Komerční banka nabídla studentům vysokých škol zřídit si u ní konto Gaudeamus přes internet, ale s tím, že studenti nakonec stejně musejí zajít do některé z poboček a podepsat osobně smluvní dokumenty. (Původně jsme chtěli KB děsně napadnout, že jako przní internet, ale pak jsme několik hodin diskutovali s nezávislými odborníky. Závěr - nejsme v USA, kde to šlape.) * Premiér Miloš Zeman nejdříve chtěl vyhodit ministra zdravotnictví Ivana Davida, ale nakonec ho nevyhodil. (Všimněte si prezidenta České lékařské komory Davida Ratha, který v té kauze rovněž figuruje. Je to krásný, zatím nedokončený příběh rebela, který se postupně umírňuje a nakonec skončí v nějaké vládní funkci.) * Deset tisíc rozzuřených hladových rumunských horníků se vrhlo na svou vládu. (Nejsme USA, ale ani Rumunsko, zaplaťpánbůh.) * Řidiči mohou vesele chlastat a pak porážet chodce, protože státní orgány nemají jasno, kterému orgánu patří agenda „alkohol za volantem . (Oprava: jsme v Rumunsku.) * Hospodářský místopředseda vlády Pavel Mertlík veřejně vyhlásil, že by uvítal pokles centrální repo sazby ČNB z 8,5 na 7,5 procenta. (To by uvítal kdekdo a nakonec to tak asi bude, ale proč Mertlík takhle zbytečně teď do toho rejpe? Nemá dobré poradce.) * V Unii svobody se schyluje ke rvačce o vedoucí posty. (Jediným důvodem ke zmínce o tom zde je, abychom se pokusili uvědomit si, že je asi úplně jedno, co se v té poďobané pidistraně vlastně děje.) * Václav Klaus představil na jugoslávské ambasádě svou knihu Česká cesta v srbštině jen dva dny poté, co bylo v Kosovu nelezeno několik desítek mrtvol postřílených srbskými jugoslávskými četníky. (Průšvih. Ještě drsnější je obhajoba Klause ze strany Miroslava Macka, v níž se v podstatě říká, že knižní marketing stojí výš než nějaké mrtvoly, ať jsou v Kosovu nebo na pekingském náměstí.)
