Žádná velká sláva to vážně nebyla. Prezentace Prahy na podzimním veletrhu Smart City v Barceloně, jedné z největších akcí zaměřených na technologie chytrých měst na světě, jako by se snažila definovat „předraženou zbytečnost bez valného praktického využití“.
Praha měla v Barceloně k dispozici velkorysou, a tedy drahou plochu, na které neměla v podstatě co předvést. Virtuální projížďka tramvají číslo 22 přes město možná potěšila potenciální turisty, ale to bylo asi tak všechno.
Celá ta barcelonská sláva podle rejstříku smluv stála 2,4 milionu korun, což náhodou odpovídá částce, na kterou město přišly takzvané chytré lavičky, známý to symbol bloudění naší metropole na cestě do „chytré“ budoucnosti. Na pražské lavičce si totiž dobijete mobil a můžete použít wi-fi zdarma, ale podstata skutečně „chytrého“ města by měla spočívat spíš v efektivitě, ekologičnosti a ekonomičtějším řízení města.
Přitom kdyby v Barceloně někdo vystoupil z „dvaadvacítky“ a zeptal se přítomných zástupců hlavního města, co chytrého Praha ještě umí, byl by překvapen.
Poněkud stranou zájmu se totiž v Praze opravdu dějí zajímavé věci, které stojí za pozornost.
„Praha odstartovala vlastní projekt, testuje různé aplikace a přemýšlí, jak pokračovat dál. To je mnohem více, než udělala řada dalších měst, zvláště ve východní a střední Evropě. Je sice pravda, že je možné dělat více a rychleji, ale v Praze je cítit připravenost, nápady, a dokonce i peníze,“ hodnotí Jan Schonig, který má koncept chytrých měst na starost ve společnosti Siemens. Globální technologická firma jednotlivým městům nabízí startovací balíček Smart City spočívající v analýze současného stavu a nabídce nejvhodnějších řešení. Schonig je proto v kontaktu s vedením řady světových měst, v Česku kromě Prahy komunikuje třeba s magistrátem v Ostravě. O „chytrosti“ měst má tedy nejlepší informace.
Třeba kritizované wi-fi lavičky podle něj nemusejí být úplně špatným nápadem a ke konceptu chytrého města patří. „Na druhé straně je však potřeba vyřešit dlouhodobé problémy. Nechci to tedy odsuzovat, nesmí se ale udělat ta chyba, že to zůstane ostrovním řešením. Je potřeba to zasadit do koncepce,“ dodává. A právě to se nyní v Praze - zdá se - děje.
Lampy jsou chytřejší než lavičky
Jedna z chytrých laviček stojí na Karlínském náměstí. Telefon hlásí připojení k bezplatné wi-fi, jenže stránky v prohlížeči to prostě ne a ne pochopit, a tak člověk odchází s pocitem promrhaného času i prostředků, které na chod města platí.
To však není úplně správný závěr. Kvůli mnoha nezodpovědným pejskařům sice Pražané musejí většinu času hlavně koukat pod nohy, ale zrovna v Karlíně by se občas vyplatilo zvednout oči. Z rezivějících sloupů pouličního osvětlení nově svítí, „chytré“ lampy.
„Každou z těchto lamp můžeme na dálku samostatně vypnout i zapnout, což u běžného osvětlení nejde,“ukazuje Benedikt Kotmel na ikonu znázorňující jednu z karlínských lamp na obří digitální obrazovce. Jsme na druhém břehu Vltavy, v osmém patře kancelářské budovy v pražských Holešovicích s krásným výhledem na Vítkov. Tady sídlí městský Operátor ICT, který nedávno zprovoznil datovou platformu Golemio. Bývalý manažer projektu otevřených dat ministerstva financí a držitel ocenění Křišťálová lupa Kotmel stojí v čele týmu, který Golemio vytváří.
Karlínské lampy se neumějí jen na dálku rozsvítit a zhasnout, umějí toho víc.
Jejich senzory jsou například (na rozdíl od laviček) dostatečně vysoko, aby se daly využít k měření znečištění ovzduší. Díky tomu třeba víme, že se kvalita vzduchu na relativně malém monitorovaném prostoru v centru Karlína může ulici od ulice zásadně lišit. Data vydávaná Českým hydrometeorologickým ústavem do takové hloubky nejdou.
Další využití dat závisí na rozhodnutí magistrátu či městských částí, Kotmel a jeho lidé z Golemia je mají hlavně shromáždit. „Praha má strašný deficit ve zpracování dat. My máme připravenou platformu na jejich zpracování,“ popisuje svou práci Kotmel.
Data, data, data
Data jsou palivem, na které chytrá města jedou. V Praze je jich k dispozici relativně dost, stejně jako v jiných městech však často nejsou utříděná, nemají k nim přístup ti správní lidé nebo o jejich existenci vůbec netuší. Lze to srovnat s bohatým ropným polem, které denně vychrlí desetitisíce barelů cenné ropy, nevedou k němu však ropovody, není propojené s přístavními terminály s tankery a ani s rafinerií, a je tak v podstatě bezcenné.
Těžařské vrty představují v tomto případě desítky tisíc senzorů, které hlavní město už v minulosti k různým účelům instalovalo. Některé počítají cyklisty či auta, další zase chodce a jiné monitorují stav ovzduší nebo počasí. Potenciálním čidlem je v podstatě každá policejní kamera nebo třeba snímače na vozech monitorujících zaparkovaná auta v modrých zónách. Další zdroje dat pak představují poskytovatelé různých služeb sdílené ekonomiky, ať už jde o auta, kola či byty. Ti je většinou dávají městu k dispozici zdarma. Platit si za ně naopak nechávají mobilní operátoři nebo provozovatelé platebních karet, kteří na anonymizovaných datech uživatelů postavili byznysový model a nyní s nimi otevřeně obchodují. Samotné Golemio pak představuje rafinerii. Data shromáždí, převede do smysluplné podoby, nechává však na městu, jak s nimi naloží. Prototyp platformy má zatím k dispozici financování ve výši 31 milionů korun na 18 měsíců, podle šéfa Operátora ICT Michala Fišera však přiklepnutou částku ani nevyužije a náklady se pravděpodobně budou pohybovat mezi 12 až 15 miliony.
Data ve srozumitelné podobě pak mají široké možnosti využití pro lepší chod města. Aktuálně lidé z Golemia připravují třeba městu podklady o službě sdíleného ubytování Airbnb. „Je zajímavé, že každý měsíc hrozně moc ubytování končí. Jeden z nejzásadnějších závěrů reportu je také rozdělení na opravdovou sdílenou ekonomiku a čistý byznys. Ukázalo se, že z 12,5 tisíce nabídek Airbnb v Praze je to tak půl na půl. Když chce nyní město pro Airbnb vytvořit regulatorní rámec, tak tohle prostě musí vědět“ říká Kotmel.
Podle Fišera vypadají hodně nadějně údaje o aktivacích jízdenek nakoupených prostřednictvím aplikace Lítačka.
„Do městské hromadné dopravy teče balík peněz, a ten se rozděluje podle najetých kilometrů a ne podle převezených lidí. My přitom vidíme, kde lidé jízdenky nakupují a kde si je aktivují. Místo, kde je aktivují, přitom ukazuje, že tam mají potřebu nastoupit do hromadné dopravy,“vysvětluje Fišer. Díky podkladům z aplikace bude podle něj možné zefektivnit síť autobusových linek tak, aby některé spoje nejezdily prázdné a jiné zase přeplněné.
Zrádný „vendor lock-in“
Benedikt Kotmel a jeho kolegové se považují tak trochu za konzultanty a rádce magistrátu a městských částí při nákupu senzorů a při tendrech na sběr nových dat, která zatím k dispozici nejsou. Ve hře je totiž riziko, že se nezkušení, nedbalí nebo ovlivnění úředníci při sestavování smluv s dodavatelem opomenou pojistit proti takzvanému „vendor lock-inu“, který znemožňuje zákazníkovi vyvázat se ze smluvního vztahu nebo na něm cokoliv měnit.
Co to znamená v praxi, si při současném chladném podzimním počasí může vyzkoušet každý, kdo čeká na spoj městské hromadné dopravy. U autobusu, který měl sice už před pěti minutami dorazit, zatím je ale stále v nedohlednu, cestující tápe. Vyplatí se čekat dál, protože se jen pár minut zdržel ve špičce a už se blíží vedlejší ulicí? Nebo má poruchu, v následujících půl hodině určitě nedorazí, a je tak lepší vydat se pěšky na nejbližší metro?
Správnou reakci v situaci, kterou dnes a denně prožívají tisíce Pražanů, není možné předem odhadnout. Stačila by přitom jednoduchá aplikace, která by správně informovala o skutečné poloze spojů, což je dnes v Evropě, ale i na jižní Moravě standard, který patří ke komfortu cestování.
Pražský dopravní podnik už léta informace o poloze vozů před veřejností úzkostlivě tají. Dopravce před lety za podezřelých okolností uzavřel smlouvu se společností Xanthus, která mu měla data o poloze dodávat. Xanthus za to inkasuje nemalé peníze. Jen od roku 2017 to bylo podle rejstříku smluv minimálně 40 milionů korun, v předchozích letech šlo celkově o stovky milionů. Detaily dohody mezi dopravním podnikem a Xanthusem nejsou známé, vše však nasvědčuje tomu, že právě zde došlo efektu „vendor lock in“. Veškerá moc nad údaji tak leží u dodavatele. Datový novinář Českého rozhlasu Jan Cibulka letos v lednu vyhrál nad Dopravním podnikem u Městského soudu v Praze, který nařídil dopravci data zveřejnit.
Zatím se tak ale nestalo. „Soud stanovil tříměsíční lhůtu, aby systém uvedli do souladu a data zveřejnili. Dopravní podnik se ale bránil kasačnístížností kNejvyššímu správnímu soudu. Ten jim přiznal odkladný účinek, což znamená, že si vzal čas na rozmyšlenou, než sám rozhodne. Od té doby se ktomu nedostal,“vysvětluje stav věci Cibulka.
Praha už se podle všeho snaží z nevýhodného partnerství vyvázat. Šance, že Golemio vedle středočeských linek brzy získá i údaje o pražských tramvajích a autobusech, tedy je. V takovém případě by se k nim měli brzy dostat i cestující.
40 ze 165
Je tedy Praha chytrým městem? V mezinárodních srovnáních si nestojí zase tak špatně. V žebříčku renomované IESE Business School spadající pod Navarrskou univerzitu obsadila ze 165 světových metropolí v míře městské „inteligence“ relativně slušnou čtyřicátou příčku za Mnichovem, Montrealem a Houstonem. Na vedoucí pětku, kterou tvoří New York, Londýn, Paříž, Tokio a Reykjavík sice zdaleka nemá, na druhé straně je české hlavní město daleko před Šanghají, Varšavou nebo Stuttgartem.
Má také nejvyšší pozici ze všech hlavních měst bývalého východního bloku včetně pobaltských metropolí, které bývají často dávány za vzor.
Celkový dojem, který Pražané o svém městě mají, je tak spíše výsledkem katastrofálního PR bývalé primátorky Adriany Krnáčové. Ipod jejím vedením se totiž rozjely některé projekty, které jdou dobrým směrem. Pokud Praha tedy chytrým městem ještě není, má k němu docela slušně našlápnuto. #
Karlínské lampy se neumějí jen na dálku rozsvítit a zhasnout, umějí toho víc. Jejich senzory jsou například (na rozdíl od laviček) dostatečně vysoko, aby se daly využít k měření znečištění ovzduší.
Nejchytřejší města na světě
IESE Business School letos už popáté sestavila žebříček 165 světovým metropolí podle toho, které z nich jsou nejvíc „smart“. Autoři Pascual Berrone a Joan Enric Ricart to posuzovali podle kritérií, jako jsou životní prostředí, dopravní obslužnost, správa města, plánování rozvoje či schopnost lákat talentované jedince. *
1. New York 19. Vídeň
2. Londýn 40. Praha
3. Paříž 48. Brusel
4. Tokio 49. Riga
5. Reykjavík 53. Budapešť
6. Singapur 64. Varšava
7. Soul 67. Bratislava
8. Toronto 70. Moskva
9. Hongkong 122. Atény
10. Amsterdam165. Karáčí
11. Berlín
POZN.: JDE O VÝBĚR Z ŽEBŘÍČKU, KOMPLETNÍ STUDII NAJDETE NA:
HTTPS :MEDIA.IESE.EDU/RESEARCH/PDFS/ST-0471-E.PDF
O autorovi| Jan Brož, broz@mf.cz
