Masokombináty se chystají na vstup do unie
Mohlo by se zdát, že perspektivy tuzemských zpracovatelů masa ovlivňuje především veterinární apokalypsa v Evropě, případně známé tunelářské sklony českých podnikatelů, které přivedly ke krachu mnohé podniky z oboru (EURO 12/2001). To spolu s dalšími okolnostmi, třeba se změnou spotřebitelských návyků, jistě na domácí trh s masem výrazně působí. Avšak nikoliv slintavka, nikoliv fotbalový velkouzenář Chvalovský jsou hybateli masného průmyslu. Firmy se shodují v tom, že naprosto rozhodující vliv na jejich činnost a hlavně na budoucnost mají kontroloři Evropské komise. Ti totiž rozhodují, která jatka splňují parametry pro vývoz do zemí unie, a tyto certifikáty mají platit i po uvažovaném vstupu Česka do EU. Takže jsou to oni, kdo udělají největší probírku mezi tuzemskými jatkami. Čisté ruce. „Šanci budou mít jen podniky, které vyhoví předpisům unie, potvrzuje trend mluvčí Masokombinátu Martinov Eva Kijonková. Nespornou výhodu budou mít ty, které již dnes mají exportní certifikáty a jsou pod stálým veterinárním dohledem. „Ostatní budou muset pro splnění podmínek hodně investovat, což jim při souběžném růstu zahraniční konkurence způsobí velké potíže. Firmy, které zdaleka ještě nedodržují hygienické limity, pod tlakem požadavků unie zaniknou, předpokládá Kijonková. Martinov, druhý největší zpracovatel masa v tuzemsku, je přitom od loňska v konkursu. Postupně však zvyšuje produkci a doufá, že využije právě své moderní výrobní technologie. Na špičkové strojní vybavení sází také největší česká firma v masném průmyslu – Kostelecké uzeniny. „Tak jak postupně harmonizujeme naši legislativu s evropskou, zvyšují se i nároky na technologické vybavení. Konkurence v unii bude velká, my si myslíme, že obstojíme, tvrdí marketingová ředitelka podniku Vlaďka Pivoňková. Přiznává ovšem, že právě investice do technologií bývají i rizikové. „Musíme splácet velké úvěry, trochu se nám to po pádu IPB zkomplikovalo, ale zvládneme to, říká Pivoňková. O nutnosti získat příslušné certifikáty Evropské unie je přesvědčen i ředitel společnosti AGF Trading František Janů. „Bez toho si nikdo ani neškrtne. Snažíme se proto mít certifikáty pro všechny naše podniky, třeba Studená už jej má, Planá o něj úspěšně usiluje, prohlašuje Janů. Tuzemským firmám, které zaostanou, hrozí podle jeho názoru, že i po vstupu Česka do unie budou moci své výrobky prodávat třeba jen regionálně. „Nejen se tak nedostanou se zbožím do otevřeného trhu unie, ale konkurence z okolních zemí bude tlačit i na jejich lokální odbytiště, míní Janů. Připomíná, že Bruselu přitom nejde pouze o dodržování hygienických norem, i když také to samozřejmě bedlivě sleduje. „Například pozorovali naše zaměstnance, zda si při návratu z toalet na pracoviště pečlivě myjí ruce, říká. Za ještě důležitější ovšem považuje, že kontroloři vyžadují takříkajíc čisté ruce i pro administrativní náležitosti v podniku. „V naprostém pořádku musí být evidence zvířat, dodávky, účty, dodává Janů. Hovězí – sázka do loterie. Kromě Damoklova meče z Bruselu visí nad masným průmyslem i hrozba, že se musí přizpůsobovat někdy iracionálním změnám trhu. Přitom trend posledního desetiletí, kdy se spotřebitelé výrazně odklánějí od hovězího, vepřové se vcelku drží a naopak stoupá spotřeba drůbeže, ryb nebo dalších, dříve okrajových druhů masa, má svoji logiku. Současné šílenství kolem hovězího, jemuž padají za oběť statisíce zdravých zvířat, se ovšem přirozenému vývoji trhu vymyká. Tady bezprostředně nepomůže žádná moderní zpracovatelská technologie, žádný certifikát unie. I tak ovšem Brusel do situace tuzemských masokombinátů zasáhl tím, že republiku zřejmě nespravedlivě zařadil mezi státy, kde už šílenství krav BSE zjištěno bylo (EURO 15/2001). „Pořád proti tomu oprávněně protestujeme. Jenže podstatné zvýšení spotřeby hovězího stejně asi nastane, až bude v obchodech prokazatelně odlišeno maso z vykrmovaných býků od toho z porážených krav. Snad k tomu dojde, naznačuje cestu ředitel Státní veterinární správy Josef Holejšovský. Jiní odborníci sázejí na světlou budoucnost ekologické produkce, na takzvané biohovězí (EURO 7/2001). Naopak ministerstvo zemědělství zase uplatňuje svoji oblíbenou hru s vyprazdňováním státní kasy a dotuje export přebytků hovězího masa prostřednictvím Státního zemědělského intervenčního fondu. Zatím částkou asi 170 milionů korun na více než pět tisíc tun masa. Spásou má být větší vývoz do Ruska, ale ani Fenclovo rozdávání z cizího problém nevyřeší. Takže u stěžejního agrárního produktu, jímž hovězí maso stále je, nezbývá většině tuzemských podnikatelů než čekat, jak se situace v unii vyvine. A přitom přece jen usilovat o ony certifikáty pro období, až šílenství opadne. Alternativou je pouze tradiční trh s hovězím opustit a vydat se cestou méně vyšlapanou (viz BOX). Jenže ani ta se bez bruselského razítka neobejde. Neboť jak konstatuje šéf firmy Rabbit Zdeněk Jandejsek: „To víte, kontroloři chodí i k nám. Teď se nedostavili, mají asi sami dost problémů, ale na podzim už je zase čekáme.“
