Protestní strany rostou v dluhy sužované jižní Evropě jako houby po dešti. Ale jen Ital Beppe Grillo vymyslel zcela nový druh populistické politiky. A je s ní mnohem úspěšnější, než by se římským elitám líbilo.
To, že jeho úspěch není náhodný, po senzaci v květnových komunálních volbách opět potvrdil včerejší průzkum italského veřejného mínění. Jeho Hnutí pěti hvězdiček by volilo 16,5 procenta Italů. „Říkají, že jsme druhou největší národní stranou. My jsme ale první. Prvním občanským hnutím v Evropě,“ prohlašuje Beppe.
Je docela dobře možné, že za rok bude osud čtvrté největší ekonomiky Evropy ovládat jeden naštvaný komik ze své vily nad Ligurskou riviérou na kraji Janova. Právě tam 63letý komik a aktivista Beppe Grillo totiž píše rozhořčené zápisky na svůj blog, okolo kterého se postupně utvořilo masové Hnutí pěti hvězdiček. Hnutí v květnu překvapivě silně zabodovalo v komunálních volbách a podle průzkumů nyní stojí Grillo v čele druhé nejpopulárnější politické síly v Itálii.
„V kritizování je Grillo lepší než kdokoli jiný. A protože je outsider, může bojovat proti celé politické elitě, a nacházet tak plýtvání a neefektivnost v samé podstatě byrokratické mašinerie stranického systému,“ vysvětluje úspěch rozzlobeného stárnoucího kudrnatého komika politolog Alberto Mingardi.
„Vůbec mě nepřekvapuje, že k němu mnozí Italové vzhlížejí s nadějí. Pohled na tradiční politiky je tak depresivní, že hledají něco ‚nového‘. Cokoli ‚nového‘,“ dodává.
Zatímco jinde v jižní Evropě naštvaní voliči sázejí na letité xenofobní, komunistické, či dokonce neonacistické extrémy, Grillo přichází s novým stylem antipartajního volného volebního hnutí organizovaného prostřednictvím internetu a zastřešeného charismatem neformálního vůdce. Grillo nepochybuje, že jeho projekt je spásou pro Itálii. Nebýt Hnutí pěti hvězdiček, protestní hlasy by pobraly extremistické strany.
„Itálie vynalezla fašismus. Je na nás, abychom něco nabídli. A každý by nám měl děkovat, protože pokud padneme, nastoupí po nás xenofobové,“ celkem dobře analyzuje rozbouřenou italskou politiku sám Grillo.
„Grillo není jen komik. Je to také velmi inteligentní chlápek, který investoval spoustu energie do svých webových stránek,“ varuje před podceňováním Grilla jako pouhého komedianta italský sociolog Carlo Lottieri. A hned vysvětluje, jaký dosah má jeho byť jen jediný příspěvek na blogu:
„Už dlouho je jeho web na vrcholu čtenosti mezi italskými weby o politice a zpravodajství a Grillo už popsal mnoho témat, aby mohl nabídnout svou zcela jinou verzi reality.“ Vedle svého masově čteného blogu vydává knihy, má přes půl milionu odběratelů na sociální síti Twitter a přes tři čtvrtě milionu odběratelů na Facebooku.
Velkým paradoxem jeho virtuálního úspěchu je, že ho k opanování internetu donutili politici z velkých stran, když se ho od devadesátých let postupně snažili vytlačit z veřejného života.
Socialisté? A nekradou?
Grillo se narodil po válce do rodiny menšího továrníka a vystudoval k radosti rodiny účetnictví a následně se nechal zapsat na fakultu ekonomie a managementu. Brzy ale zběhl k mnohem méně usedlejšímu životu. Od sedmdesátých let si podmaňoval italské publikum svými vtipnými monology, čím dál více byl satiričtější a nelítostnější k elitám.
V prosinci 1986 v televizi předvedl scénku, která mu na dlouho zavřela cestu na obrazovku. Při příležitosti návštěvy socialistického premiéra Bettina Craxiho v Číně sehrál výstup jakoby u oficiální večeře, kdy překvapený premiér zjišťuje, že všichni Číňané jsou socialisté, a reaguje:
„Pokud jsou všichni socialisté, koho tedy pak ještě mohou okrádat?“ Pointa ani tak nemířila na čínskou totalitu, ale na korupční prostředí kolem dlouholetého premiéra. Zpolitizovaná televize brzy splnila přání elit a stáhla Grilla z obrazovek.
Paradoxní na celém příběhu je fakt, že Craxi za pár let musel utéct do Tuniska, aby nebyl doma odsouzen právě za korupci.
V devadesátých letech se po protikorupční akci Čisté ruce mohl Grillo zase na chvíli vrátit do televize, ale dlouhého trvání to nemělo. Politici však výřečného Grilla neumlčeli. Nejprve se na přelomu století pokoušel oslovovat publikum na divadelních prknech. Pak ale našel mnohem lepší prostředek – internet.
Od blogu k vlastní straně
V lednu 2005 si založil svůj blog. Zpočátku se zápisky stárnoucího klauna zdály trochu nabubřelé: „V tento moment svět – aniž by si to uvědomoval – zažívá třetí světovou válku: informační.“ Brzy však svým velkým slovům dal smysl. Jeho zápisky o korupci, ekologii, politice či nanotechnologiích se vyšvihly mezi nejčtenější na italské síti.
Časopis Time ho zařadil mezi hrdiny informačního věku, Observer mezi 50 nejvlivnějších blogerů, Guardian jeho síť mezi nejmocnější blogy.
Čím dál radikálnější Grillo měl najednou nástroj, jak efektivně napadat politickou elitu. Už si nemusel kupovat stránky v International Herald Tribune, aby vzkázal italským poslancům, že jsou kriminálníci. Jeho asi nejvlivnější zápisek všech dob se týká výzvy k zakládání takzvaných MeetUp Groups, lokálních hnutí aktivistů se společným zájmem. Právě ze stovek těchto uskupení ve všech možných italských městech (ale i Paříži, Moskvě či New Yorku) vzniklo Hnutí pěti hvězdiček.
Nejprve síť využil v září 2007 k protestnímu shromáždění. Úspěch byl obrovský, zúčastnily se více než dva miliony Italů, přestože o ekonomické krizi nikdo ještě ani neuvažoval. Grillo doručil do parlamentu petici, aby nemohl být poslancem nikdo odsouzený.
Od úspěchu podobných demonstrací byl jen krok k vlastní politické kariéře. V říjnu 2009 vytvořil Hnutí pěti hvězdiček ze svých příznivců, takzvaných Grillini. O programu se nedá vůbec mluvit.
Pět hvězdiček sice znamená důraz na vodu, veřejnou dopravu, rozvoj, propojení a životní prostředí, ale každé uskupení Grillových příznivců si pod tím představuje něco jiného. Shoda panuje snad jen nad propagací e-demokracie, boji proti klasickým partajím a environmentalismu.
V prvních volbách v roce 2008 ještě neorganizovaní „Grillini“ propadli, i když je podpořil například nobelista Joseph Stiglitz a hnutí získalo tu a tam nějaké to křeslo obecního zastupitele. Krize však hnutí vyšvihla na zcela jinou úroveň. V květnových místních volbách strana senzačně zabodovala se ziskem 18,5 procenta hlasů. Číslo není podstatné, důležitější je fakt, že Grillo odsunul na třetí pozici i stranu bývalého premiéra Silvia Berlusconiho Lid svobody. „Berlusconi je tak mrtvý, že už si nebere ani make-up,“ kopl si do padlého premiéra s chutí Grillo.
Hnutí přepsalo dosavadní politologické poučky, co vše je možné. Grillo získal čtyři starostenské posty, z nichž ve 200tisícové Parmě zabodoval kandidát Federico Pizzarotti po kampani za pouhých šest tisíc eur. I veškeré ostatní úspěchy byly financovány pouze ze sbírek vyhlašovaných na internetu, jak Grillo chytře odkoukal z americké politiky.
Program není důležitý
„Dobyli jsme Stalingrad, táhneme na Berlín!“ vzkázal v telekonferenci příznivcům nadšený Grillo po úspěšných volbách. Stalingradem myslel Parmu, Berlín mají být parlamentní volby příští rok. Chvástavý komik předpokládá, že v parlamentu nebude mít Hnutí pěti hvězdiček žádnou opozici. To je nadsazené, ale docela možné, že se stane „kingmakerem“, který rozhoduje o tom, zda vládu sestaví pravice, či levice.
Z Grillových názorů není možné zatím odhadnout, kam se politicky řadí. Bojuje za opuštění eura a bankrot Itálie. Stále mění vyjádření, nyní chce například slabší verzi eura pro jižanské státy, silnější pro ekonomiky kolem Německa. Sociolog Lottieri upozorňuje, že Grillo cíleně nevyjasňuje svůj program: „V mnoha ohledech je velmi zmatený, navrhuje například nižší daně, ale vyšší veřejné investice. V tom je typický populista. Navíc propaguje absurdní teorie o euru, ekonomické krizi, energetice a mnoha dalších věcech.“
Politolog Mingardi dodává, že jeho génius tkví ve „výrobě konsenzu“: „Je to populista nového druhu. Perfektně se hodí pro věk internetu, mluví skrze sociální sítě či weby a je zjevně mimořádně úspěšný ve vytváření loajality od mnoha a mnoha lidí.“
Grillo také dobře ví, že o program v parlamentních volbách příští rok ani tak moc nepůjde. Alespoň ne jeho voličům. Místo toho boduje závazkem dobrovolně si snížit platy poslanců Hnutí pěti hvězdiček. A odpor vůči tradičním politikům ilustruje slibem, že jeho poslanci budou nosit helmy s webkamerami, aby veškerou špínu politiky příznivci hnutí hned viděli.
Paradoxem zůstává, že Grillo se do parlamentu rozhodně nepodívá. A ne proto, že prý údajně o poslanecké křeslo nemá zájem. Komik, který požaduje, aby v parlamentu nezasedali kriminálníci, má totiž sám trestní záznam, který mu znemožňuje kandidaturu. V roce 1981 se vyboural s autem tak tragicky, že jeho dva spolujezdci spolu s malým dítětem zemřeli. Grillo se zachránil jen včasným výskokem z auta. Soud ho potrestal rokem a třemi měsíci vězení za zabití.
Mezi další jeho hříchy patří záliba v závodních ferrari, což se na ekologa moc nesluší (prý už řídí ale jen hybridní auta). K image poctivce zase moc nesedí, že v roce 2003 využil daňovou amnestii vypsanou jeho politickým arcinepřítelem Berlusconim. Test před voliči tedy Grillo nepodstupuje. Raději jako ideolog a manažer v pozadí tvoří protestní hnutí, jaké Itálie ještě neviděla.
Giuseppe Piero Grillo zvaný Beppe
Narodil se v Janově 21. července 1948.
Místo studia ekonomie začal vystupovat s komediálními čísly.
V sedmdesátých letech prorazil v televizi, v roce 1986 po narážce na korupci okolo premiéra ztratil práci. Začal vystupovat po divadlech, v novém tisíciletí objevil možnosti internetu.
V roce 2005 si založil velmi čtený blog, v roce 2007 shromáždil přes dva miliony protestujících Italů. V roce 2009 založil Hnutí pěti hvězdiček. V květnových lokálních volbách strana výrazně zabodovala, nyní je druhá nejpopulárnější v zemi a chystá se na parlamentní volby.
Grillo sám nemůže kandidovat do parlamentu, protože byl trestán za zabití při nehodě v roce 1981.
Po zálibě ve ferrari nyní ekologicky jezdí v hybridu, je ženatý a má šest dětí.
