Likvidace sítě nelegálů byla nejhorším činem polistopadové vlády
Igor Střelec, šéf společnosti STIG a několika dalších firem, byl až do začátku října neznámým a z finančního hlediska úspěšným podnikatelem. Obchodoval zejména s Ruskem, kde vystudoval vysokou školu a odkud pochází jeho žena, a podporoval pravoslavnou církev v České republice. Jenže pak Česká televize zveřejnila, že je křestním kmotrem ministra dopravy Aleše Řebíčka a vylíčila ho jako značné bezpečnostní riziko. Komentátoři deníků se pak shodli, že ministr s takovými kontakty by neměl zůstat ministrem.
EURO: Jak jste se dostal na vysokou školu do Moskvy? STŘELEC: Studoval jsem na gymnáziu v Holešově u Kroměříže, kde jsem vyrůstal. Když jsme besedovali, jakou vysokou školu chceme studovat, ředitel gymnázia mi doporučil, že pokud hodlám studovat ekonomiku, měl bych odejít na studium do zahraničí a že velmi dobrá vysoká ekonomická škola je v Moskvě. Vyjádřil se, že jde o velmi prestižní školu a že kromě odborných znalostí se tam velmi dobře naučím i jazyky. Mně se to líbilo, a tak jsem to zkusil. Čtvrtý ročník gymnázia jsem proto studoval v Jevíčku, což byla taková přípravka pro studenty z České republiky, kteří měli zájem studovat vysokou školu nejen v Sovětském svazu, ale i v jiných státech východní Evropy včetně Jugoslávie. Měli jsme v Jevíčku mnohem intenzivnější výuku jazyků.
EURO: Kolik vás v Jevíčku bylo? STŘELEC: Asi čtyřicet.
EURO: Po ukončení studia jste se vrátil do Československa? STŘELEC: Ano. Vysokou školu jsem ukončil v roce 1986 a vzápětí jsem narukoval na vojnu, kterou jsem ukončil v roce 1987. Na vojně mi bylo nabídnuto, zda bych nechtěl jít pracovat do Prahy. Že bych ještě dva roky musel studovat a pak bych pracoval u zpravodajské služby. Tuto nabídku jsem přijal. Byla to škola pro příslušníky Sboru národní bezpečnosti, dnes kumulovaná Policejní akademie. Posledního září 1989 jsem ji ukončil a k prvnímu říjnu 1989 nastoupil do práce.
EURO: Dostal jste se při práci v rozvědce někdy do zahraničí, do nějaké špionážní akce? STŘELEC: Nepředstavujte si práci v rozvědce podle filmů s Jamesem Bondem.
EURO: Podle televize jste byl zařazen u takzvané nelegální rozvědky. Nelegálové přece vyjížděli pod změněnou identitou do zahraničí, kde pak delší dobu žili, plnili úkoly, sbírali informace… STŘELEC: Televizní reportáž byla zjevně šitá horkou jehlou, aby mohla být zařazena do vysílání v předvečer hlasování o důvěře vládě. Vyjet se změněnou identitou přece není tak jednoduché. Nelze člověka vzít a někam jinam ho jen tak posadit pod jinou identitou. Každý nějak vypadá, mluví a pohybuje se, má nějaké zvyky, okruh přátel. V televizi to vyznělo tak, že někdo zemřel a na jeho dokumenty byl vyslán do zahraničí nějaký špion. Jenže tomu přece musejí předcházet dlouhé roky práce, aby takový člověk byl na změněnou identitu připraven a aby ho prostředí přijalo. Bylo to velmi zdlouhavé, značně nebezpečné a hodně náročné. Tato síť takzvaných nelegálů byla budována několik desítek let a po listopadu 1989 byla novou vládou zlikvidována během několika měsíců. To byla jedna z nejhorších věcí, co se tady po roce 1989 stala. Navíc to bylo strašné i lidsky. Nešlo jen o zničení této sítě profesionálů pracujících pro vlast. Jejich vyzrazení totiž ve velké většině případů vedlo i k fyzické likvidaci. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že se z těchto lidí nikdo nevrátil.
EURO: Tvrdíte, že je někdo v zahraničí zavraždil? STŘELEC: Ne, někdo. Jejich dokumenty se „jaksi“od nás dostaly do rukou službám v zemích, kde působili, a pak, jak je všeobecně známo, následoval řetězec různých nešťastných náhod…
EURO: O kolika konkrétních lidech víte, že takto zahynuli? STŘELEC: Nebudu komentovat, nic si nepamatuji.
EURO: Je zřejmé, že jste na práci u rozvědky hrdý. STŘELEC: Jistě a právem. Vážím si profesionality a odvahy pracovníků rozvědky i dnes. Rozvědka nebyla politická policie, která by týrala a udávala lidi v Československu. V rozvědce vždy byla a doufám, že stále zůstává, na prvním místě služba vlasti a profesionalita. Rozvědčíci nasazovali i svůj život, aby pro republiku přinesli něco výhodného, různé informace, know-how, moderní technologie, zařízení, postupy, aby se zde pozvedl průmysl a životní úroveň. To byla práce rozvědky. Jen neznalí zaměňují pojmy StB, rozvědka či SNB, agent a kmenový příslušník. Dokonce i ze zveřejněné kopie dokumentu o mém pracovním zařazení je to patrné. Nikde není uvedena StB. Složky, které měly represivní charakter a jejichž činnost souvisela s rozpracováním takzvaného vnitřního nepřítele, byly zrušeny hned po změně režimu v roce 1989. Rozvědka však po několika měsících přerušení činnosti, kdy její členy prověřily občanské komise a kdy získala nové vedení, zase dále působila.
EURO: Vy jste odešel z rozvědky v roce 1991? STŘELEC: Ano, ale zůstal jsem v resortu ministerstva vnitra. Pracoval jsem v Centrále kriminální policie. Tam tehdy vznikal nový odbor pro boj s organizovaným zločinem, který má mezinárodní prvek. Působil jsem v něm až do roku 1993. Z tohoto odboru postupně vznikly samostatné odbory proti drogám, obchodu s bílým masem, padělání a pozměňování bankovek a obchodu se zbraněmi…
EURO: Proč jste z rozvědky odešel? Byl jste vyhozen? STŘELEC: Ne. Vždyť jsem prošel všemi prověrkami. Byla reorganizována (viz faksimile). Kdybych nevyhovoval, tak by mě přece nenechali dále pracovat na federálním ministerstvu vnitra.
EURO: A proč jste pak odešel ze služeb policie? STŘELEC: Dostal jsem z resortu vnitra nabídku, kterou jsem ale musel ze zásady a na základě získaných zkušeností odmítnout. Netajím se svým vztahem k Rusku, mám přece odtud ženu. Mám tam tedy polovinu rodiny, spolužáky a spoustu dobrých přátel. Také jsem se chtěl pokusit postavit na vlastní nohy a začít podnikat, využít své kvalifikace z vysoké školy. A rozhodl jsem se využít právě svých ruských vztahů pro obchod. Mnoho mých spolužáků z vysoké školy z Moskvy či známých mělo již tehdy své úspěšné společnosti nebo se začali dostávat do perspektivních, mnohdy již řídicích funkcí.
EURO: S čím a kým jste začal podnikat, když jste odešel od policie? STŘELEC: V té době jsem byl přes jednoho společného známého osloven lidmi ze společnosti Interconex, která chtěla tehdy začít obchodovat s východem. Využil jsem této nabídky a nastoupil tam do funkce obchodního ředitele. Během roku, protože se mi v obchodech směrem na Rusko dařilo, jsem se pak stal členem představenstva. Interconex fungoval velmi dobře. Kromě obchodu to byly reality a leasing. Spoluzaložili jsme Pojišťovnu Slavii a Českou národní zdravotní pojišťovnu, vlastnili jsme podíl v brněnské Coop bance.
EURO: Coop banka ale skončila neslavně, Česká národní banka jí odebrala licenci… STŘELEC: To byla zvláštní historie. Chtěli jsme bance zvýšit rating. Požádali jsme naše partnery, aby vložili do banky depozita. Depozita byla předem ohlášena, neboť šlo o zahraniční oficiální zdroje. Pak však začalo ze strany ČNB stupňování požadavků ukončené odebráním licence… Později nám jeden člen nejvyššího vedení ČNB řekl, že za nimi přišel pracovník jedné nejmenované cizí zpravodajské služby a údajně jim sdělil, že jde o peníze z Ruska, tedy o podezřelou operaci i peníze.
EURO: A kvůli tomu vám vzali licenci? STŘELEC: Oficiální důvody byly jiné, ale neoficiálním údajným důvodem bylo, že jde o velký objem peněz z Ruska neprokazatelného původu, což ostatně nebyla pravda. Nebyl důvod, aby banka byla ve špatném stavu, naopak, byla ve výborném. Centrální banka si ze dne na den stanovovala stále další požadavky, které se prakticky tak rychle nedaly plnit. Pořád chtěla vidět nějaké dokumenty, které byly připravovány, centrální bance však stále nestačily… Nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo. ČNB má takovou pravomoc a je to její právo.
EURO: Podali jste žalobu na ČNB, když jste byli přesvědčeni, že objektivně není žádný důvod k odebrání bankovní licence? STŘELEC: Žaloba byla připravena, byla-li podána, nevím, ale nakonec bychom v té době jako soukromý subjekt v žalobě proti státu asi neměli velkou šanci.
EURO: O Interconexu se psalo, že pomáhal Vladimíru Železnému financovat rozjezd televize NOVA. Byla to pravda? STŘELEC: Také jsem to četl.
EURO: Kolik peněz jste mu půjčili? STŘELEC: V novinách se psalo, že šlo snad o dvě miliardy korun.
EURO: Bylo to tak? STŘELEC: Nebylo. Dvěma miliardami hotovosti Interconex tehdy rozhodně nedisponoval.
EURO: Jaké jsou nyní vaše nejvýznamnější podnikatelské aktivity? STŘELEC: Asi deblokace mezivládních pohledávek. Hodně jsme řešili pohledávky České republiky, Slovenské republiky, Ruska a Indie.
EURO: Vy máte dobré vazby na Indii? STŘELEC: Můj partner v ní dlouhou dobu pracoval a má tam velmi dobré vztahy a spolehlivé partnery.
EURO: To dělala společnost STIG, jejíž vizitku jste mi dával? STŘELEC: Ne, STIG zajišťovala deblokace pohledávek v Rusku.
EURO: Deblokaci pohledávek České republiky v Rusku však od vlády přece dostala společnost Falcon. Ona pak předala zakázku vám? STŘELEC: Ne. Byly dvě skupiny dluhů. Jednak státní dluh, který ve finále řešil Falcon, a potom dluhy podniků. Ty řešily společnosti, které věděly, co přivézt. Drtivá většina toho, co se deblokovalo, šlo přes dodávky zboží.
EURO: V obchodním rejstříku jste zapsán v řadě dalších společností. Co kromě deblokace mezistátních dluhů ještě děláte? STŘELEC: V Rusku zastupujeme řadu českých firem, které se chtějí dostat na jeho trh a udržet se tam. V Rusku je složité nejen zakázku získat, ale také ten obchod udržet. Pokud člověk nezná ruskou mentalitu a nemá tam správné partnery, může po první dodávce zboží rychle skončit. Česká republika je na ruském trhu velmi znevýhodněna oproti státům, jako jsou Německo či Rakousko, které mají pro své vývozce mnohem intenzivnější systém státní podpory exportu. Němečtí výrobci standardně dávají ruským podnikům tří až šestiměsíční odklad splátek, což si ti naši často nemohou dovolit.
EURO: Jaké konkrétní zboží jste v Rusku prosadili? STŘELEC: Pomohli jsme dát v České republice do výroby nějaké patenty a pak produkty prodávat do Ruska. Konkrétním příkladem může být speciální technologie do vlakových výhybek, takzvané EKOSLIDE od společnosti Eco-Production Vřesová, které eliminují ruční promazávání výhybek. Může jít o obrovskou zakázku, jen v Rusku je šest set tisíc výhybek! To je více než v celé Evropě. A kromě Ruska je budeme dodávat do dalších zemí bývalého Sovětského svazu. Pokud totiž získáte schválení pro dodávky určité technologie na železnici do Ruska, pak už mnohem snadněji obdržíte obdobná povolení třeba na Ukrajině či v Kazachstánu. Zabývali jsme se také vývozem masážních emulzí do Ruska. Velmi úspěšné tam byly výrobky Alpa. Do té doby byly totiž v Rusku buď jeho výrobky, které neodpovídaly kvalitě Alpa, anebo pro většinu obyvatelstva drahé produkty ze Západu. Tento obchod je nyní časově pozastaven z důvodů celních bariér a vysoké spotřební daně. Doufáme však, že se nám v dohledné době tento problém podaří vyřešit a získat výjimku na dodávky tohoto vysoce kvalitního zboží.
EURO: Obchod s Ruskem z vás udělal úspěšného podnikatele. V Rusku jste si našel manželku. Jste kmotrem ministra, který je členem vlády, jež ale není Rusku příliš nakloněna. Co jste říkal komentáři premiéra Mirka Topolánka na konferenci o energetické bezpečnosti, že je třeba se mít před Ruskem na pozoru, protože chce ostatní státy vydírat prostřednictvím dodávek surovin?
STŘELEC: Neznám strategii ODS. Nevím, proč to premiér Topolánek řekl, ale věřím, že k tomuto výroku měl nějaké opodstatnění. Nicméně si nedokážu představit, jak chce udělat, abychom nebyli na Rusku závislí v dodávkách energetických surovin, když na nich závisí celá Evropa. Můžeme sice nakupovat plyn z Norska, jenže odkud ho kupují Norové? Z Ruska… Ropu sice také můžeme nakupovat přes Itálii, Slovinsko, ale tam velká část ropy zase stejně proudí z Ruska přes jiné společnosti. Věřím, že ODS má skutečné důvody pro své obavy před Ruskem a že ta varování mohou mít své opodstatnění. Bojím se však toho, že až se zítra či za pár let zjistí, že ty obavy byly liché, už bude pozdě. Proč stejné obavy nemá Německo, které staví společně s Ruskem podmořský plynovod a uzavřelo dohody na obrovské množství dalších surovin, jež budou dodávány po železnicích? Nebo proč nemá stejné obavy Itálie? Není tajemstvím, že Lukoil a Agip velmi intenzivně spolupracují.
U nás jde politika ve vztahu k mocnostem ode zdi ke zdi. Do roku 1989 se nevědělo, co všechno udělat a kam vlézt Sovětskému svazu. Po roce 1989 je to zase vůči Spojeným státům. Někomu možná vadí, že by Česká republika mohla být mostem mezi Ruskem a Západem. Jsme součástí Evropské unie, ale zároveň máme tradičně velmi dobré vztahy s Ruskem, naše výrobky mají v Rusku dobrý zvuk, proč tedy kazit tyto vazby a příležitosti? Všichni víme, že politika je koncentrovaná ekonomika. Pokud se politici staví k Rusku jako pan Topolánek, podnikatelé to pak mají velmi složité.
Obchodně je Rusko pro Českou republiku velmi zajímavým trhem. Ale opačně? My jsme příliš malí, Rusko náš trh nepotřebuje.
EURO: Říkáte to i ministru Aleši Řebíčkovi, vašemu kmotřenci? STŘELEC: S Alešem Řebíčkem jsme tyto věci neprobírali, o politice se nebavíme. Znám ho jako schopného, precizního a velmi pracovitého člověka a také jako skvělého otce a manžela.
EURO: Jak dlouho se znáte? Jak jste se seznámili?
STŘELEC: S Alešem se známe pět let. Seznámili jsme se během podnikatelských aktivit.
Tehdy nikdo netušil, že bude ministrem. Seznámili nás společní známí. Chtěl se společností Viamont fungovat jako přepravce surovin pro závod Glaverbel v Rusku. Přesvědčil se však, že jde o opravdu velmi složitou otázku. Rusko je obrovská země, suroviny se dovážejí z různých míst. Přesvědčil se, že zahraniční soukromá společnost nebude ta pravá, která by toto vše zvládla. Že pro Glaverbel bude lepší podepsat kontrakt s ruskými železnicemi. Málokdo si tu třeba uvědomuje, že v Rusku nemůže továrna fungovat stejně jako u nás s minimálními zásobami surovin na skladě, jak to původně vyžadoval Glaverbel. Tam jsou jiné podmínky a vzdálenosti i další nepřehlédnutelné faktory, které ovlivňují to, že suroviny nemusejí dorazit tehdy, kdy mají.
Igor Střelec (43) vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Moskvě. Po ukončení základní vojenské služby studoval na Vysoké škole SNB v Praze a v říjnu 1989 nastoupil k československé rozvědce. Po sametové revoluci v listopadu 1989 byla činnost rozvědky na několik měsíců zastavena a její pracovníci prověřováni občanskými komisemi. Při reorganizaci rozvědky v roce 1991 přešel na Centrálu kriminální policie, kde byl až do konce roku 1993 v oddělení zabývajícím se organizovaným zločinem s mezinárodním prvkem. V roce 1994 odešel do civilu a začal podnikat. Působil v řadě společností, například Interconex, Pojišťovna Slavia a Coop banka. Dnes je předsedou představenstva společnosti STIG a je ve statutárních orgánech několika dalších firem. V posledních letech byly hlavním předmětem jeho podnikání deblokace mezivládních pohledávek a vývoz českého zboží do Ruska. Igor Střelec je ženatý, s manželkou se seznámil v době svých moskevských studií. Aktivně se účastní života pravoslavné církve a je předsedou její hospodářské rady.
