Nejlépe samostatně

Měla by vzniknout jediná středoevropská burza, říká šéf Erste Bank

Andreas Treichl (51) Po ukončení univerzitních studií zahájil kariéru v oddělení corporate finance americké banky Chase Manhattan Bank v New Yorku. Poté se vrátil do Vídně, kde jeho otec kdysi řídil banku Creditanstalt. V rodném Rakousku pracoval opět pro Chase a jako zaměstnavatele si vyzkoušel i Crédit Lyonnais. Roku 1994 vstoupil do představenstva Erste Bank a za tři roky se stal jejím generálním ředitelem. Manažerský tým pod Treichlovým vedením stojí za expanzivní strategií banky, která v posledních letech koupila Českou a slovenskou spořitelnu, chorvatskou Riječka banku a maďarskou Postabanku, a stala se tak jedním z nejvýznamnějších hráčů středoevropského regionu. Je ženatý, má tři děti. Ve volném čase hraje na klavír nebo se projíždí na svém motocyklu značky Harley-Davidson.

EURO: Posledním přírůstkem do skupiny Erste Bank byla maďarská Postabank. Získali jste v ní 99,97 procenta akcií za 399 milionů eur, což představovalo 2,7krát book value. Mnozí tehdy říkali, že jste zaplatili příliš vysokou cenu. Jak to hodnotíte dnes po několika málo měsících, během nichž jste se s bankou jistě dobře seznámili? TREICHL: Banku jsme znali docela dobře, už když jsme se rozhodovali, kolik za ni zaplatíme. Musíte se na to dívat tak, že šlo vlastně o fúzi nákladů, a nikoliv o klasickou akvizici. V Maďarsku jsme již měli svoji banku, která vyvíjela podobnou činnost jako Postabank. Skutečnost, že kupujeme další síť, která zapadá do toho, co již držíme na trhu, nám umožnila se na tento případ dívat z trochu jiného úhlu. Navíc jsme před podáním závazné nabídky prodiskutovali s tamní vládou naše plány, které spočívaly ve zmenšení pobočkové sítě o jednu třetinu a propuštění přibližně stejného počtu zaměstnanců. Chtěli jsme si být jistí, že nás místní úřady v těchto aktivitách podpoří. Vše, co jsem zde zmínil, jsme zahrnuli do úvah, jakou cenu nabídnout za Postabank. Do roku 2005 však nebudeme schopni říct, jestli jsme banku přeplatili, či nikoliv.

EURO: Částka za Postabank je však dost vysoká i vzhledem k vašim minulým akvizicím. Za takový multiplikátor jste ještě nikdy nenakupovali. Majoritu v České spořitelně získala Erste za 1,5násobek účetní hodnoty vlastního kapitálu a za většinový podíl ve Slovenské sporiteľně dala 1,8násobek. TREICHL: Není pochyb o tom, že jde o nejvyšší cenu, kterou jsme zaplatili z pohledu násobku účetní hodnoty vlastního kapitálů. Konečným měřítkem pro výši ceny však bude, zdali se nám podaří zajistit patřičnou výnosnost naší investice. Teď můžeme jen konstatovat, že cena byla vysoká. Byli bychom zaplatili i víc, protože náš plán nám to umožňoval. Maďarsko bylo posledním kamínkem do mozaiky v regionu, který je pro nás důležitý. Když se navíc podíváte na naše investice v Rakousku, Chorvatsku, České republice, Slovensku a Maďarsku, zjistíte, že celkově jsme nakupovali za méně než dvojnásobek účetní hodnoty vlastního kapitálu. To je docela dobré.

EURO: Na maďarském trhu je bezkonkurenčně největším subjektem OTP Bank, která začíná být významnějším hráčem i na regionální úrovni. Do jaké míry předpokládáte, že se tam prosadíte? TREICHL: Nepočítáme, že bychom otřásli pozicí OTP jako největší banky. Každopádně je ale znepokojíme. OTP máme rádi, je to dobrá banka, které přejeme úspěšnou budoucnost. Nicméně jim chceme vzít část tržního podílu. Jsme nyní dostatečně silní, abychom mohli účinně konkurovat. Chceme se stát jasnou dvojkou na maďarském retailovém trhu a myslíme to hodně vážně. Do Maďarska jsme investovali značné prostředky a naším cílem je vydělávat, aby se nám vrátily investice.

EURO: Neuvažujete o dalších akvizicích ve středo a východoevropském regionu? TREICHL: Jak víte, zkoušeli jsme vstoupit do Bulharska, ale neuspěli jsme. Důvodem možná bylo, že jsme svůj záměr nebrali dostatečně vážně, protože místní trh není pro Erste klíčový. Bulharsko nás zajímalo jenom z toho důvodu, že se prodávala malá pěkná čistokrevná spořitelna. Koupě DSK by pro nás ovšem nebyla logickým krokem a následně by nás natlačila do akvizice Postabank, protože působení na bulharském trhu má smysl jedině tehdy, jsme-li silní na rumunském trhu. Přítomnost na rumunském trhu má ale smysl, pouze pokud máme dobrou pozici v Maďarsku. Neúspěch při tendru na koupi DSK nás až tolik nemrzí. Principem naší akviziční strategie je, že každá bankovní síť, kterou kupujeme, se musí logicky doplňovat s aktivitami, které již provozujeme. To je také jeden z důvodů, proč třeba říkáme, že nás nezajímá Polsko.

EURO: Ze středoevropského pohledu může být nezájem o největší trh regionu trochu překvapivý. Můžete specifikovat, proč jste se rozhodli ze svých plánů vynechat Polsko? TREICHL: Důvodem je fakt, že Polsko nepředstavuje pro Rakousko relevantní trh. Polsko je trhem pro Německo. Erste zcela jednoznačně nemá zájem kupovat něco v Německu. V poslední době se však náš pohled na Polsko poněkud změnil. Výrazně jsme totiž posílili svoji pozici v oblasti finančních služeb pro malé a střední podniky v Česku a na Slovensku. Pro naše klienty jsou jižní oblasti Polska z obchodního hlediska atraktivní. V úvahu by připadala možnost koupit nějaký subjekt se dobrou pozicí na jihu Polska. Stále však platí, že jiné části země nás nezajímají. Nevýhodou této části Polska je přitom fakt, že tato oblast nepatří mezi ekonomicky nejsilnější. Z regionálního pohledu ale dává takový krok smysl.

EURO: Doposud jsme mluvili pouze o Erste Bank jako o přebírajícím subjektu. Co ale naopak, že by někdo převzal Erste Bank? Mělo by podle vašeho pro Erste smysl stát se součástí finanční skupiny celoevropského či světového významu? TREICHL: O tom já nerozhoduji. Na světě je samozřejmě hodně bank, které dělají mnohé věci lépe než my, ale v tomto specifickém regionu a v oblastech našeho podnikání nepotřebujeme nikoho, kdo by nám ukazoval, jak máme dělat byznys. Spíše bych řekl, že sami můžeme jiným větším bankám ukázat, jak na to. Z pohledu akcionářů by takové převzetí bylo smutnou událostí, protože by tímto krokem ztratili unikátní hodnotu. Pokud se totiž podíváme na naši skupinu a zejména na retailový byznys, zjistíme, že v Rakousku máme 850 tisíc vlastních klientů (spolu se spořitelnami má Erste v Rakousku 2,4 miliony klientů – pozn. red.), zatímco v celém regionu jich je už přes devět milionů. Devadesát dva procent byznysu je v části Evropy, která roste, a pouze osm procent připadá na Rakousko, které momentálně neroste. Tímto rozložením jsme ojedinělí. Ostatní mají třeba osmdesát procent na stagnujících trzích a dvacet na růstových. Kdokoliv, kdo nás koupí, by tuto hodnotu okamžitě zničil. Erste Bank Group by totiž mohla být teoreticky koupena pouze relativně velkým subjektem, jako třeba Société Générale, UniCredito či Citibank. Kdyby nás někdo z nich nebo kdokoliv podobný převzal, staneme se součástí velké banky a specifická hodnota Erste Bank je rázem pryč.

EURO: Vaší doposud největší investicí je Česká spořitelna, která se také výrazně podílí na celkovém zisku Erste Bank. Ve vnitroskupinovém srovnání ke konci roku 2002 navíc zaujímá čelnou pozici v ukazatelech výnosnosti a efektivnosti hospodaření, a to i v rámci regionu střední Evropy. Hovoří se však o tom, že současná ziskovost spořitelny je neudržitelná, protože vykazované zisky byly zkresleny operacemi v podobě rozpouštění rezerv a opravných položek. TREICHL: Rád bych podotkl, že v současné době je například výnosnost vlastního kapitálu Slovenské sporiťelňy vyšší než v případě její české sestry. Je pravda, že zisky v minulém období byly ovlivněny operacemi spojenými s opravnými položkami, to ovšem není jediný důvod, proč tu máme pokles zisku. Spořitelna má ve svých knihách velké portfolio cenných papírů v objemu několik miliard eur. Kupony u dluhopisů nakoupených před několika lety mají roční výnos pět až šest procent a tyto cenné papíry teď dosahují lhůty splatnosti. Ty, které je potom nahradí, budou mít kupon tak dvě a půl nebo tři procenta. Tomu se sice můžeme vyhnout, když bychom výrazně zvětšili úvěrové portfolio, ale nemyslíme si, že je to dobrý nápad z hlediska řízení rizik. Faktem je, že Česká spořitelna bude mít v následujících třech letech nezanedbatelné potíže s čistou úrokovou marží.

EURO: Podíváme-li se na ukazatele, jako je objem úvěrů k HDP nebo objem vkladů k HDP u ekonomik v Česku, na Slovensku, v Maďarsku či Chorvatsku, je evidentní, že tento poměr je několikanásobně nižší v oblastech mimo Rakousko. Není asi pochyb, že objem úvěrů a vkladů v těchto zemích bude mít tendenci růst. TREICHL: Určitě. V Rakousku roste objem úvěrů o taková tři čtyři procenta ročně. Portfolio hypotečních úvěrů v České spořitelně nám ve stejném okamžiku roste o více než pětadvacet procent. Pro následující roky očekávám tempo růstu objemu veškerých úvěrů o patnáct procent, což ale stále nebude dostačující, aby vykrylo výpadky zisku z titulu změn v portfoliu cenných papírů, které jsem popisoval. S růstem úvěrového portfolia samozřejmě trochu poroste objem opravných položek, ale nebude to nijak dramatické.

EURO: Ve kterých segmentech a činnostech vidíte největší možnosti pro růst vašeho byznysu? TREICHL: V Rakousku nejvíce vyděláváme v oblasti wealth managementu. Zatímco v Česku roste skupina cílových klientů pro tyto služby docela pomalu. V této oblasti přitom čekám do budoucna velký potenciál. Proč? Z hlediska výše příjmů může jít v případě Česka a Rakouska o rozdíl jedna ku osmi. Pokud vezmeme rozdíl ve výnosech z investičních produktů či životního pojištění, je mnohonásobně vyšší než rozdíl v příjmech. S pěti sty eury měsíčního příjmu vám samozřejmě na životní pojistku moc nezbude. Nejdříve si chcete koupit věci, po kterých toužíte. Objem spotřebitelských úvěrů a hypoték začíná růst. Když už máte bydlení, pračku a další vybavení, začnete přemýšlet o vytváření úspor, penzijním připojištění a tak dále. Lidé přitom neuvěřitelně podceňují růstový potenciál v zemích jako Česká republika. Jednou přijde den, kdy Češi předstihnou v hrubém domácím produktu na hlavu země jako Rakousko. A s tím poroste i náš byznys. S devíti miliony klientů dnes máme tržní kapitalizaci šest miliard eur. Banky se stejným počtem klientů třeba ve Francii či Španělsku mají kapitalizaci okolo dvaceti miliard. Jsme v současné době v perfektní situaci. I kdybychom totiž svoji práci dělali naprosto průměrně, stačí jen čekat, jak naši klienti bohatnou, a díky tomu se bude lépe dařit i nám.

EURO: Zajímavé je, že v polovině letošního roku někteří analytici revidovali nákupní doporučení k akciím Erste Bank a poukazovali přitom na snižování růstového potenciálu do budoucna. Zdá se, že ne všichni sdílejí váš názor. TREICHL: Nechápu, proč analytici píší takové věci. Asi nechápou, o co tady jde. Ano, musím uznat, že tady byly nějaké úvahy o tom, že slabý růst v eurozóně bude mít mnohem silnější dopady na země přistupující k Evropské unii. Dnes ale není pochyb o tom, že růst v těchto zemích bude vyšší než v eurozóně. Potom by nás totiž trh neocenil při výnosnosti vlastního kapitálu třináct procent na více než dvojnásobek účetní hodnoty vlastního kapitálu.

EURO: Akcie Erste Bank se začaly v roce 2002 obchodovat i na pražské burze. Jste s rozhodnutím vstoupit na český akciový trh spokojen? Uvažujete o uvedení další emise? TREICHL: Cena je dobrá a objemy obchodování vzrostly. Je tu trochu vyšší volatilita, což zase dává prostor pro arbitrážní obchody. Vstup na pražskou burzu byl dobrý tah. Musím říct, že jsem pozitivně překvapen. Co se týče další emise, nebráním se tomu. Osobně si ale nemyslím, že by pražská burza měla i nadále existovat. Nejlepší by bylo místní burzy spojit do jedné velké a vytvořit opravdovou středoevropskou burzu cenných papírů. Potíže ovšem začínají hned s fyzickým umístěním tohoto trhu. Češi by jej rádi měli v Praze, Rakušané ve Vídni, Slováci zase v Bratislavě… proto bych středoevropskou burzu vytvořil třeba v Lucembursku nebo kdekoliv, kde se dobře tráví dovolená. Konečně by tak vznikl velký a zajímavý trh. Je chybou, že třeba ani skandinávské státy už dávno něco podobného neudělaly. Investoři se totiž nedívají na Finsko nebo Švédsko, kupují prostě „Skandinávii“.

EURO: Erste si naplánovala, že sníží počty zaměstnanců v Rakousku, aby mohla uspořit dvacet milionů eur ročně. Rakousko je ale známé svým neflexibilním trhem práce. Můžete prozradit, jak a v jakém rozsahu hodláte propouštět? TREICHL: V Rakousku není něco podobného jednoduché. Povím vám, jak můžete propouštět. Když jsme převzali jednu spořitelnu, rozhodli jsme se propustit čtvrtinu zaměstnanců a v tomto duchu jsme instruovali její management. Ten se zbavil těch zaměstnanců, kterých se zbavit mohl. Vyhozeni tedy byli mladí zaměstnanci a ti, kteří ještě neměli definitivu. Výsledkem je, že dnes je průměrný věk zaměstnanců této spořitelny 52 let. Nejde o to jen vyhodit lidi, musíte totiž vyhodit ty správné a také ty správné najímat. To je v rakouských podmínkách mimořádně složité. Konkretizovat bližší cíle je v tomto případě trochu scestné.

EURO: Váš konkurent Bank Austria Creditanstalt vydal počátkem prosince prohlášení, ve kterém informoval, že předal úřadům podání, ve kterém podezřívá Erste Bank z provinění proti pravidlům hospodářské soutěže mimo jiné v souvislosti se systémem křížových garancí mezi Erste a spolupracujícími rakouskými spořitelnami. Tato oblast v bance spadá do vaší kompetence. TREICHL: Tento útok mě nechává klidným. Chtějí rozbít systém křížových záruk a žalují nás kvůli tomu i v Bruselu. Takové aktivity jsou věcí Bank Austria, já bych konkurenci nikdy nic takového neudělal. Je to rána pod pás.

EURO: Loni zase byly rakouské banky pokutovány Evropskou komisí kvůli údajné kartelové dohodě. TREICHL: Tato kauza je směšná. Celý údajný kartel totiž založil rakouský kabinet. V osmdesátých letech měly místní banky velké problémy, a protože většina bank byla pod kontrolou státu, rozhodla se vláda zakročit. Centrální banka a ministerstvo financí tehdy donutily zástupce bank, aby si sedli a diskutovali o cenové politice, která by umožnila bankám přežít a vydělávat. O tomto systému se veřejně mluvilo, ministerstvo financí a bankovní dohled se pravidelně účastnily setkání bankéřů… a Evropská unie tuto věc posoudila jako nějaký kartel ropných společností.