Kde začít při popisu dlouhého vztahu mezi člověkem a psem než v Číně, která jej dovedla do nadpozemských výšin v době, kdy předkové praotce Čecha dleli v zemljankách kdesi na východě Evropy. Vezměte si takového pekingského palácového psíka, vyšlechtěného pro potěchu. Ten zažil zlaté časy někdy na sklonku dynastie Chan v druhém století našeho letopočtu, kdy císař Ling-ti svým čtyřnohým oblíbencům propůjčoval tituly, s nimiž bylo spojeno vzdávání povinné úcty, stejné jako vysokým dvorním hodnostářům, případně jejich hlavním manželkám — to podle toho titulu.
Do Evropy se dostalo pět pekinézů ponechaných napospas osudu v zahradě letního císařského paláce, evakuovaného před postupujícími britsko-francouzskými vojsky za druhé opiové války v roce 1860. Nedopadli nejhůř, jeden se dožil vysokého věku na dvoře královny Viktorie na rozdíl od jeho původní majitelky, tetičky císaře, která spáchala sebevraždu.
Kupujete svému psovi dárky k narozeninám?
Psi, zejména ti vyšlechtění pro panovnický dvůr, neměli v časech proletářské kulturní revoluce na růžích ustláno. Mao Ce-tung je označil za přežitek, a co neměl rád „velký kormidelník“, to bylo zakázáno, jako ostatně skoro všechno, co nebylo povinné. Jenže ani v Číně zákaz netrval věčně a paradoxně jim opět pomohla politika, tentokrát v podobě „jednoho dítěte“.
S jedináčky dostal chov hned dvojí impuls: jednou v jejich dětství a poté, co se osamostatnili. Počet psů a koček chovaných pro potěchu v Číně již v roce 2015 podle listu China Daily překročil hranici 100 milionů a Číňané jsou po Američanech světovou dvojkou i v této disciplíně. A samozřejmě s růstem příjmů majitelů, většinou ve věku pod 45 let, rostou i výdaje; asi desetina z nich za péči o svěřence utrácí v přepočtu kolem 40 tisíc korun ročně. „Matka jednoho pejska, dvou koček, dvojí příjem, bez dětí“ je nikoli mimořádný status na sociální síti WeChat, který dokonale vystihuje příslušnost k určité sociálně-ekonomické vrstvě Číňanů z prosperujících velkoměst. Představa kulinárního využití psího masa je dnes pohoršuje úplně stejně, ostatně jsem nepotkal Číňana, který by netvrdil, že psi se jedli vždycky jenom na jihu a severovýchodě, a to ještě příslušníky korejské menšiny.
Dětské schéma vítězí
Zlatý retrívr je archetypálním symbolem šťastné rodiny s dětmi, k vidění je na celé planetě ve všech možných i nemožných televizních spotech od domů na klíč, zahradních bazénů až po životní pojištění. Na singles, zejména na ženy, útočí vysoce instagramovatelná plemena. Zato takový brabantík, buldoček nebo havanský psík, čivava nebo již zmíněný pekinéz a řada plemen koček, ale i miniaturní králíci - všichni dokonale naplňují „Lorenzovo dětské schéma“ (podle zakladatele etologie Rakušana Konrada Lorenze). V poměru k tělu kulatý obličej, malý nos a brada a výrazné oči spouštějí pečovatelské city, ostatně z tohoto důvodu byly také do standardu batolecí roztomilosti vyšlechtěni.
Zlatý chlup. Jak čeští byznysmeni vydělávají na čtyřnožcích
Fenomén je patrný všude, kde je nízká porodnost, vysoký podíl „single domácností“ a příjmy chvalitebné.
K nevíře, co všechno je
Krmiva, včetně rychle rostoucího superprémiového segmentu bez aditiv a pouze z organických surovin, si razí cestu všude ve světě, Česko nevyjímaje.
Co roste a poroste rychle, jsou služby „péče o mazlíčky“ všeho druhu - v USA asi o 3,5 procenta ročně, v Evropě to bude do roku 2025 o 4,7 procenta ročně a celosvětově o 5,4 procenta především díky dvouciferným tempům v Číně. Za šest let by tak měl globální obrat představovat přes 270 miliard dolarů, tedy přibližně tolik jako současný HDP České republiky. I tady bude dominovat asijsko-paciflcká oblast.
Ordinace veterinárních lékařů, kde se za všechny výkony platí v hotovosti, jsou běžnou součástí českých měst a venkova už dlouho a už nějaký ten rok se pokoušejí pojišťovny prodávat zdravotní pojištění pro domácí mazlíčky, ale s dosti nepřesvědčivými výsledky. Psí hotely a krematoria pro domácí zvířata dnes najdete i v nebohatých regionech, naproti tomu profesionální „venčičové“ jsou k zahlédnutí jen v opravdu bohatých čtvrtích.
Psí nebo kočičí wellness již také dorazily, byť jsem neviděl jejich mobilní verzi. Žiji v naději, že některé novinky budou hledat do českých poměrů cestu ještě dlouho. Nejde jen o rozdíl v HDP na hlavu, ale doufejme přeci jen v jistou míru smyslu pro realitu.
Řekněme, že je zcela neškodné, když dáváte svému psovi dárky k narozeninám - podle průzkumu tak činí 36 procent amerických pejskařů —, případně necháte zhotovit jejich fotku profesionálním fotografem (27 procent). Ale humanizace tvorů, kteří jsou koneckonců psovitými šelmami do té míry, že jim aplikují „facials“, pleťové masky, samozřejmě z přírodních, „holistických“ ingrediencí, je trochu přes čáru. Tetovací salony již daleko za ní - to je týrání zvířat.
Naopak v samoobslužných mycích boxech, jako doplňkovém byznysu k automyčkám, kde lze vykoupat psa, vidím update tradiční praktické Ameriky: můžete je milovat až po uši, ale kdo si chce zaneřádit koupelnu? Nejdříve čtyřkolového, pak čtyřnohého mazlíčka a na stejném místě, na venkově „za bůra“, v New Yorku za 12 dolarů na deset minut. How convenient! No neberte to.
| Pekingský palácový psík |
|---|
 Looty (Uloupený), pekinéz z letního císařského paláce v Pekingu, se coby „válečná kořist“ dostal darem kapitána Johna Harta Dunneho až na dvůr královny Viktorie. Portrétovaný nedlouho po příjezdu (1861) Friedrichem Wilhelmem Keylem byl považován za „nejroztomilejší zvířátko, které se v téhle zemi (Británii) dosud objevilo“. Moc se nepodobá tomu, co z pekinézů na Západě vyšlechtili. Kupodivu i v dnešní Číně je oblíbená ta chlupatější, tedy západní forma. Obě však perfektně naplňují Lorenzovo dětské schéma. Řekněme, že je zcela neškodné, když dáváte svému psovi dárky k narozeninám - podle průzkumu tak činí 36 procent amerických pejskařů. |
Dále čtěte:
Hi-tech obojky, psí Airbnb. Nové technologie oslovují i pejskaře
Psovská historie. Se psy kšeftoval už spisovatel Jaroslav Hašek
Byznys do éry klimatické hysterie: udělejte z domácích mazlíčků vegany
