Nejběžnějším dopravním prostředkem v ulicích indického hlavního města Dillí je motorikša. Jde o motorku, za níž je umístěno sedátko, na které se vejdou dva cestující. Celé vozítko je potaženo oranžovo-zelenou plachtou. Stačí mávnout. Daleko častější jsou však situace, kdy řidiči dotěrně nabízejí své služby sami. Ceny jsou smluvní. Ten, kdo do Dillí zavítá poprvé, určitě zaplatí násobně více, než odpovídá běžné sazbě. I tak je ale přeprava pro západního turistu extrémně laciná. To vše je vyváženo značným hazardem a nepohodlím. Pokud doprava stojí, což je v přelidněném Dillí naprostou samozřejmostí, nachází se nosy přepravovaných v motorikše přímo v úrovni výfuků desítek let starých vehiklů, jimiž jsou indické ulice zaplněny.
Událost roku
Kdo však dorazí do Dillí v červenci a bude mít trochu štěstí, možná se místo rikšou sveze některým z prvních modelů automobilu Nano. Indové si ho mohou pořídit již za zhruba dva tisíce dolarů, což je přibližně stejná suma, na kterou dnes vyjde žluto-zelená motorikša. A těch se ročně v Indii prodá na 300 tisíc.
Vůz Nano z automobilky Tata je nejlevnějším automobilem na světě. Bylo by zbytečné dohadovatse , jak by asi Nano dopadlo v crash testech. Jenže hned po uvedení na trh v březnu letošního roku se stalo tématem rozhovorů číslo jedna. „Jak se vám líbí? Co mu říkáte?,“ ptali se zákazníků řidiči a okamžitě dodávali, že si toto autíčko zcela jistě pořídí.
Nadšení provozovatelů motorikš a dalších, kteří mají o Nano eminentní zájem, se kromě dostatku financí okamžitě stalo další překážkou na cestě k automobilu. Továrna Tata bude letos schopna vyrobit kolem třiceti tisíc kusů, potenciálních kupců jsou miliony. Podle odhadů se jich jen během letošního roku zapíše do pořadníků 350 tisíc až půl milionu. Šťastlivce, kteří si pořídí vůz mezi prvními, bude muset určit loterie.
V Evropě za víc
Indičtí analytici tvrdí, že výroba autíčka Nano přiblíží Indii pozici světového centra malých automobilů. „Indie se stala atraktivním centrem výroby kompaktních vozů. Nano znamená, že svět bude akceptovat její odborné znalosti v oblasti designu a výroby automobilů,“ tvrdí Jagdish Khattat, generální ředitel indické společnosti Carnation Auto. Výrobce slibuje, že Nano bude bezpečné a šetrné k životnímu prostředí. Indická média však dodávají, že k tomu, aby mohl být vůz prodáván na západních trzích, potřebuje zvýšit bezpečnost. Což samozřejmě znamená, že se v zahraničí bude nabízet za podstatně vyšší cenu, odhadem za 6700 dolarů. Přiznejme však, že i bez dodatečných úprav, je Nano mnohem bezpečnějším dopravním prostředkem než motorikši či motorky, na které se běžně poskládá pětičlenná indická rodina.
Požehnání pro Indii
Ekonomové vyzdvihují i další momenty spojené s výrobou auta Nano. Masová produkce znamená vytvoření dodatečných pracovních míst, a to v době globální recese. Indové si slibují, že více aut na silnicích přinese prostředky na zlepšení infrastruktury. V neposlední řadě vozítko zvýší mobilitu obyvatel. Nano je příležitostí pořídit si auto i pro ty Indy, kteří si takový luxus z finančních důvodů nemohli dovolit. Například v automobilce Tata si dělník ročně vydělá kolem tří tisíc dolarů, s pomocí rodiny je i pro něj Nano dosažitelné. V počtu aut zaostává Indie za srovnatelnými zeměmi. Na tisíc lidí tam připadá sedm automobilů, zatímco na Srí Lance nebo v Pákistánu je tento ukazatel dvouciferný. Není proto divu, že americký časopis Time zařadil Nano mezi desítku nejdůležitějších automobilů od roku 1908. A to daleko dříve, než vůbec první model opustil tovární halu.
Loterie, která začala 9. dubna, určí, kdo bude mezi prvními sto tisíci zákazníky. Pro ně platí garantovaná cena dva tisíce dolarů. Lze předpokládat, že další zájemci budou muset vytáhnout z peněženky více. Letos továrna uspokojí pouze 35 tisíc zájemců, nová hala ve státě Gujarat, která bude hotova koncem letošního roku, však bude na trh dodávat ročně až půl milionu vozů. Do spuštění nové linky je kapacita současné továrny v Pantnagaru ležícím ve státě Uttaranchal omezena na 50 tisíc vozů ročně. Tata odhaduje, že někteří zákazníci, kteří si vůz objednají na jaře a v létě letošního roku, se dočkají nejdřív v roce 2010. Do té doby se budou muset spokojit s vyobrazením vozidla na přívěscích na klíče a na tričkách. A brzy i na mobilním telefonu.
Krušné časy pokračují
Ratan Tata, majitel automobilky, odhaduje, že během nejbližších let bude schopen vyrábět až jeden milion aut ročně. Ekonomové předpovídají, že Nano pomůže firmě, kterou trápí poklesy prodejů a vysoký dluh, dostat se z těžkostí. V posledním čtvrtletí loňského roku oznámila ztrátu dosahující 54 milionů dolarů. Navíc musí refinancovat dvě miliardy dolarů z třímiliardového úvěru, který si Tata vzala na nákup Jaguaru a Land Roveru, jež získala od automobilky Ford Motor. Skeptici poukazují na to, že pokud bude Tata dodávat na trh ročně 250 tisíc vozů značky Nano, za jehož vývoj zaplatila 396 milionů dolarů, odrazí se to v celkových tržbách společnosti pouhými třemi procenty. Takže to, co znamená velký posun v životě obyčejných Indů, nemusí nutně přinést velké zisky výrobci.
Jeden stěrač, žádné airbagy.
Nano je 3,1 metru dlouhé, obsah motoru činí 623 ccm. Čtyřmístné vozítko může jet rychlostí až 105 kilometrů za hodinu, na jeden litr benzinu ujede necelých 24 kilometrů. V základní výbavě není antiblokovací systém brzd ani otevírání kufru. Nano se totiž nakládá bočními zadními dveřmi, přičemž do zavazadlového prostoru se náklad dostane přes sklápěcí opěradlo zadních sedadel. Autu chybí zadní stěrač a přední sklo čistí jen jeden kvůli úspoře nákladů. Ze stejného důvodu nelze přední sedačky v nejlevnější verzi nastavovat. Bubnové brzdy nemají posilovač, nemá ho ani řízení, protože vůz o hmotnosti mírně přesahující 600 kilogramů se bez nich obejde. V základní výbavě nejsou airbagy ani klimatizace. Za tento nadstandard si musí kupující připlatit.
