Držím se zákona. Možná dělám jen něco, co v minulosti nikdo nedělal, a dělat měl, říká první náměstek ministra financí Lukáš Wagenknecht
Za posledních pár měsíců zhubl Lukáš Wagenknecht o dvanáct kilo. Když s ním chci začít dělat rozhovor, musím odsunout aspoň jeden štos papírů, které téměř souvisle pokrývají oválný stůl pro deset lidí. Tentokrát poprvé věnuje plně pozornost otázkám a nesnaží se během hovoru odpovídat na e-maily a podepisovat faktury nebo schvalovat cestovní výkazy. Mluví uvolněně a v tempu, které se dá stíhat. „Těch prvních pět měsíců bylo krušných. Teď už ale myslím, že máme věci pod kontrolou,“ říká. Má za sebou kontroly všech ministerstev ANO, které mu potvrdily, co tušil. Že největší průšvih státní správy je IT. Dokončuje projekty rozvoje státní pokladny, má na stole první verzi zákona o finanční kontrole a nových pravidel pro audit.
* Před týdnem se objevila zpráva, že jste kvůli projektu státní pokladny udal náměstka Jana Gregora. To nezní pěkně…
To jsou dezinformace. Ministerstvo financí podalo trestní oznámení a policie věc šetří. Já jsem oznámení nepodával. Od toho jsou na ministerstvu příslušné útvary. Nejvyšší kontrolní úřad zjistil, že v projektu došlo k pochybení při zadávání veřejných zakázek a nesprávnému účtování záloh. Teď jsme dostali platební výměr - finanční úřad nám udělil pokutu 223 milionů. Spolu s příslušenstvím jde o více než 400 milionů korun.
* Vy jste tedy nijak do trestní roviny nezasahoval?
Státní pokladna je v kompetenci mojí sekce, ale tohle opravdu řeší právní odbor. Nejde o to, aby byl někdo perzekvovaný. Když mám jako úředník pochybnosti, zda nebyl závažně porušen zákon, rozhodně nebudu bránit tomu, aby policie podezření prošetřila. Uvidíme, třeba policie věc odloží a všechno bude v pořádku.
* Vy se s náměstkem Gregorem znáte z minulosti. Při auditování ROP Severozápad jste poukázal i na chyby ministerstva financí. Na internetu jsou k dohledání příspěvky, ve kterých si navzájem rozhodně nelichotíte. Možná proto ta interpretace…
To, že s někým odborně nesouhlasíte, přece neznamená, že na něj podáváte trestní oznámení. To je hloupost. Na mém místě by musel každý jednat stejně. To je standardní formální proces.
* Jsou trestní oznámení prostředkem, jak řešit minulost?
Pokud dojdete k tomu, že byl možná spáchán trestný čin, jako úředník ani nemůžete nepodat trestní oznámení. Zákony jsou od toho, abychom je dodržovali. Je mi tady připisována role ďábla a fundamentalisty, ale já se jen držím zákona. Možná dělám něco, co v minulosti nikdo nedělal, a dělat měl.
* Tohle není první oznámení z vašeho úřadu. V případě zlatých cihliček vydávaných jako dárkové předměty Státní tiskárnou cenin šlo podle vnímání řady lidí o marginálii…
Ale to je stejné. Pokud máte v gesci úřad, který potenciálně dělá něco, co hraničí s uplácením, nemáte možnost to neřešit. Možná byste sám páchal trestný čin, pokud byste takové věci neřešil. Co byste dělala vy?
* Kdo nese podle vás odpovědnost za to, že je státní pokladna patrně tak trochu rozkradená?
Já se nechci vyjadřovat k jednotlivým osobám. Pokud vím, tak oznámení směřuje na neznámého pachatele. Pokud některý vysoce postavený úředník úmyslně nebo z nedbalosti způsobil škodu v řádu stovek milionů, měl by za to nést odpovědnost a je mi jedno, jestli je to Honza, Zdeněk nebo Maruška. Někdo selhal a důsledkem je 400milionová sankce. Nechci, aby se to v budoucnu opakovalo. Pochopil jsem, že standardní proces probíhal v minulosti tak, že se pokuty udělené finančním úřadem promíjely… To mě minimálně irituje.
* Finanční úřad podřízený ministerstvu financí udělil svému nadřízenému paradoxně pokutu. Nyní navíc bude ministerstvo rozhodovat o prominutí pokuty samo sobě?
To budou úředníci muset ještě dořešit. V rozkladové komisi jsou myslím také úředníci ministerstva financí. Když se na ten celý proces podíváte zvenčí, je vlastně hrozně absurdní. Já když teď nepožádám finanční úřad o prominutí, nebudu se prý chovat jako správný hospodář. A když budu chtít za chybu zaplatit, ministerstvo na to bude muset najít zdroje.
* A nebude hledat u vás, když je to chyba ve vašem úseku?
Pak ovšem bude muset někdo rozhodnout jmenovitě, které projekty rozvoje státní pokladny se mají vyškrtnout. Pak třeba nebude párování faktur nebo chorvatský model. Stát nasypal do systému státní pokladny přes čtyři miliardy a my se jej teď snažíme rozpohybovat.
* Vy jste o státní pokladnu hodně stál. Protože jste věděl, že je to průšvih? Nebo je opravdu tak klíčová?
Je klíčovým informačním systémem pro finanční řízení státu, dokonce kritickým. Z mého pohledu je dnes podstatné, aby v ní bylo víc dat a ta byla taková, aby se s nimi dalo více pracovat. Rád bych, aby je mohly více využívat takové instituce jako například Nejvyšší kontrolní úřad.
* Existuje zákon o státní pokladně?
My to máme řešeno pomocí rozpočtových pravidel, Slovensko nebo Rakousko takový separátní zákon mají. Ve věcném záměru k zakázce je ale uvedeno, že takový zákon měl existovat v roce 2010… Na věcném záměru zákona teď pracujeme. My bychom chtěli, aby byly ve státní pokladně integrovány procesy řízení rozpočtu, likvidity, státního dluhu, platební styk, rozpočtový a účetní modul s detailnějším účtováním. Chtěli bychom na státní pokladnu navázat systém CRAB (databáze nemovitostí státu) i centrální nákupy. Na tom jsme se domluvili s ministerstvem pro místní rozvoj. To by mělo mít v gesci centrální zadávání a my obecně jako gestor pořizování majetku státu centrální nákup.
* Prý jste se zhlédl ve slovenském modelu státní pokladny…
Teď jsme se vrátili z Londýna. Slovensko není jediný správný model. Já bych si chtěl vzít to nejlepší z více řešení. Mým cílem je, aby se zlepšil cash pooling. Aby bylo v pokladně více subjektů. Jejich peníze by se daly využít ve chvíli, kdy není výhodné nakupovat dluhopisy. Na Slovensku znají prostřednictvím pokladny potřeby státu třeba měsíc dopředu, takže mohou s likviditou státního dluhu lépe pracovat.
* Jak je možné, že v projektu státní pokladny jsou dva tisíce licencí, které jsou nevyužité. Není to divné?
Je. Nakoupilo se jich víc, než bylo potřeba. Pro další rozvoj pokladny je ale můžeme využít.
* Nestane se, že si ministerstvo pořídilo za čtyři miliardy informační systém, který nevlastní - podobně jako Praha u Opencard?
Ne, ne. Teď jsme vysoutěžili nového dodavatele na implementaci. Vyhrálo sdružení HP a Ness, dříve to dělalo IBM. Úspora proti minulosti je kolem 75 procent, asi 45 milionů. Takže nejsme závislí na jednom subjektu.
* Vynakládáte hodně energie na to, abyste ušetřil desítky milionů. Z hlediska celého rozpočtu to je ale kapka. Nedeprimuje vás to?
Ne, proč? Šetřit by měl každý a všude, politické řeči mě nezajímají. Když od politiků toto slyším, tak mě to jenom utvrzuje v tom, jak fungují a v minulosti fungovali. Rozhazovali veřejné prostředky a bylo jim to jedno. Pokud budeme řešit systém a zároveň budeme přísní na dílčí výdaje, můžeme ušetřit miliardy. Dám vám banální příklad: schvaluji na ministerstvu cesťáky do zahraničí. Jen tím, že řídím proces, jsme ušetřili za pět měsíců oproti minulému roku u jednoho dopravce 420 tisíc. A přitom jsme měli právě u této aerolinky o 20 procent více cest. Jednoduše více cestování za menší celkovou cenu.
* Asi nejste moc oblíbený, když nenecháte podřízené ani přespat v hotelu…
Já vím. A navíc prý pořád vyhazuju. To jsou hlouposti.
* Začínáte mít pověst Viktora Čističe.
Je tu hodně šikovných lidí. Někteří ale měli problém s výkonem, tak odešli, nebo se rozpohybovali. O žádné plošné čistky ale nejde. V mém úseku odešlo tak devět lidí. V zásadě z ministerstva odešlo úplně kolem 25 lidí. Řada těch, kteří byli odvoláni, zůstala na jiné pozici.
* Jak jde taková personální výměna dohromady s vaším názorem, že se veřejná správa nemá měnit s každou politickou garniturou?
Jednoduše. Veřejná správa by měla být především odborná a úředníci musejí za plat odvádět výkon. Tady nejde o politiku. Když zadám úkol a nedostanu výsledek, můžu z toho mít problém klidně i za miliony. Pokud má váš podřízený problém z minulosti nebo prostě nepodává výkon, nechala byste si ho?
* Já bych si to nedovolila vzhledem k tomu, jaká vás předchází pověst. Kolik hodin denně pracujete?
Dvanáct, čtrnáct, jak kdy… O víkendu míň.
* To vám nevěřím…
Teď jsem měl dva volné víkendy. To bylo prima.
* Schvalujete služební cesty, podepisujete faktury nad půl milionu, máte na starost IT, sedíte v dozorčích radách a ve výborech pro audit. Dá se to vůbec mentálně a fyzicky zvládnout?
Část jsou formální věci. Bylo třeba zavést systém. Pokud se mi něco nezdá, dám to právníkům, ti udělají stanovisko a já se podle toho zařídím. Není to tak hrozné… I když těch prvních pěr měsíců bylo krušných. Teď ale máme věci, myslím, pod kontrolou.
* Prý máte rezignovat z dozorčí rady ČEZ a pustit tam někoho z KDU-ČSL…
Vážně? Tak to ani nevím. A i kdyby, je mi to jedno. Pokud ale budu dál v dozorčí radě ČEZ, z některých funkcí vystoupím. Myslím, že mám kapacitu být navíc tak ve dvou firmách. Maximálně ve třech…
* Která je pro vás prioritou?
Státní tiskárna cenin. Je podstatná pro můj úsek.
* Je horší IT mafie než stavební?
IT je asi komplikovanější. Já nejsem a priory ajťák.
* Tak proč jste si vzal na starost právě IT?
Kvůli státní pokladně. Já jsem ale na manažerské pozici. Řídím odborníky, dávám jim vize, cíle a vymýšlím, jak to dělat, aby to nebylo drahé. Musíte pohlídat, abyste nebyla závislá.
* A proč státní pokladnu?
Ta má pro řízení státu největší smysl. Hlavní je vědět, vidět čísla. Když nevím, jsem slepý a bezmocný. Bez čísel nic neřídíte.
* Co ještě řešíte?
Dokončujeme text zákona o finanční kontrole. Byl bych hrozně nerad, kdyby dopadl jako služební zákon. Ten nebyl dostatečně komunikován politicky, ani s veřejností, ani s Evropskou komisí. A vznikly problémy. Příští měsíc proto začneme pořádat kulaté stoly s odborníky, veřejností a těmi, kterých se týká. Ještě řeším téma externího auditu a výborů pro audit, které já velmi podporuji. Teď jsme diskutovali o tom, aby platila přísnější pravidla pro akciovky nebo podniky, které vlastní stát nebo obce, a naopak se uvolnila pravidla pro privátní subjekty. Nyní zákon upravuje pravidla pro tzv. subjekty veřejného zájmu, pod které spadaly i větší soukromé subjekty s více než čtyřmi tisíci zaměstnanců, jako je třeba Lidl nebo realitní kanceláře. Soukromé firmy by měly mít větší prostor regulovat si audit samy.
* Pořád si myslíte, že je jednodušší systém stavět zevnitř, než jej zvenčí bořit?
Oboje je zábava. Někdo selhal a důsledkem je 400milionová sankce. Někdo by měl nést odpovědnost a je mi jedno, jestli je to Honza, Zdeněk nebo Maruška.
Lukáš Wagenknecht (35) * V letech 1997 až 2002 studoval Fakultu ekonomicko-správní Univerzity Pardubice. * Od roku 2003 do roku 2006 pracoval jako interní auditor ministerstva vnitra. * V letech 2006 a 2007 působil jako interní auditor Foxconnu, do roku 2009 se věnoval auditu ve společnosti Deloitte. * V květnu až říjnu roku 2013 pracoval jako interní auditor v Dopravním podniku hlavního města Prahy. * Od ledna je prvním náměstkem na ministerstvu financí vedeném Andrejem Babišem (ANO). Státní pokladna má pro řízení státu největší smysl. Hlavní je vědět, vidět čísla. Když nevím, jsem slepý a bezmocný. Bez čísel nic neřídíte.
Musím být uvnitř
Raketovou kariéru odstartovalo metro Za to, že na ministerstvu financí sedí nejslavnější auditor v zemi, můžeme vlastně poděkovat řediteli pražského dopravního podniku. Ten jej bez udání důvodu nenechal dokončit audit, který upozornil na chyby při výstavbě metra A a roli společnosti IDS, historicky spjaté s pražskými politiky. Z pražského dopravního podniku vedla pro Wagenknechta v podstatě přímá cesta k Andreji Babišovi. „Prostě nevidím nikoho jiného, kdo by šel měnit systém, a někdo to udělat musí. Ať už z pozice auditora, podnikatele nebo zástupce neziskovky Good Governance jsem se přesvědčil, že musíme být ,inside‘, jinak se nic nestane. Chci, aby se nastavila jasná pravidla, která by vedla k odpovědnosti schvalujících osob,“ vysvětloval loni v listopadu, proč se rozhodl spojit s politikem. A Babiš velmi rychle pochopil, že se mu Wagenknechtův analytický mozek v kombinaci s neúplatností a zápalem bojovníka za správnou věc může hodit. Na ministerstvo financí si jej Babiš přivedl jako prvního náměstka. Půda úřadu nebyla pro Wagenknechta úplně neznámá. V dresu firmy Deloitte pro něj auditoval nechvalně proslulý ROP Severozápad. Výsledný audit nebyl vůbec veselým čtením. Výsledky práce Brusel pochválil a udělil ROP korekci 2,6 miliardy. A auditorská společnost, pro kterou pracoval, se s Wagenknechtem rozloučila. Dobře odvedená práce paradoxně pro firmu nemusela znamenat nejlepší reklamu. Za podvody v ROP Severozápad si odnesli nepodmíněné tresty vysocí manažeři programu a další míří k soudu za manipulování s hodnocením projektů.
O autorovi| Hana Boříková * borikova@mf.cz
