Nejsem jako oni

Ministr informatiky vysvětluje, proč do funkcí obsadil své přátele

Vladimír Mlynář (37) Ministr informatiky. Narozen v Praze. Rodiče větší část života strávili v disentu. Otec, Zdeněk Mlynář, byl předním reformním komunistou šedesátých let (po podpisu Charty 77 emigroval do Rakouska). Matka, Rita Klímová, se stala po roce 1989 velvyslankyní v USA. Absolvoval Akademické gymnázium ve Štěpánské, ale komunistický režim mu vysokoškolské studium neumožnil. Působil v dělnických profesích a přispíval do samizdatových Lidových novin. Po roce 1989 se angažoval v Občanském fóru a nastoupil jako redaktor do legálních Lidových novin. Od listopadu 1990 do července 1991 pobýval s rodinou u matky v USA. Po návratu do Prahy nastoupil jako redaktor do týdeníku Respekt. Od roku 1994 byl jeho šéfredaktorem. Od ledna do července 1998 byl ministrem bez portfeje v Tošovského vládě. Od března téhož roku je členem Unie svobody (později i místopředsedou), v červnu 1998 byl zvolen poslancem. Od roku 2001 dálkově studuje obor veřejná správa na Masarykově univerzitě v Brně. Je ženatý, má dva syny.

EURO: Politik Vladimír Mlynář se dnes zdá být někým jiným než novinář Vladimír Mlynář, který se v roce 1996 soudil s ministrem zemědělství Josefem Luxem o poskytnutí seznamu příjemců zemědělských dotací a bojoval za očistu veřejného života. Jako by ten dnešní převzal zlozvyky mocných. MLYNÁŘ: Určitě jsem jiným člověkem než v roce 1996. Bránil bych se ale asi, že nutně horším. Ostatně ten přehled dotací, o který jsem se soudil jako novinář, jsem zveřejnil. Jsem ale v jiné roli než novinář, který může věci kritizovat. Já ty věci musím řešit, a to často přináší nutnost provádět složitá rozhodnutí, kde máte na výběr pouze mezi různými špatnými variantami. To je i případ Českého Telecomu, o němž jste nedávno psal.

EURO: Do představenstva Telecomu jste prosadil Adama Blechu a Hanu Doležalovou. Blecha je váš přítel, Doležalová bývalá obchodní partnerka vašeho prvního náměstka Michala Frankla (EURO 4/2003). To skutečně zavání „balkanizací politiky“, kterou vaše strana dříve tolik kritizovala. MLYNÁŘ: Musím začít trochu zeširoka. Já jsem doufal, že se Telecom zprivatizuje. Mimo jiné proto, že jsem nechtěl být v situaci, v níž byli dřívější ministři dopravy a spojů, kdy jejich náměstci zastupovali stát v orgánech Českého Telecomu jako akcionáři a současně byli tvůrci telekomunikační legislativy. Tato schizofrenní pozice, v níž byla naposledy náměstkyně Marcela Gürlichová, byla předmětem kritiky mé, EU, alternativních operátorů… A myslím, že oprávněné. Když jsem po neúspěšné privatizaci měl jmenovat své zástupce do Telecomu, stál jsem před dvěma nedobrými variantami: buďto jmenovat do představenstva přímo náměstky a pokračovat ve staré praxi, nebo najít nějaké lidi mimo ministerstvo, ke kterým bych mohl mít důvěru. Rozhodl jsem se pro druhý krok a přiznám se, že jsem velmi obtížně hledal lidi, kteří by měli patřičnou odbornost, měli příslušné ekonomické vzdělání a zkušenost. Přitom aby to byli lidé, o nichž něco vím, za které mohu ručit. Samozřejmě jsem nakonec hledal mezi těmi, které znám, a vybral jsem pana Blechu, jehož odbornost nemůže nikdo zpochybnit. Je absolventem prestižní francouzské školy a zkušenosti rozhodně má. Druhou osobou je auditorka Hana Doležalová, kterou znal můj náměstek Frankl. Ten se za ni zaručil a já, jelikož k němu mám důvěru, jsem na jeho doporučení dal. I ona má příslušnou kvalifikaci.

EURO: Jaké má paní Doležalová předpoklady, kromě toho, že je v Brně auditorkou? Jaká práce za ní je? MLYNÁŘ: Chtěl jsem, aby v představenstvu byl i někdo se selským rozumem a se znalostí účetnictví. Tak aby byl schopen porozumět některým procesům, které v Telecomu probíhají. Nakonec jsme se rozhodl takto. Zeptejte se na práci paní Doležalové ostatních členů představenstva, zeptejte se, kdo je schopen ten stoh materiálů, který představenstvo dostává před jednáním, prostudovat a vyznat se v tom. Dostanete odpověď, že ona ano.

EURO: Je ale pro zástupce resortu informatiky správná kvalifikace investiční poradce či auditor? Neměl by spíše rozumět informatice a finanční záležitosti přenechat ministerstvu financí a FNM? Váš resort ve státní správě hraje jinou roli. MLYNÁŘ: S tím nesouhlasím. Kvalifikace informatika není do představenstva Telecomu to nejdůležitější. To, co se projednává na představenstvu Telecomu - vřele bych to doporučoval vaší pozornosti –, vůbec nesouvisí s informatikou. To jsou především ekonomické záležitosti a strategická rozhodnutí týkající se budoucnosti Telecomu. A navíc v představenstvu sedí za stát i generální ředitel Ondřej Felix, který je informatik. Víte, mám někdy pocit marnosti: kdybych tam nominoval náměstky, budu kritizován, když tam nominuji mně známé lidi, mravně integrované, jsem zase kritizován. Já žádnou třetí, lepší variantu neznám. Poraďte mi, co jsem měl dělat.

EURO: Finanční podmínky členství v představenstvu jsou natolik atraktivní, že by se určitě někdo našel. Měl jste asi vybrat všeobecně respektovaného odborníka, relativně nezávislého, vaší politice sice blízkého, ale ne kamaráda. Což třeba Petr Moos, s nímž jste seděl v Tošovského vládě? MLYNÁŘ: O něm jsem přemýšlel, měl jsem jej na seznamu, ale rozhodl jsem se, že nikoliv. Petr Moos je určitě uznávaný odborník, lidsky kvalitní a slušný člověk, ale je to akademik, nikoli člověk byznysu. A na to, co se děje v Českém Telecomu, není dost tvrdý. V Telecomu je potřeba, aby nové představenstvo přistoupilo k razantním změnám. Ty změny nebudou pro řadu lidí příjemné, budou vyvolávat protireakce, a to není jednoduchá věc.

EURO: Dovolte zmínit ještě jedno jméno, které vyvolalo určité negativní emoce: Dana Bérová. Jde o vaši náměstkyni a současně manželku vašeho přítele Jana Dobrovského. I to může být důkaz, že dáváte vydělat svým kamarádům. MLYNÁŘ: Že je manželkou mého přítele, je jejím jediným hendikepem. Pan Dobrovský byl ostatně proti tomu, aby ke mně nastoupila, udělal mi kvůli tomu scénu, ale já o ni velmi stál. Když jsem nastoupil na ministerstvo, tak jsem o této osobní vazbě veřejně informoval na tiskové konferenci. Jasně jsem řekl, že to činím zcela veřejně a každý krok paní Bérové, který by mohl být chápán jako nějaké zvýhodňování, je pod veřejnou kontrolou. Musím se usmívat nad výrokem, že dávám vydělat svým přátelům. Paní Bérová má jako náměstek o řády nižší příjmy, než měla v soukromém sektoru. Já jsem ji přesvědčil, aby ke mně nastoupila, stejně jako pana náměstka Jaromíra Šišku, vynálezce slavné „šestsetdvojky“, který má doma zaparkovaný jaguár. Opustil výdělečný soukromý sektor a nastoupil do státní správy. A já tvrdím, že je dobře, když tito lidé dávají své zkušenosti ve prospěch státu.

EURO: Vy a celá Unie svobody jste v roce 1998 kritizovali vládu Miloše Zemana, že do funkcí ve strategických firmách dosazuje své věrné. Unie svobody to může děl, a ČSSD ne? MLYNÁŘ: Kritizoval jsem a stále kritizuji situace, kdy se stranická legitimace stává pracovní knížkou, bez ohledu na kvalifikaci. Vadí mi, když členství ve straně je základním předpokladem pro zastávání nějaké veřejné funkce. Takto se bývalí i dosud aktivní poslanci dostali do některých orgánů. Nikdo z těch lidí, o nichž hovoříme, ale není členem politické strany a potřebnou kvalifikaci určitě všichni mají. To je přece rozdíl.

EURO: Pojďme k jiným tématům. V současné době se hledá nový generální ředitel Telecomu. Existují dva typy kandidátů: IT specialista a manažer, specialista na restrukturalizaci. Kterému profilu je vaše srdce bližší? MLYNÁŘ: Čtu o sobě v novinách poněkud absurdní tezi, že prosazuji do vedení Telecomu lidi z oblasti IT. Je to naprostý nesmysl. Nominační výbor zadal „headhunterům“ nějaké zadání: Hledá se člověk, který má zkušenost s řízením a restrukturalizací podobně velké firmy, jako je Český Telecom. Headhunterská agentura vypracovala obsáhlý seznam kandidátů, který byl rozdělen do tří skupin: lidé, kteří splňují zadání, lidé, kteří splňují jen částečně, a lidé, kteří zadání nesplňují, ale agentura kandidáta považuje za zajímavého. Do té třetí kategorie patřila jména naprosto absurdní, typu pana Kavánka z ČSOB. Nominační výbor po jednání s agenturou seznam zredukoval, nejdříve asi na dvanáct a nyní tuším na sedm, s nimiž začínají seriózní a vážné pohovory. Mezi těmi jsou jak lidé, kteří se dosud profilovali především v oblasti telekomunikací, tak lidé, kteří se profilovali v IT. Jsou tam i ti, kteří nepatří ani do žádné z kategorií a jejich kvalifikací je manažerská zkušenost, třeba i z jiných síťových odvětví. S těmito lidmi teď poběží personální pohovory.
Já rozhodně žádného člověka z oblasti IT neprosazuji. Dokonce se domnívám - jelikož Ondřej Felix jako předseda představenstva pochází z IT – že by bylo lepší, kdyby nový generální ředitel byl člověk, který má buď zkušenosti z telekomunikací, nebo nepochází z IT. Tím ovšem rozhodně neříkám, že budu něco a někoho prosazovat. Nejvíc mě rozesmála informace Lidových novin, že za ředitele prosazuji pana Rosendorfa z firmy ICZ. S panem Rosendorfem jsem se potkal jednou v životě jako se zástupcem sdružení Cz.NIC. Neberte to jako útok na tisk, ale 95 procent toho, co se píše o výběru generálního ředitele, není pravda.

EURO: V čem by se měl Telecom změnit pod novým ředitelem? MLYNÁŘ: Telecom by se měl přestat hádat o podíl na telekomunikačním trhu, ale působit tak, aby se ten trh zvětšoval, aby se rozděloval stále větší koláč. Nový ředitel musí mít mnohem větší orientaci na skutečně tržní produkty, převést firmu od oblasti hlasových služeb k datovým, kde má velké rezervy. Třetí věcí je, že musí firmu připravit na novou privatizaci. Jeho úkolem bude provést organizační změnu v řízení firmy, aby bylo mnohem transparentnější a jednodušší.

EURO: V těchto dnech se hodně hovoří o ADSL - vysokorychlostním internetu. Velkoobchodní nabídka, kterou předložil Telecom alternativním operátorům, se jako kýžená změna obchodní politiky zrovna nejeví. MLYNÁŘ: Souhlasím, že to, co začalo být počátkem března nabízeno sedmi operátory, není přesně to, po čem volá trh. Jako uživatel bych si také přál, aby služba byla výrazně levnější. Nicméně já jsem se v minulých měsících snažil přispět k tomu, aby služba ADSL vůbec byla spuštěna. Určitě víte, že se v minulém roce nakupily spory mezi Českým Telecomem, alternativními operátory a regulátorem do takové míry, že tyto tři subjekty spolu téměř nebyly schopny komunikovat. To byla také jedna z věcí, kterou jsem vytýkal bývalému šéfovi Telecomu Přemyslu Klímovi, a proto jsem podporoval jeho odchod z funkce. Nyní se situace pomalu mění k lepšímu. Věřím tomu, že trh prokáže své schopnosti, v příštích měsících se ukáže poptávka po ADSL a tržní konkurence stlačí cenu dolů. Chci se každopádně bránit proti interpretacím, že je u nás šestkrát dražší ADSL než v Evropě. To není pravda. Cena pro konečného uživatele mezi 1300 až 1500 korunami je určitě vyšší než v jiných zemích, ale ne o tolik. V porovnání s Británií třeba dvakrát, rozhodně ne šestkrát. Já neurčuji cenu, ani nemůžu. Za nejdůležitější jsem považoval spuštění technologie a teď pevně doufám, že cena půjde dolů.

EURO: Jak to bude dál s Českou poštou? Loni se mluvilo o tom, že by se měla transformovat na akciovou společnost. MLYNÁŘ: O tom se mluvilo v souvislosti s privatizací. Vzhledem k tomu, že vláda ve svém programovém prohlášení otevřeně řekla, že s privatizací pošty v tomto funkčním období nepočítá, není přechod na akciovou společnost aktuální. Nicméně v budoucnu se určitě transformuje a dříve či později dojde i k nějakému vstupu soukromého investora.

EURO: A co Poštovní spořitelna, dříve založená IPB, dnes působící pod ČSOB? MLYNÁŘ: Poštovní spořitelna je mimořádně důležitá součást České pošty a její bankovní služby, stejně jako pojišťovací služby a Home Credit, jsou významným zdrojem výnosů. Díky nim Česká pošta nepobírá žádné státní dotace, je ziskovým podnikem. Jestli Poštovní spořitelnu provozuje ČSOB, nebo někdo jiný, je věcí ekonomického jednání a smluvního vztahu.

EURO: Mluví se o tom, že smlouva s ČSOB by měla být poměrně výrazně prodloužena. To by případnou privatizaci mohlo ovlivnit, stejně jako akcionářská smlouva v Eurotelu a smlouva s konsorciem TelSource zásadně ovlivnily průběh privatizace Českého Telecomu. MLYNÁŘ: Je pravda, že smlouva s ČSOB má vypršet někdy za tři roky, a ČSOB usiluje, aby byla podepsána v nových parametrech na delší období. Není však jedinou bankou, která by ráda s poštou uzavřela podobnou smlouvu. Myslím si, že vedení pošty bude vybírat nabídku, která bude nejvýhodnější. Nikde není dáno, že ČSOB musí být v České poště natrvalo. Není možné si také představovat, že někdo získá příležitost blokovat privatizaci pošty. To se z kauzy Telecom určitě poučím. EURO: Přišel jste i s ambiciózním projektem, Národním programem počítačové gramotnosti. Proč na něm spolupracujete zrovna s firmou Intel? MLYNÁŘ: Žádní moji kamarádi to tentokrát nejsou (smích). S Intelem proto, že už před rokem projekt počítačových kursů na své vlastní náklady vyzkoušel v jakési pilotní verzi, v 18 městech. Věděli jsme, do čeho jdeme. To je jeden důvod. Mým partnerem však není Intel, ale Centrum internetu, ovšem souhlasím, že vedle ministerstva informatiky je dominantním komerčním partnerem právě tato firma. A oceňuji, že Intel přistoupil na velmi přísné podmínky. Projekt má letos rozpočet pro 40 tisíc účastníků. Jde o 17 milionů korun, z čehož šest dává Intel, sedm má dát ministerstvo informatiky a zbytek účastníci kursů. My ale neplatíme na dřevo sedm milionů, ale až za každého účastníka, který kursem projde, sto korun. Když bude o kurs malý zájem, tak zaplatím málo a státu zbude. Když bude větší, budeme muset shánět další peníze. Intel byl ochoten na tento model přistoupit. Třetí důvod je, že Intel je mimořádně vhodný partner, protože neprodává software. Nechtěli jsme, aby účastníci byli předmětem nějakého přílišného marketingu. Platí ale samozřejmě, že pokud někdo přijde se stejnou metodikou, stejnou organizací a stejným plošným nasazením, tak od nás také dostane stokorunu.

EURO: Na stránkách Centra internetu je rozpis kursů. Když se někdo podívá kupříkladu na střední Čechy, zjistí, že v okresech Mělník, Mladá Boleslav, Benešov, Rakovník a Kutná Hora není vypsán jediný kurs. Lze hovořit o plošném nasazení? MLYNÁŘ: Vysvětlím. Funguje na naprosté dobrovolnosti a je určen pro lidi, kteří chtějí sami něco dělat. Centra internetu vznikají především ve školách a v knihovnách. Školy a knihovny se do toho projektu ale musejí dobrovolně přihlásit, nikdo je nenutí. Dostaly nabídku, kterou využijí nebo ne. V okresech, o nichž hovoříte, se zatím nikdo nepřihlásil. To se buď změní, nebo nezmění. Lidé musí chtít.

EURO: Proč má stát vůbec kursy podporovat? Kdo má o internet zájem ,zaplatí klidně stovku navíc, kdo zájem nemá, stejně nepřijde. MLYNÁŘ: Ale kdyby tam stát ty peníze nedal, tak by to Intel dělal pouze na 15 místech. Teď to děláme ve 156 a pořád přibývají. Nikdy by nebylo možné jít do menších obcí, kde lidé neumějí s počítačem pracovat a je těžké se k němu dostat. Navíc když do věci vstoupil oficiálně stát, tak je to pro mnohé lidi i určitá garance kvality.