1. Preiss, vystudovaný právník, začínal jako novinář a postupně si v ekonomických záležitostech vybudoval respektovanou pozici. Na začátku dvacátého století opakovaně upozorňoval na nutnost vytvoření českého kapitálu, který vznikal jedině spořením. Na přelomu století se odehrávala silná hospodářská konjunktura.
Vznikaly a sílily české banky, které úvěrovaly průmyslové podniky v českých rukou. Nedostatek kapitálu dobře znaly i české podniky po pádu komunismu v roce 1989. Český kapitál postupně sílí (z největších firem je v českých rukou ČEZ, EPH, O2, Agrofert nebo MND), ale ještě víc jich kontrolují cizinci (Škoda Auto, Lidl, Unipetrol patří cizincům).
Preiss viděl překážku rozvoje českých podniků i v „nedostatečné sebedůvěře“ tuzemských podnikatelů, kteří byli vůči německým méně odvážní a (třeba v textilním průmyslu) často nestačili v konkurenceschopnosti. S německými podniky soupeří české firmy nejvíc i dnes.
2. Mezní zkušeností Preissovy generace byla zejména druhá světová válka, anexe Československa, ztráta suverenity a hospodářské síly. Preiss se těžko orientoval v situaci, kdy Hitler postupně upevňoval své pozice v Německu. Zachovával nicméně velmi věcný a pragmatický přístup k hospodářským otázkám, byl přesvědčen, že lze s Němci navázat dialog a spolupráci, a do poslední chvíle věřil, že nedojde k nejhoršímu.
Kosatík popisuje Preissovo zoufalství z rozvratu hospodářské a politické situace státu ve 30. letech, jeho obdiv k fungující ekonomice Německa a „volání po silné ruce“. Česko je dnes (snad) hodně daleko od další války a ani žádná okolní země se k ní nechystá. Současný vládní zmatek a rozvrácené státní finance v příštích letech však mohou hodně lidí – stejně jako Preisse – svádět k rychlým řešením a vládě „pevné ruky“. Třeba se ale poučíme neúspěšným pokusem řídit stát jako firmu, který už proběhl.
3. Jako dlouholetý šéf Živnostenské banky vytvořil Preiss z této instituce nejmocnější finanční ústav v Česku. Banky tehdy vlastnily běžně účasti v průmyslových podnicích (i kvůli nostrifikačnímu zákonu, kvůli němuž převáděly firmy svá sídla do Prahy z Vídně), a Preiss postupně během dvou desetiletí skrze Živnobanku získával do českých rukou významné německé podniky a dosazoval do nich české vedení a české zaměstnance. Posledním majstrštykem bylo převzetí majetku severočeského uhelného magnáta Petschka za 350 milionů korun. Bohužel, krátce nato přišel Mnichov a majetek znovu ovládli Němci, … a pak komunisti.
