Nákupčí ve velkých společnostech jsou pod tlakem korupce
Obchodní řetězce – velké naděje a zklamání českých výrobců a obchodníků. Jak se do nich dostat a dělat velký byznys se řada z nich ještě nenaučila, i když všichni jsou za jedno v tom, že řetězce na rozdíl od drobných obchodníků platí včas, a navíc objem prodaného zboží je mnohonásobně větší. Klíčem k úspěchu všech jsou vyjednávací schopnosti obou stran: na jedné dodavatelé, na druhé obchodní oddělení řetězce, respektive konkrétní nákupčí. Řetězce se brání. Někteří dodavatelé došli na základě svých zkušeností k zobecnění, že více než polovina nákupčích z obchodních řetězců je zkorumpovaná. Tomuto nařčení se obchodní řetězce brání. Tvrdí, že nářky drobných dodavatelů vyplývají z jejich zoufalé snahy dostat se do regálů řetězců všemi možnými prostředky, tedy i uplácením nákupčích. Manažer pro vnější vztahy společnosti Makro ČR Miroslav Kajňák je přesvědčen o tom, že vzhledem k vysokému počtu nákupčích ve velkých obchodních firmách, zodpovídajících za určitý sortiment zboží, a omezené nabídce podnikatelů je velmi nezodpovědné tvrzení o braní úplatků nákupčími v tak velkém počtu. „Nebo tím ,vaši podnikatelé tvrdí pouze to, že v méně než polovině obchodních firmách se svými úplatky neuspěli, sdělil týdeníku EURO Kajňák. Podnikatelé, kteří se s úplatky setkali, však nechtějí být z pochopitelných důvodů jmenováni, mají strach, aby nepřišli o byznys. Vzhledem k tomu, že některé obchodní řetězce poměrně dost často mění tým nákupčích, dá se předpokládat, že pravda bude někde uprostřed. Týmy se zkvalitňují. Majitel obchodní firmy s osvětlovací technikou Radek Motyka, který dodává zboží například do obchodních řetězců Baumax, Globus či Obi, tvrdí, že všechny tyto řetězce obměnily v nedávné době podstatnou část nákupních oddělení. „Myslím, že to bylo hlavně proto, že tyto společnosti nejprve využily nabídky pracovních sil, která existovala v době, kdy na náš trh vstupovaly. To znamená, že přetáhly lidi z bývalých podniků zahraničního obchodu, kteří měli jak obchodní zkušenosti, tak i jazykové vybavení. Bohužel, už nemohly ovlivnit jejich návyky z minulého režimu, ke kterým nepochybně patřila i korupce, sdělil týdeníku EURO. I když o uplácení nákupčích slyšel, sám takové zkušenosti nemá. Pracovníci personálních agentur se shodují v tom, že požadavky na nákupčí se v poslední době změnily. Dagmar Rýcová ze společnosti Robert Half říká, že je úkolem nákupčích vybojovat co nejlepší podmínky. „Pravdou však je, že tato pozice patří rozhodně mezi ty, které jsou vystaveny korupci, tvrdí Rýcová. Dodává, že je to právě proto, že se je dodavatelé snaží ovlivnit ve svůj prospěch. „Řetězce s tímto jevem bojují, ale myslím si, že ho nikdy nevymýtí, dodala Rýcová. Uplácejí neschopní. Podnikatelé, kteří nabízejí za skvělou cenu vynikající výrobek, který mohou kdykoliv a kamkoliv a v jakémkoliv množství dodat, si s uplácením nákupčích příliš hlavu nelámou. Ale kolik takových výrobců nebo obchodníků je? Po pravdě řečeno, mnoho ne. Logistika, která hraje při zásobování obchodních řetězců velmi významnou roli, není totiž stále silnou parketou našich dodavatelů. Jednatel společnosti Globus Petr Vyhnálek je přesvědčen o tom, že neschopnost producentů sdružovat se a nabízet širší sortiment zboží za výhodných podmínek je tlačí do pozice kritiků obchodních řetězců. „Ne každý si již uvědomuje, že konečný úspěch obou ve stále náročnějším konkurenčním prostředí českého obchodu odvisí od jejich úzké a vzájemně výhodné spolupráce ve všech fázích smluvního vztahu, komentuje vztahy mezi dodavateli a obchodními řetězci Kajňák. Dodává, že vzájemná spolupráce je projevem svobodné vůle jak obchodníka, tak i dodavatele. „Nikdo nikoho do ničeho nenutí a nutit nemůže. Každá ze smluvních stran má svou kalkulačku a svou soudnost, vysvětluje. Podnikatelé, kteří jsou dodavateli obchodních řetězců, však argumentují, že jiná – mnohem silnější – je pozice monopolních výrobců, například cukrovinek, a jiná je pozice jejich, coby menších dodavatelů. Právě kupecké počty je nutí k tomu, aby se s nákupčími vyrovnali bez zbytečných daňových a účetních podvodů. „Samozřejmě že je to věc vzájemné dohody, řekl týdeníku EURO podnikatel, který se zabývá dovozem potravin a své zboží dodává do obchodních řetězců Globus, Tesco, Ahold, Carrefour, Delvita a dalších. „Nejhorší ze všeho je, když chce nákupčí procento z obratu zboží. To pak musíme sáhnout do černých fondů, což je vždycky pro podnikatele problém, vysvětluje praktiky. „Ideální jsou věcné drahé dary, například mobilní telefony nebo luxusní zahraniční zájezdy, dodává. Jednatel společnosti Globus Petr Vyhnálek tyto praktiky popírá. Tvrdí, že není možné, aby spolupráce mezi dodavateli a nákupčími fungovala tímto způsobem. „Na tom nemá žádný ze seriózních obchodních řetězců zájem. Jakmile sami něco takového zjistíme, okamžitě se s takovým nákupčím rozloučíme. Zalistování není fáma. Podnikatelé, kteří dodávají zboží obchodním řetězcům, se také setkali s takzvaným zalistováním, tedy poplatkem za každý druh zboží, jenž řetězec bude prodávat ve své distribuční síti. Zjistit od velkých obchodních firem, kolik se běžně za zalistování platí, je však pro osoby, které se v byznysu nepohybují, nemožné. „To nebudu komentovat, tvrdí Vyhnálek z Globusu. A přitom se tento problém kromě jiných snaží řešit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže návrhem novely zákona o ochraně hospodářské soutěže, který nakonec Senát zamítl. „Nyní je připraven nový zákon o ochraně hospodářské soutěže, který je v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a platit by měl, pokud nenastanou komplikace, od letošního července, tvrdí tiskový mluvčí ÚOHS Kristián Chalupa. Je však názoru, že pasáž o dominantním postavení se ve skutečnosti zahraničních obchodních řetězců nedotkne, protože žádný z nich dosud nedosáhl hranice třiceti procent celkového obratu na uvedeném trhu. Zajímavé přitom je, že antimonopolní úřad přes veškeré svoje aktivity nezná, jak sám šéf odboru tisku a informací ÚOHS připouští, konkrétní čísla o zalistování. „Tyto informace patří k obchodnímu tajemství. Je však známo, že poplatky nejsou nízké, tvrdí. Ve skutečnosti však podnikatele tato otázka příliš netrápí. „Kdo nechce, platit nemusí, tvrdí jeden z dodavatelů obchodních řetězců. Dodává, že jde o otázku vzájemného kompromisu. Nicméně sami dodavatelé již mají konkrétní představy o tom, kde se kolik za zalistování jednoho druhu výrobku platí. Týdeník EURO má informace, že nejdražší zalistování je v Delvitě. „Za jeden druh výrobku se platí až padesát tisíc korun. Na tuto částku vám normálně vystaví fakturu, vysvětluje jeden z nejmenovaných podnikatelů. Na přímý dotaz týdeníku EURO, zda je tato informace pravdivá, odpověděla manažerka interní a externí komunikace Delvita Katrin Petrikovitsová: „Obchodní podmínky mezi Delvitou a jejími dodavateli jsou věcí vzájemné dohody a nejsou veřejnou informací. Zatímco v Tescu stojí podle zkušeností podnikatelů zalistování jednoho druhu výrobku asi šest až sedm tisíc korun, tisková mluvčí Aholdu Alice Fríšaufová tvrdí, že zalistovací poplatky nepožadují. „Máme smluvně zakotveno, že se dodavatelé podílejí na některých komerčních a marketingových nákladech, které jsou určeny na podporu prodeje, dodala na vysvětlenou Fríšaufová.
