takové dotace mají největší šanci dosáhnout na nejchudší část populace.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc
