Odborářský boss Josef Středula není troškař a příští rok chce minimálně desetiprocentní zvýšení platů
Nejschopnější a taky nejnebezpečnější odborový šéf. Tak mluví o předsedovi Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josefu Středulovi někteří podnikatelé i jejich profesní zástupci. Absolvent strojní průmyslovky a bývalý údržbář Vítkovických železáren, jenž záhy po listopadu 1989 pomáhal přetavit komunistické ROH v běžné odbory, podle nich zručně míchá tradiční odborářský populismus a lobbistickou demagogii se solidním a moderním vystupováním, které chybělo jeho předchůdcům.
Zatímco jeho předchůdce a dnes poslanec Jaroslav Zavadil vyřvával na náměstích strašidelný třídní boj, Středula mluví o „přetvoření“ naší ekonomiky směrem k západním platům. „To je milé. Řeknu mamince, že má schopného syna. Možná ji to potěší,“ komentuje to ve své kanceláři. V ní s námi pro jistotu sedí i mluvčí ČMKOS Jana Kašparová. Duchu šikování tady prostě neutečete.
Odboráře v sobě samozřejmě nezapře ani Středula. Stejně jako jiný jeho předchůdce a nyní šéf Senátu za ČSSD Milan Štěch mi k rozhovoru nabídl zničující sedmou hodinu ráno. Na rozdíl od Štěcha ale hned sám dodal, že to pro mě asi bude moc brzy, a nabídl i jiný čas.
Rozdíl mezi Středulou a tradičními odbory postřehnete i v žižkovské odborové centrále. Zatímco z chodby na patře obývaném ČMKOS na vás dýchne zašlá vlídnost někdejších státních závodů, kde největším odvazem bývala nástěnka sovětských velikánů, Středulova kancelář vás rychle vrátí do současnosti. Nepřehlédnete moderní nábytek včetně propagačních předmětů. K nim patří i fotografická vizualizace odborů od předního reklamního fotografa Jiřího Turka. „Taky jsme ji museli pořádně zaplatit,“ podotkne šéf ČMKOS.
Lépe zaplaceno by podle něj měli dostat i zaměstnanci. „Je příhodný čas na přetvoření české ekonomiky z pohledu odborů. Musíme se vymanit z prostředí subdodavatele subdodavatele subdodavatele. Chceme být těmi, kdo ceny tvoří a mají vysokou přidanou hodnotu,“ popisuje Středula odborářskou vizi české ekonomiky. Proti ní jdou například měnové intervence ČNB a naopak s ní souzní model celoživotního vzdělávání inspirovaný, jak už to u nás bývá, sociálně přívětivou Skandinávií.
„To pomůže tomu, že se ze zaměstnanců časem stanou třeba i podnikatelé,“ tvrdí šéf ČMKOS. A rázem i odpůrci odborářů, dodám napůl žertem. Protože jakmile začnete platy rozdávat, místo abyste je pobírali, budete chtít rozdat co nejmíň. Kdysi o tom psal už Marx. Středula ale nežertuje: není na tom prý nic kontraproduktivního; dobrý odborový předák podle něj musí rozumět podnikatelům.
„Zaměstnanec bez firmy neexistuje,“ říká. Čas na další revoluci „Je to málo,“ komentuje Středula poslední návrh premiéra a šéfa ČSSD Bohuslava Sobotky na zvýšení minimální mzdy od příštího roku na 11 tisíc korun. Tedy o dalších 1100 korun, které by měly následovat dvojí zvýšení minimální mzdy během Sobotkovy vlády. „Je to vysloveně populistický předvolební krok,“ reagoval na návrh ČSSD v deníku E15 Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy.
Šéf ČMKOS, nosící odznak své lobbistické firmy módně v klopě padnoucího saka, s jehož střihem i velikostí vždy zle bojovali jeho předchůdci, to vidí opačně: měsíční suma 11 500 korun, kterou odbory požadují, podle Středuly vychází pouze z programového prohlášení vlády, které slibuje minimální mzdu ve výši 40 procent průměrné mzdy. To ostatně koresponduje i s odborářskou vizí nového a bohatšího Česka, kde si rozdáme téměř západoevropské platy, protože 25 let bídy úplně stačilo. A protože jsme sousedé, tak si nejradši rozdáme německé platy.
Středulova teorie je následující: rozdáme si vysoké platy, čímž nejen víc utratíme, ale navíc i odvedeme do státního rozpočtu. Brzy se tak staneme Švýcarskem i bez hodinek, bank a luxování chodníků. „Navyšování mezd enormně pomůže české ekonomice,“ věří. Jen o tři procenta vyšší mzdy podle něj přinesou do státního rozpočtu 15 miliard korun navíc.
„Snížíme tím jen část zisků. Ano, v některých oborech to může způsobit tenze,“ uznává. A taky tlak na inflaci. Podle něj je ale hlavní problém, že jsme v celém výrobním procesu až třetím subdodavatelem. Rébus, který u nás musíme jednou provždy rozluštit, mi demonstruje na mém diktafonu. Nebýváme výrobci celých věcí, ale jen subdodavateli jejich jednodušších částí. Třeba takovýchhle malých tlačítek, dává Středula prst nebezpečně blízko nad tlačítko „erase“.
Slováci jen kvetou. Tak proč ne my?
Šéfa ČMKOS nevykolejí ani vládní analýza z roku 2014, kdy usedl do čela odborů. Ta upozorňuje na nadprůměrně se zvyšující náklady práce v Česku v letech 2008 až 2013, a to především ve středoevropském regionu, kde soutěžíme o zahraniční investice se Slovenskem, Polskem a Maďarskem. V přepočtu produktivity práce (náklady na jednotku efektivní práce) vycházíme dokonce dráž než Německo. „V tomto ohledu je Česká republika jedna z nejhorších v Evropské unii. Regionální konkurenti jsou na tom lépe než ČR,“ varovala nejen politiky zmíněná vládní zpráva.
Je pravda, že česká ekonomika vloni slušně rostla, letos ale výrazně zpomalí. Navíc nás už delší dobu sužuje abnormálně nízká inflace, což je opak situace, kdy obvykle rostou mzdy. Středula přesto trvá na minimálně desetiprocentním zvýšení. Odbory nedávno pomohly prosadit pětiprocentní zvýšení mezd lékařů a sester ve veřejných nemocnicích, což mnohde znamená, že špitály berou peníze na už tak nadprůměrné platy doktorů jinde.
„Ode mě rozhodně neuslyšíte, že bych používal jednu profesi proti druhé. Lékaři dosáhNejsem li výrazného zvýšení platů a já jim ho přeju,“ říká k tomu šéf odborů. A nejen to. ČMKOS chce nově přetvořit českou ekonomiku i tím, že přesvědčí vládu, aby nařídila pětiprocentní zvýšení platů i v soukromých nemocnicích.
To by Česko vrátilo kamsi na zmíněnou chodbu centrály ČMKOS připomínající někdejší státní závody.
Někde se tady krade „Ne, nevstoupilo,“ kroutí Středula odmítavě hlavou, když namítnu, že tímto požadavkem by Česko vstoupilo do úplně nové epochy.
„Tyto firmy pracují s veřejnými prostředky,“ říká o soukromých nemocnicích. Tak proč by měly zdravotnímu personálu platit rozdílné platy? To je samozřejmě typická polopravda ohýbaná všemi lobbisty: soukromá zdravotnická zařízení pracují nejen s veřejným zdravotním pojištěním, ale nabízejí i soukromé služby.
Šéfa ČMKOS zdravotnictví vůbec pálí. Už nějakou dobu zastupuje i živnostníky a drobné podnikatele, aniž o to oni sami stojí.
Středula se nechal slyšet, že živnostníci odvádějí třetinové pojistné, a proto by v nemocnici měli dostávat jen třetinovou sádru.
Jenže čísla nejen z největší zdravotní pojišťovny VZP záhy ukázala, že živnostníci ze systému vyčerpají jen polovinu svých odvodů. „Slušnost by nyní byla, aby se odboráři omluvili, nic víc,“ vzkázal předsedovi ČMKOS Karel Havlíček, šéf Asociace malých a středních podniků a živnostníků. Chce se tedy Středula nyní omluvit? „Ne, vůbec ne. Nemám pro to důvod. Mám od VZP informace a tam je to jiné,“ říká. Bohužel bez bližšího upřesnění, jaká a jak jiná čísla má.
„Souhlasím, že se ve zdravotnictví krade. Pak je ale potřeba se podívat, kde se krade,“ vysvětluje věčný nedostatek peněz ve zdravotnictví. Podle něj by měl v prvé řadě za každého pojištěnce víc platit stát; živnostníci by platili víc než nyní, ovšem méně než zaměstnanci.
Jeho předchůdce Zavadil před odchodem do politiky odhalil, že coby šéf ČMKOS bere dvojnásobek až trojnásobek průměrné české mzdy, zhruba tedy 70 tisíc korun měsíčně. Ptám se proto jeho nástupce, jak si svůj plat zvyšuje v čele odborů on sám. Středula radši zdůrazňuje, že o jeho platu rozhodují odboráři. „Nejsem žádný král,“ dodává jejich šéf.
„Souhlasím, že se ve zdravotnictví krade. Pak je ale potřeba se podívat, kde se krade,“ vysvětluje Středula věčný nedostatek peněz ve zdravotnictví. Ode mě rozhodně neuslyšíte, že bych používal jednu profesi proti druhé. Lékaři dosáhli výrazného zvýšení platů a já jim ho přeju.
O autorovi| Petr Holec, holecp@mf.cz
