Nejpružnější pracovní trh mají Slováci

POROVNÁNÍ ZEMÍ Z evropských zemí mají nejpružnější pracovní trh Slováci, Dánové a Švýcaři. Česko se v tomto ohledu podle údajů Světové banky umístilo na sedmém místě. Na opačném konci žebříčku je Španělsko.

POROVNÁNÍ ZEMÍ Z evropských zemí mají nejpružnější pracovní trh Slováci, Dánové a Švýcaři. Česko se v tomto ohledu podle údajů Světové banky umístilo na sedmém místě. Na opačném konci žebříčku je Španělsko. Téměř v žádné jiné oblasti nevidíme tak propastný rozdíl mezi Spojenými státy a Evropskou unií jako právě ve fungování trhu práce. O jeho pružnosti vypovídá takzvaná míra rigidity pracovní síly, která je zároveň důležitým ukazatelem pro zahraniční investory. Čím je nižší, tím lépe může zaměstnavatel přizpůsobovat počet zaměstnanců svým aktuálním potřebám a má menší náklady spojené s jejich přijímáním a propouštěním. Míra rigidity pracovní síly v sobě zahrnuje hodnocení legislativní úpravy pracovněprávních vztahů, rychlost získání nového pracovníka či možnost snadného propouštění. Důležitá je také administrativní složitost zaměstnávání pracovníků, možnost využívání nestandardních pracovních smluv, síla odborů v zemi, rozsah zákonné pracovní doby či délka výpovědní lhůty. Česko na tom v evropském srovnání kupodivu není špatně - umístilo se na sedmém místě. Z nových členských zemích ho předstihlo pouze Slovensko, které je dokonce unijní jedničkou. USA VERSUS EVROPA Odbory mají v Evropské unii mnohem vyšší úlohu než v USA. Američané jsou zvyklí postarat se sami o sebe a nespoléhat na někoho jiného. Na druhou stranu jsou v Evropě právě díky odborům neustále vylepšovány pracovní podmínky pro zaměstnance. Základním rozdílem mezi USA a Unií však je evropské zvýhodňování zaměstnance oproti zaměstnavateli. Výpovědní lhůty jsou v Evropě poměrně dlouhé, takže pro zaměstnavatele je velice obtížné „optimalizovat“ počet pracovníků podle zakázek a momentálních potřeb. Proto mnoho zaměstnavatelů v období, kdy jsou zakázky na vzestupu a firma prosperuje, váhá s přijímáním dalších zaměstnanců - v období úbytku zakázek by totiž firma musela propuštěným zaměstnancům vyplácet mzdu i během několikaměsíční výpovědní lhůty. Právě legislativní strnulost trhu práce a přílišné sociální výhody zaměstnanců jsou mnoha experty považovány za jeden z hlavních důvodů, proč jsou Spojené státy ekonomicky vyspělejší než Evropská unie. Pro americké zaměstnavatele není problém ani snadno propustit zaměstnance, ani v případě potřeby rychle a bez obav přijmout nové pracovníky. V EVROPĚ SE PRACUJE MÉNĚ

Evropští zaměstnanci pracují mnohem nižší počet hodin než v ostatních vyspělých zemích světa. Ve více než dvou třetinách členských zemí Evropské unie lidé pracují v průměru méně než 40 hodin týdně (bez započtení přestávek na oběd a podobně). Ke snížení rozsahu pracovní doby došlo během posledních let téměř ve všech členských zemích. Francie se umístila na konci žebříčku mimo jiné i proto, že průměrná týdenní pracovní doba tam činí pouze 35,2 hodiny.

Jen něco přes 10 procent lidí v Evropské unii chodí do práce i nejméně každou druhou neděli -týká se to především oblasti služeb. To je podstatně méně než v Japonsku či USA. Zejména v asijských zemích pracují zaměstnanci všeobecně mnohem usilovněji a déle než v Evropě. Práce v neděli je zde téměř samozřejmostí, zejména pro ženy. Kdo má dobře placenou práci, ten si ji chce udržet za každou cenu.

V unijních zemích je práce v neděli nejvíce rozšířena v Dánsku, Lotyšsku a Rakousku. Naopak nejmenší chuť pracovat o víkendu mají v jižních členských zemích - Itálii, Španělsku, Portugalsku, Řecku či Francii, kde je tradičně dodržována nepracovní neděle. Mnoho Evropanů upřednostňuje pravidelnou pracovní dobu před vyšší mzdou, při níž by však museli pracovat nepravidelně a často chodit na noční či víkendové směny. Zatímco na Slovensku či ve Velké Británii pracuje v noci každý dvacátý zaměstnanec, na Kypru či v Nizozemí je to každý stý.

Důležitým faktorem je také délka výpovědních lhůt - tedy doby, po kterou ještě musí firma platit propouštěnému zaměstnanci jeho průměrnou mzdu. Nejkratší ji mají ve Velké Británii (jeden až 12 týdnů podle délky dosavadního zaměstnání) a Irsku (jeden až osm týdnů). Nejdelší je naopak v Dánsku, Finsku, Švédsku, Německu a Řecku (všude záleží na délce zaměstnání - po deseti odpracovaných letech činí nejméně čtyři měsíce).

PROTI PRÁCI NAČERNO

Právě malá pružnost pracovního trhu často vede zaměstnavatele k přijímání pracovníků „načerno“, v případě Česka například formou takzvaného švarcsystému. Řešením může být nejen větší uvolnění trhu, ale třeba také častější používání zkrácených pracovních úvazků a systematičtější práce firem s lidskými zdroji.

Státy EU se nyní snaží omezovat podpory v nezaměstnanosti a následné sociální dávky, protože pobírání těchto podpor je pro zaměstnance s nejnižšími příjmy mnohdy atraktivnější variantou. Jednotlivé země proto snižují přímé zdanění a odvody, zejména u nejméně vydělávajících zaměstnanců. Tím by se pro obě strany pracovního vztahu měla omezit atraktivita práce „načerno“.

RIGIDITA PRACOVNÍ SÍLY

Poznámka: Čím je číslo nižší, tím je trh pružnější. Pramen: Světová banka - Doing Business, údaje za rok 2004