Je starým, byť nepříliš dobrým zvykem, že před volbami ruch na ministerstvech a dalších úřadech utichne, dveře kanceláří se zavřou a úředníci z nich jen opatrně vykukují, protože kdo nic nedělá, nemůže udělat nic, co by se nelíbilo budoucímu šéfovi rezortu. A to je pro ministerský aparát přikázáním podstatně důležitějším, než třeba nepokradeš.
Bude práce Eduarda Janoty na novém rozpočtu zbytečná?
Autor: Profit - Martin Siebert
I v běžných časech normálního člověka deptající byrokracie podstatně zesílí a na vládních úřadech je schopen něco vyřídit opravdu jen málokdo. A samotná vládní agenda jde k ledu. Ve sněmovně totiž mají šanci na schválení jen populistické rozdávací balíčky, ale rozhodně ne koncepční, natožpak jen trochu kontroverznější záležitosti. A tak bude patrně k ledu odložen připravený a opravdu potřebný nový občanský zákoník. Důchodová reforma, která by měla dát šanci lidem naspořit si část svého povinného sociálního pojištění na vlastním penzijním účtu, pak rovněž nemá šanci, byť je Česká republika poslední zemí v Evropě, kde dnešní třicátníci netuší, za jakých podmínek půjdou jednou do penze. A to přesto, že všechny strany vládní koalice včetně rebelujících poslanců tuto normu podporují.
Ústav pro choromyslné Také zdravotnické zákony, které měly posunout zdravotnictví ke konkurenčnímu prostředí, ale i třeba zlepšit dostupnost záchranné služby a uzákonit proplácení nových druhů očkování ze zdravotního pojištění, jsou definitivně mrtvé. Zato je docela dobře možné, že projde pozoruhodná kombinace protikrizových opatření vlády a ČSSD. Například bude schváleno to, co chtějí obě strany, tedy vláda i koalice, tedy zrychlení odpisů strojů a různých technologií. To firmy, jimž zisk dovolí investovat, jistě přivítají. Investicí více sníží daňový základ a tudíž zaplatí nižší daň. To si mohou ale myslet jen do té doby, než bude schválen návrh ČSSD, který sazbu korporátní daně zvedne ze současných devatenácti na jednadvacet procent. Pánové Paroubek se Sobotkou totiž usoudili, že protikrizová opatření musí někdo zaplatit, a jejich oko padlo na české firmy. Pokud by snad někoho napadlo, že se ocitl v blázinci, tak se mýlí. To je jen v Česku, kde se koalice shodla s opozicí na balíčku protikrizových opatření. A bude ještě hůře a ten pocit z pobytu v ústavu pro choromyslné nejspíše zesílí. Ona „letní překlenovací vláda“, jak jí říká Mirek Topolánek a zlobí tím prezidenta Klause, musí rovněž dát dohromady státní rozpočet, protože ten je kabinet ze zákona povinen odsouhlasit a předat poslancům k projednání do konce září. Ale to bude poslancům zbývat do konce jejich mandátu nějakých čtrnáct dní. A v okamžiku zvolení nové sněmovny padají podle českých zákonů všechny neprojednané zákony, včetně zákona o státním rozpočtu, do odpadkového koše. Sněhule v Maroku
Ustavení nové sněmovny, včetně všech výborů a zvolení všech orgánů potrvá v nejlepším případě měsíc. Tím nejlepším případem je volební výsledek, z něhož vzejde jasná levicová či pravicová vláda se silným mandátem, což je možnost spíše teoretická. V případě patu a vyjednávání velké koalice se může sněmovna zaseknout na mnohem delší dobu.
Jenže teprve v okamžiku ustavení nových sněmovních orgánů může vláda předložit rozpočet znovu a začne projednávání, které obvykle trvá nejméně dva měsíce. Je tedy zřejmé, že příští rok začneme hospodařit v rozpočtovém provizoriu, což je v době krize krajně nepříjemné, protože budou blokovány výdaje na protikrizová opatření a především bude chybět právní rámec na vydávání státních dluhopisů, nezbytných k financování prudce rostoucího státního dluhu. A to v době, kdy se budou o půjčky ucházet všechny velké a ekonomicky silné země.
Především však je otázkou, zda se po volbách nebude sestavovat úplně nový rozpočet. To, co vyjde z rukou současného náměstka ministra financí Eduarda Janoty, bude nesporně návrh velmi úsporného rozpočtu, který nebude počítat s nákladnými projekty, jaké se chystá financovat hlavní favorit předčasných voleb, tedy ČSSD.
A to dosud netušíme, s čím politické strany přijdou v průběhu volební kampaně, a co budou chtít svým voličům splnit co nejdříve. S nějakou rozpočtovou odpovědností určitě počítat nelze. Jediným řešením v této situaci je, že by se obě velké strany dokázaly v zájmu státu dohodnout na rozpočtových prioritách pro příští rok. Jenže věřit ve shodu dvou rozhádaných rivalů v nejostřejším předvolebním boji, jaký tahle zem kdy viděla, je asi tak stejně prozíravé, jako brát si na dovolenou do Maroka sněhule.
