Uspěje šéf Crédit Agricole Jean Laurent s velkými ambicemi?
Peníze nejsou všechno. Jean Laurent, generální ředitel společnosti Crédit Agricole, o tom ví své. Má ambiciózní cíl - přeměnit největší francouzskou retailovou banku v silného hráče na světové scéně. Má také hodně peněz - pět miliard dolarů, které banka získala, když v prosinci začala obchodovat své akcie na pařížské burze. „Díky kótaci máme prostředky a flexibilitu k uzavírání obchodů,” říká Laurent. Teď je zrovna jeden lákavý na obzoru. Jde o možnost akvizice páté největší francouzské banky Crédit Lyonnais. Laurent zatím nechce potvrdit, že by s Crédit Lyonnais měl nějaké plány, ale v evropských finančních kruzích se o jeho ambicích na převzetí banky běžně hovoří. Má to však jeden háček. Pro Laurenta je Crédit Lyonnais alespoň prozatím nedostupná. A čím déle bude muset čekat, tím těžší pro něj bude realizovat sny o globální bance Crédit Agricole.
Jak je možné, že dravec s pěti miliardami dolarů v kapse nemůže polknout svou vyhlédnutou kořist? Stojí za tím především francouzská politika a její zvyk míchat se do evropských finančních záležitostí. Kdyby nebylo francouzské vlády, k převzetí banky Crédit Lyonnais by dávno došlo. Bývalý prodělečný státní podnik byl restrukturalizován a privatizován v roce 1999. V současnosti sice prosperuje, ale převládá názor, že je příliš malý na to, aby mohl přežít při pokračující konsolidaci bankovního sektoru. Francouzská vláda má však v Lyonnais stále desetiprocentní podíl. Před uvedením akcií této banky do oběhu prodala třiatřicetiprocentní podíl skupině hlavních akcionářů, mezi nimiž nechyběly Crédit Agricole a německý gigant v oblasti finančních služeb Allianz. A protože vláda chtěla odvrátit případnou akvizici, musely se společnosti zavázat, že žádná z nich neučiní nabídku do veřejné soutěže dříve než v červenci 2003.
Laurent nyní touží po vládním podílu, který bude podle účastníků na trhu na prodej po skončení francouzských parlamentních voleb 16. června. Když se k tomu připočte současných 10,5 procenta, jež vlastní Crédit Agricole, byl by Laurent po vypršení vzájemné dohody v nejvýhodnější pozici k převzetí Lyonnais. Trpělivý a nekonfliktní Jean Laurent (57), který se stal generálním ředitelem v roce 1999, se několik měsíců snažil krůček po krůčku u francouzské vlády uspět. Říká se, že přesvědčil ministra financí socialistů Laurenta Fabiuse, aby Agricole prodal část nebo celý vládní podíl a podpořil její nabídku na převzetí. Ale v dubnu byli socialisté nenadále přinuceni ministerstvo vyklidit. Nový ministr financí Francis Mer, který si zřejmě křeslo udrží i po vítězství středopravicových stran v parlamentních volbách, zatím záležitost nechává spát a s žádným z klíčových aktérů se ještě nesetkal.
Laurenta pravděpodobně čeká vyčerpávající souboj o získání Crédit Lyonnais. Převzetí banky a jejích aktiv v hodnotě 180 miliard dolarů bude možná vyžadovat měsíce vyjednávání s novou vládou a dalšími velkými akcionáři společnosti. Vlivný generální ředitel banky Lyonnais Jean Peyrelevade, který bojuje za její nezávislost, hraje o čas a doufá, že kabinet celou záležitost na nějakou dobu odloží. „Naši dohodu chrání do července 2003 zákon a nová vláda bude mít jiné starosti,” sdělil akcionářům na nedávné valné hromadě společnosti Lyonnais. Navíc mnozí dlouhodobí akcionáři Agricole mají strach ze ztráty většinové kontroly nad bankou a potřebují nějak uklidnit.
Laurent má stále naději, že společnost Lyonnais získá, ale odklad by mohl poškodit jeho důvěryhodnost na trzích. Pokud investoři neuvidí výsledky za prostředky získané obchodováním na burze, mohli by cenu akcií Agricole, jež od veřejného úpisu akcií vzrostla o 35 procent, stlačit k zemi. „Agricole je ve složité situaci. Má k dispozici spoustu peněz a musí je nějak použít,” říká bankéř blízký celé záležitosti.
V současné době je Laurent vůči politikům se svými velkými plány na uvedení tohoto 108letého provinčního hráče na světovou scénu zcela bezmocný. Aktiva Agricole mají hodnotu již asi pěti set miliard dolarů, a banku tak z tohoto hlediska řadí na patnácté místo na světě. Agricole je sice silná v retailových operacích, ale Laurent musí dokázat, že je schopná konkurovat i v oblastech s vyšší marží, jako je správa aktiv a investiční bankovnictví. Kromě toho musí ukázat, že Agricole umí rychle reagovat i přes svou zkostnatělou spoluvlastnickou strukturu, kdy ji ze sedmdesáti procent kontrolují francouzské regionální banky. Laurent a předseda představenstva Marc Bue potřebovali téměř dva roky, než přesvědčili regionální bankéře ke schválení veřejného úpisu akcií.
Akvizice Crédit Lyonnais by byla významným krokem správným směrem, zdvojnásobila by se tím kapacita stosedmdesátimiliardové divize pro správu aktiv a přineslo by to cenné obchody v podnikovém bankovnictví. Zlepšila by se také výkonnost, jelikož by se mohly propojit administrativní práce a téměř čtvrtina zaměstnanců firmy Lyonnais pracuje v zahraničí, takže se na ně nevztahuje přísný francouzský zákoník práce. To by podpořilo rentabilitu vlastního kapitálu společnosti, jež se svými třinácti procenty zaostává za průměrem evropského průmyslu, který činí šestnáct až sedmnáct procent. Převzetí Lyonnais by také snížilo vliv regionálních bank v Agricole, a dodalo tak potřebnou dávku akcionářské kultury. Pouze třicet procent akcií Agricole se obchoduje na burze, zatímco u Lyonnais je to šedesát. Benoit Vincenzi, analytik z londýnské investiční banky Fox-Pitt, Kelton, prohlásil: „Úplně se změní rovnováha sil.”
Možná ano, ale kdy? Nový francouzský ministr financí Mer byl až do letošního jara členem představenstva Crédit Lyonnais a mohl by uposlechnout Peyrelevada, který by nejraději nikam nespěchal. Na druhou stranu vláda potřebuje peníze ke snížení rozpočtového schodku, a tak by mohla chtít svůj podíl v Lyonnais prodat. Jeho současná tržní cena je 1,5 miliardy dolarů. A i když o banku Lyonnais mají zájem také některé zahraniční skupiny včetně Allianz, většina pozorovatelů zastává názor, že se ji vláda bude snažit udržet ve francouzských rukou.
Přes značnou nejistotu zůstává Lyonnais pro Agricole nejlepší šancí na velký úlovek. V Evropě totiž většinou k zahraničním akvizicím bank nedochází. Agricole minulý rok převzala desetiprocentní podíl v Lazard LLC, což vyvolalo spekulace, že se tuto investiční banku pokusí převzít. Po obecné ztrátě zájmu o investiční bankovnictví a nastolení nového vedení ve společnosti Lazard na počátku letošního roku se však takový krok jeví jako nepravděpodobný.
Zatím se bude Agricole rozvíjet postupně, možná znásobí získané podíly evropských bankovních skupin, jako je italská Gruppo Intesa nebo Commercial Bank of Greece. Takové podíly otvírají bance trhy pro služby s vyšší marží, jako je správa aktiv a pojištění, které Agricole silně propaguje už od roku 1996, kdy převzala francouzskou investiční skupinu Indosuez. Je ale zajímavé, že vlastní retailová síť Agricole ovládaná konzervativními provinčními bankéři nabízí některé z těchto sofistikovanějších služeb jen velmi pomalu. Analytikové se domnívají, že bankéři podceňují nutnost reformovat neefektivní strukturu Agricole. Laurent opakuje, že je trpělivý: „Někdy nám uvedení projektu trochu trvá, ale když k tomu dojde, nic nás nezastaví.”
Laurentova Agricole by měla v roce 2002 ohlásit téměř desetiprocentní nárůst hrubého zisku, který by měl činit 1,5 miliardy dolarů. Její akcie patří co do výsledků k nejlepším na francouzském trhu. Laurent tvrdí, že veřejný úpis akcií přinesl nové podněty pro transformaci banky. „Výsledkem je větší transparentnost a velký tlak na vyjasnění naší strategie,” dodává. Věci by se však vyjasnily ještě více, kdyby mohl získat Lyonnais.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Kateřina Šnajdrová
