Nejsme roboti

Švédská komisařka v Bruselu dělá malou internetovou revoluci

Dnes je středa a někteří lidé by řekli, že za to může Evropská unie a že já jsem nevolený byrokrat. I tuto ironickou větu, adresovanou těm, kteří kritizují Brusel za každou cenu, je možné najít v blogu místopředsedkyně Evropské komise Margot Wallströmové. Její interaktivní internetový zápisník „My Blog“ (http://weblog.jrc.cec.eu.int/page/wallstrom ), který umožňuje čtenářům okamžitě komentovat slova švédské komisařky, vznikl v polovině ledna a od té doby zaznamenal zhruba 400 tisíc vstupů.
Mnozí návštěvníci blogu jsou překvapeni, jakým osobním a neoficiálním záležitostem se Wallströmová ve svých příspěvcích mimo jiné věnuje. Nedávno psala o svých pocitech při setkání se švédskou královskou rodinou, nebo o tom, jak je těžké porozumět britskému ministrovi pro evropské záležitosti Alexanderovi Douglasovi, který mluví se silným skotským přízvukem. Wallströmová vyjadřuje svou naději, že ostatní ministři snad pochopili, co jim předsedající Douglas říká.
Švédka se svěřila třeba i s tím, jak její rodina slavila narozeniny svého mladšího dvanáctiletého syna a jak bylo těžké najít ten správný dárek, který by ho ještě mohl příjemně překvapit. Mladší ze dvou synů se nakonec radoval z takového „malého ohňostroje“, což ale znepokojilo souseda Wallströmových. Hluk totiž mohl vyplašit dva sousedovy velké a agresivní psy. „Osobně jsem byla rozhodně pro to, abychom udělali cokoliv, co tyto psy zklidní,“ napsala komisařka. Jeden z jejích čtenářů pak ve své reakci poznamenal, že Wallströmová vlastně popisuje typický jev v západních společnostech, které odrazují lidi od toho, aby si pořizovali děti…

Britům se nezavděčíš.

Margot vsadila na hodně osobní přístup ke komunikaci, kterou má v Evropské komisi na starosti. Reakce jsou smíšené - jedni to vítají, druzí kritizují. Když Wallströmová před časem obhajovala svou představu toho, jak by se Brusel mohl přiblížit evropským občanům, včetně vlastního blogu, narazila na nepochopení zvláště u některých Britů. List The Guardian tehdy napsal, že na londýnském ministerstvu zahraničí je komisařka terčem vtipů. Objevily se pochybnosti, zda je právě blog a vůbec komunikační kampaň v režii Švédky tím správným způsobem, jak utrácet peníze daňových poplatníků. Někteří britští politici nešetřili kritikou a londýnská vláda také odmítla jakoukoliv pomoc Evropské komise v kampani před britským referendem o evropské ústavní smlouvě. To bylo ještě v době, kdy se předpokládalo, že se takové hlasování uskuteční. Tedy před odmítavým verdiktem francouzských a nizozemských voličů.
Komisařka se pochopitelně vůči kritikám brání. „Někteří lidé si myslí, že bych neměla říkat, co sleduji v televizi nebo jak trávím prázdniny ve Švédsku, ale myslím, že je důležité ukázat, že komisaři nejsou roboti a že také žijeme své životy,“ napsala Wallströmová v blogu. A vyjádřila uspokojení nad tím, že někteří čtenáři tuto její snahu oceňují. Možná že ve skeptické Británii může být její přístup někdy kontraproduktivní, ale například v rodném Švédsku je komisařka populární. Je to zřejmě i tím, že trochu připomíná zavražděnou političku Annu Lindhovou - také je sociální demokratka, také se hodně věnuje ekologii (v předchozí komisi Romana Prodiho byla komisařkou pro životní prostředí) a také je hodně otevřená. Spekuluje se o tom, že dnes jednapadesátiletá Wallströmová by se mohla časem stát švédskou ministerskou předsedkyní. Má ostatně bohaté zkušenosti jako členka dřívějších vlád ve Stockholmu i jako manažerka mediálních společností.

Ne mediálním manipulacím.

Slabinou jejího blogu nakonec nemusí být ani tak její otevřenost, jako spíše nesplněná očekávání čtenářů, že na jejich příspěvky také odpoví. Wallströmová namítá, že přirozeně nemůže být v jejích silách odpovědět všem. Je pak ale blog ten správný nástroj? Kritici také mohou mít občas pocit, že komisařka příliš okatě využívá rozličných příležitostí k obhajobě Evropské unie. V blogu psala rovněž o tom, jak sledovala televizní dokumentární film o lidech, kteří trpí Alzheimerovou chorobou. A v následujícím odstavci hned připomněla, že Evropská unie věnuje na výzkum této nemoci osm milionů eur. Místopředsedkyně komise, která v nepřítomnosti zastupuje jejího šéfa José Manuela Barrosa, však také může oprávněně připomenout, že je v mnoha ohledech sama velmi kritická k současné evropské praxi.
Během své nedávné návštěvy Prahy byla Wallströmová obklíčena ze všech stran mladými lidmi v Literární kavárně na Václavském náměstí. I tato akce, kterou inicioval internetový magazín café babel, je typickou ukázkou stylu švédské komisařky. Stejně jako mnohokrát dříve i tam Margot vysvětlovala: Nevěřím propagandě, nevěřím „spinningu“. Klíčová je zvláště ta druhá část této krátké věty. Slovo „spinning“ označuje moderní formu manipulace, jakési mediální víření, kdy je část informací účelově potlačovaná, zatímco jiné jsou tlačeny do popředí tiskovými mluvčími. Ve světle sporů mezi Wallströmovou a některými Brity nelze přehlédnout, že mediálním vířením se proslavil zvláště britský premiér Tony Blair a lidé kolem něj, především když příliš kreativně upravovali informace o irácké hrozbě před vojenským útokem v arabské zemi. Přirozeně se nabízí otázka: Čemu tedy dáváte přednost? Upřímnosti a otevřenosti ve stylu Wallströmové, která snad někdy zavání naivismem, nebo „spinningu“, kvůli kterému si Blair od některých svých krajanů vysloužil označení za lháře?
Je mimochodem příznačné, že komisařčin blog má kromě Belgie a Nizozemska nejvíce čtenářů také ve Švédsku a Británii.

Historická anomálie?

Blog Margot Wallströmové pochopitelně ukazuje její vidění světa, které se týká nejen Evropské unie, ale stavu moderní společnosti obecně. Komisařka v sobě nezapře, že pochází ze Skandinávie. Autora jednoho z příspěvků ve svém blogu označila za dinosaura kvůli jeho zastaralému názoru, že „úspěch pro většinu žen znamená vzít si úspěšného muže“. Doporučila mu, aby mluvil se ženami kolem sebe, které ho poučí o různých případech diskriminace něžného pohlaví. Tyto její věty přinesly další zajímavou reakci. Jeden ze čtenářských komentářů tvrdí, že dinosaurus má vlastně pravdu. Mimo západní svět totiž mnohé ženy skutečně především hledají úspěšné muže a rovnost pohlaví na Západě je prý historickou anomálií… Je vidět, že blog může inspirovat. Může být ale přínosem pro širší debatu o Evropské unii? Zatím těžko říci. A pokud jde o Margot Wallströmovou, může se jevit jako nadějné to, že navzdory evropskému nadšení neztrácí smysl pro realismus. V blogu například varuje před „ústavním inženýrstvím“, tedy skrytému protlačování ústavní smlouvy bez další diskuse o jejím obsahu.