MILAN KUBEK, PREZIDENT ČESKÉ LÉKAŘSKÉ KOMORY - Milan Kubek patří k výrazným kritikům navrhované reformy zdravotnictví. Majetkové převody a posílení pozic pojišťoven nejsou podle jeho slov tou nejlepší cestou.
Pokud byste měl hodně peněz a rozhodl se podnikat ve zdravotnictví, do čeho byste investoval?
Kdybych měl k dispozici opravdu velkou částku, tak bych se snažil koupit zdravotní pojišťovnu i síť nemocnic a ovlivňoval státní úředníky, aby ve výběrových řízeních na ředitele fakultních nemocnic dosadili mé lidi. Tam bych pak ze svých nemocnic posílal drahé nelukrativní pacienty. Také bych skupoval ordinace praktických lékařů a zakládal zdravotnické supermarkety s dlouhou otvírací dobou, ale s lékaři absolventy. Když vytvoříte monopol navázaný na veřejné zdravotní pojištění, kterým probíhá ročně dvě stě miliard korun, tak myslím, že je to ideální investice.
Vy ale monopol jako takový ve zdravotnictví kritizujete. Vadí vám kvůli pacientům nebo lékařům?
Vadí mi hlavně kvůli svému chování. Kvalita služby jde dolů, zatímco cena po určité době jde zase nahoru a vy nemáte alternativu. Nechci se dotknout společnosti ČEZ či České pošty, ale to jsou klasické monopoly a všichni víme, jaké nehorázné ceny za jejich služby platíme, a jak ty služby vypadají. Těžko mohu být příznivcem monopolů.
Proč se bráníte i převodu nemocnic na akciovky, když osobně jste fanda soukromého podnikání?
Celkem mám tři výhrady. První jsou čistě kriminální úvahy, že může jít o rozkrádání nemocnic. Pak převod na akciovky umožňuje snížit lidem mzdy. Třetím atributem je fakt, že stát tak převádí svoji odpovědnost na zajišťování lůžkové zdravotní péče. Průkopníkem transformace nemocnic je Středočeský kraj, který ze všech nemocnic vytvořil akciové společnosti a pod svou správou si zachovává pouze čtyři akciové společnosti – Příbram, Kolín. Kladno, Mladou Boleslav – s tím, že ostatní se prodají. K omezování zdravotní péče už dochází, podívejte se na nemocnici Beroun.
Co vám nejvíc vadí na navrhované reformě zdravotnictví?
Základem reformy by mělo být stanovení standardů zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Ministr ale nenabízí smysluplnou alternativu jejich tvorby. Vadí mi i posílení pozic zdravotních pojišťoven, které by se dělo na úkor zdravotnických zařízení, zejména soukromých lékařů. Návrhy umožňují také to, aby majitelé pojišťoven vlastnili i zdravotnická zařízení, to ale odporuje pravidlům volné hospodářské soutěže.
V záměrech nových zdravotních zákonů je konečně možnost, že by mohli lékaři své ordinace prodávat. Kolik by si mohli za praxi říct?
Pochopitelně záleží na tom, v jaké odbornosti. Pokud by měla trvalý smluvní vztah se zdravotní pojišťovnou, tak by se to mohlo pohybovat okolo milionu korun. V současné době odcházejí lékaři do penze s důchodem 12 tisíc korun.
Přesto vládne povědomí, že se lékaři v soukromých ordinacích nemají špatně.
U nás skuteční soukromí lékaři neexistují. Jsme smluvními lékaři zdravotních pojišťoven, dostáváme za svoji práci zaplaceno jen to, co pojišťovny uznají. Například já přinesu do zdravotní pojišťovny fakturu za odvedenou práci, která je oceněna podle platného seznamu výkonů na 120 tisíc korun. Ale paní u přepážky mi řekne: Pane doktore, co nám to děláte, jako byste nevěděl, že máte paušál 76 tisíc korun. Takže dobrovolně přeškrtám 120 tisíc, které jsem si vydělal, a fakturuji 76 tisíc. Pokud to neudělám, tak paní u přepážky ode mne faktury nepřevezme a já budu na své peníze čekat mnohem déle. Tak vypadá podnikatelské prostředí ve zdravotnictví. Nejsem soukromým podnikatelem, ale kvazizaměstnancem zdravotní pojišťovny.
Mohl byste srovnat postavení lékaře v příspěvkové nebo akciové nemocnice či v privátní ordinaci?
Mám zkušenost se všemi třemi modely. Nejprve jsem byl zaměstnancem příspěvkové organizace, zažil jsem privatizaci nemocnice, která přinesla nám, zaměstnancům, nižší mzdy, omezení některých částí zdravotní péče i veliký tlak na snižování kvality péče. Zároveň také zvláštní praktiky, kdy se část nemocnice pronajala osobám spjatým s managementem.
Nyní jsem soukromým lékařem. Nepopírám, že jsem spokojenější a svobodnější než v nemocnici. Nerozumím tomu, proč musí v nemocnicích zůstávat plně kvalifikovaní lékaři na pozicích sekundářů jako zaměstnanci, to je špatné.
