Petr Dědek patří ke svéráznému druhu podnikatelů-selfmademanů, jichž v Česku není mnoho. Nezprivatizoval žádný podnik, na začátku devadesátých let začínal s otcem v garáži a kapitál vytvářel postupně sofistikovaným řízením firmy a reinvestováním vydělaných peněz. „Držím krédo: hlavně nepracuj s vlastními penězi, pracuj s cizími. Umění je vydělávat peníze, ale nepoužívat k tomu vlastní peníze,“ vypráví v prvním velkém rozhovoru o svém byznysu šestačtyřicetiletý podnikatel z Vrchlabí.
Dnes vlastní velké průmyslové sklady, které pronajímá Škodě Auto či DB Schenker, jeho elektromontážní firma dělá velké zakázky pro nemocnice i továrny. Má velkou promotérskou firmu Relmost na pořádání golfových turnajů i golfovou televizi. V lednu koupil hokejový klub Dynamo Pardubice. Je to čistokrevný příběh úspěchu.
Jak zasáhla pandemie váš byznys?
Covid-19 zasáhl všechny segmenty trhu. Na někoho dopadl rychle, na někoho pomaleji a na další dopadne později. Situace není jednoduchá a z kroků, které vláda dělá, je cítit, že mají obrovský strach z nezaměstnanosti. Snaží se ulevit lidem i podnikům a připravit firmy na to, aby měly zdroje pro další fungování. Co se týče naší elektromontážní firmy, máme zhruba padesát stálých zaměstnanců plus další desítky agenturních. Redukovali jsme část agenturních, ale minimálně. Nás covid-19 nezasáhl příliš, protože děláme dlouhodobé projekty. Krátkodobě jsme měli jen malý výpadek, protože jsme byli ostražití. O úplné zastavení nešlo.
Druhá noha skupiny je stavebnictví, hlavně development a pronájem průmyslových hal. Tam to vypadá jak?
Projekty jedou dál, stavebnictví nebylo výrazně zasaženo. Chybí zahraniční pracovníci zejména z Ukrajiny, kteří odešli domů. A pracovní síla bude chybět nejen v našem oboru, ale i jinde. Stát tvrdošíjně podporuje udržení pracovních míst, s čímž moc nesouhlasím. Myslím, že čím dřív by pracovní místa zanikla, a ona stejně zaniknou, tím víc bychom ušetřili na rekvalifikaci a místa by si lidé našli v jiných oblastech. Protože lidi chybí v zemědělství, lesnictví, ve stavebnictví…
Jde tedy o to, aby lidé, kteří ztratí práci v hotelech či restauracích, přešli rychle do jiných oborů?
Ano, aby přešli včas. Zaměstnanost je jen uměle držena a stát o ty peníze z programu Antivirus přichází. Po několika dlouhých letech růstu a ekonomických hodů však mají lidé a firmy peníze našetřeny a investuje se. V tom je určitě společnost připravena ustát přechodné období krize, když to nebude trvat příliš dlouho.
Vy máte kapitálový polštář?
Ano. A myslím, že to, co se stalo během posledních tří měsíců, musí každá firma ustát. Pro zdravou firmu, která nejede na dluh a je dobře řízena, to nic neznamená. To, že méně vydělá, neznamená, že je na tom špatně. Samozřejmě, že to každého mrzí, ale důležité jsou v tu chvíli jiné věci. Tedy aby se udělala úsporná opatření a firma se stabilizovala. Šetří se a omezí se investice. Každopádně stát říká, že je nahradí veřejnými investicemi do infrastruktury.
Jak hodnotíte postup vlády Andreje Babiše během pandemie?
Kdyby neudělali nic, je to špatně. Opozice ale jejich kroky bude vždycky kritizovat. Pracovali, byli aktivní, snaží se. Není jednoduché ty programy nastavit v rychlosti, s jakou vše probíhá. Musí být ostražití, aby byly peníze vynaloženy správně, a jak několikrát ministryně financí Alena Schillerová řekla, těch černých pasažérů, kteří se ve společnosti vezou, je strašně moc. To je problém. Vláda udělala v zásadě dobré kroky. Zatlačila na banky, aby byly vstřícnější vůči celé společnosti. Hledají i jiné možnosti, jak pomoci. Vidíme podporu české turistiky, která zafungovala perfektně. Je vidět, že lidé peníze mají, nechtějí sedět zavření doma. Každý chce vyjet, až je toho teď moc. Proto je třeba turistiku rozprostřít po celé republice.
Nedráždí vás schodek rozpočtu půl bilionu korun?
Letošní rozpočet nemůžete brát jako bernou minci. Je to rámec, který zatím není vyčerpán a nevíme, jestli se vyčerpá. Ale přiznám se, že nerozumím tomu, proč jedeme pořád na dluh. Dlouhodobě je to neudržitelné. Státní dluh je přes bilion korun, důchodový účet se brzy dostane do deficitu. Populace stárne. Situace není jednoduchá. Jestli si někdo myslí, že dělat politiku je jednoduché, tak není. To můžu každého uklidnit. Obdivuji chytré a pracovité lidi, kteří mají chuť něco změnit a jdou do toho. To je oběť. Jste mnohdy za blázna a musíte na to mít odvahu a žaludek. Já do sněmovny někdy chodím, protože potřebuji různé věci vyřídit, ale musím říct, že je to zážitek.
Pozitivní, nebo negativní?
Vidím to pozitivně. Jestli tam sedí čtrnáct, šestnáct hodin za den, tak to není jednoduché. Lidi si myslí, že politici nic nedělají, ale za této situace všichni jedou jako motorové myši. Premiér Andrej Babiš svolává vládu na sedm hodin ráno. Někteří ministři z toho byli úplně na větvi, například Dan Ťok. Babiš má rád lidi, kteří pracují čtyřiadvacet hodin denně, podívejte se na vicepremiéra Karla Havlíčka, i když ten se brzy utaví…
Vraťme se k vašemu byznysu. Dejte mi představu, jak je skupina vašich firem velká. Konsolidujete výsledky?
Nekonsolidujeme, nicméně tržby skupiny se pohybují řádově do dvou miliard korun. V D&D Elektromontu, našem základním podnikání, jsme se dostali na rekordní tržby. Se Strabagem jsme dělali lakovnu pro Škodu Auto za 1,7 miliardy korun, náš podíl na zakázce byl 45 procent. Velká výzva v krátkém čase, složitá stavba. Zisk před zdaněním celé skupiny se pohybuje kolem 250 milionů korun.
Pokud jde o nemovitosti, každá projektová společnost vlastní jeden park a má hodnotu například 1,5 miliardy korun, máme čtyři, ale tři z nich patří do skupiny velkých českých parků. Vzhledem k tomu, že ty parky odepisujete třicet let, máte poměrně vysokou ziskovost, parky nemají žádné zaměstnance, servisuje to naše mateřská společnost.
Souhlasí odhady vašeho majetku v rozmezí tři až čtyři miliardy korun?
Myslím, že ano. Na tom ale nezáleží. Hodnota nemovitostí je teď hodně vysoko. Na druhé straně hodnota průmyslových nemovitostí, které fungovaly i v době pandemie, vůbec neklesla, naopak. Každý týden dostáváme nabídky, abychom parky prodali. Nebudeme to ale dělat, není důvod.
Začínal jste od nuly s otcem v garáži. Kolem Vrchlabí jste rekonstruovali penziony a hotely, dělali jste v nich elektroinstalace. Kdy ve vašem podnikání přišel zlom, že jste tak vyrostli?
Byli jsme s tatínkem pracovití. Neznali jsme soboty, neděle ani Vánoce. Opravdu deset let jsme dělali intenzivně. Vydělali jsme nějaké peníze. Investoval jsem do drobných nemovitostí v okolí Vrchlabí. V Jilemnici jsem postavil nemovitost, ve Vrchlabí nemovitost, byly to menší polyfunkční projekty, například nákupní centra za dvacet, třicet milionů korun, a začal jsem je pronajímat. Následně jsme postavili větší projekt za 100 milionů korun. A pak jsem se dostal k poptávce na haly v Pardubicích pro DB Schenker a v Mladé Boleslavi pro Škodovku. Vyhráli jsme pro ně dva tendry na pronájem hal, takže zlom v nemovitostech nastal přibližně v roce 2000.
Hodnota nemovitostí, které dnes vlastníme ve skupině, je řádově několik miliard korun. Nejsme žádní spekulanti, stavíme v podstatě na jistotu. Vybereme si nějakou lokaci, postavíme a pronajmeme. Není to tak, že bychom skupovali pozemky a různě sháněli nájemce. Jsme stabilní a držíme to. Ani nájemci nechtějí, aby nemovitosti vlastnil jeden rok singapurský fond, za dva roky americký či britský. Lidé vidí, že když smlouvu uzavřou s Dědkem, za deset let to bude vlastnit zase Dědek.
Akcionářem skupiny D&D jste nyní jen vy?
Ano. Ale ve firmě pracuje celá rodina, například sestra dělá finance. Rodina je úplně nejvíc. Můj otec hodně cestoval před revolucí do zahraničí, ve východních zemích dělal montáže. A když byl doma, jezdil se mnou sportovat, takže měl na mě hodně času. V podstatě od patnácti let, když byla revoluce, začal jsem s ním chodit na melouchy. Vydělal jsem si peníze a tam já vidím základ svého podnikání. V útlém mládí jsem dostal šanci vydělat si peníze a pochopil jsem, co je podnikání. Hrozně mě to nadchlo a věděl jsem, co chci. Měl jsem štěstí, ta doba mě potkala v pravou chvíli. Byl jsem nezkažený, nedotčený ekonomickým myšlením minulého režimu. Můj táta je spíš dělník, není to moc podnikatel a na mě nechával účty a řízení firmy od začátku. Já jsem to uchopil, mně se to líbilo. Peníze dělají peníze.
Reinvestoval jste vydělané peníze?
Držím krédo: hlavně nepracuj s vlastními penězi, pracuj s cizími. Umění je vydělávat peníze, ale nepoužívat k tomu vlastní peníze. Když uvedu příklad z elektrotechnické firmy, tak například fakturujete zakázku a od zákazníka dostanete peníze dřív, než je vyplácíte dál. Samozřejmě potřebujete na mzdy lidí, ale materiál zaplatíte až ve chvíli, kdy dostanete zaplaceno za zakázku a máte zisk. Bez velkého vlastního kapitálu je umění vydělávat peníze. To mě baví. A když máte vlastní kapitál, tak ho investujete jinde. Ale hlavní podnikání má fungovat takto na cizích penězích. Musíte dobře řídit finance, mít dobrý kredit, aby vám dodavatelé dali na dlouhou splatnost, protože vědí, že zaplatíte. Vymačkal jsem z toho úplné maximum a někdy jsem šel na hranu.
Jak to myslíte?
Je potřeba počítat s tím, že může přijít něco takového jako covid-19. I když s covidem19 nikdy nepočítáte, byl to extrém. Ale zažil jsem za těch 30 let jiné věci. V roce 1997 za Václava Klause, když přišla velká měnová krize, stouply úroky v bankách na 25 procent ročně. V té době jsme naštěstí neměli žádné velké úvěry. Pak přišly další krize. A když na to neumíte zareagovat, ekonomika přináší krachy. Ve chvíli, kdy cítím nějaký problém, se tak zatáhnu a makám tak, že se z toho dostanu. Vůbec si krach nepřipouštím. Vždycky jsem to zvládl.
Kam své zisky investujete? Máte hokejový tým Pardubice, který určitě vyžaduje nějakou podporu…
Jsem trochu takový donátor, takže jsem ve Vrchlabí podporoval kulturu, zrekonstruoval jsem budovu města a deset let jsem financoval divadlo. Podporoval jsem jako sponzor i hokej, a teď máme první ligu. Dynamo Pardubice je nádhera. Ten klub má historii 97 let; za tři roky slavíme stovku. Mám rád historii, budování rodinného jmění a tradice jako byli Rockefellerové, Rothschildové. Tak se dělal majetek z generace na generaci. Jsem rád, že se mi podařilo Dynamo zachránit a že ho oprášíme. Sice to teď v začátku nemáme lehké kvůli covidu-19, ale to dáme. Pardubický hokej vychoval legendy jako Vladimír Martinec, David Šťastný, Jiří Šejba, Dominik Hašek. To je nejvíc.
Vaše největší vášeň je však golf. Daří se vám ho rozvíjet?
Ano. Golf mě hodně baví. Je to rodinný sport, můžete tam jít v neděli s rodinou. Golf má navíc tu výhodu, že přiváží bonitní turisty. Spí v dobrém hotelu, jdou do dobré restaurace. Nedají si tady někde párek a pivo a večer se neopijí. Je to přínos pro Česko. Naše promotérská společnost Relmost (pořádá mezinárodní golfové turnaje – pozn. red.) byla dlouhodobě podporována hlavním městem Prahou, ale když přišli tihle noví Piráti, řekli, že nic podporovat nemusí, protože turistů mají plnou Prahu. A teď to vidí. Je to o struktuře návštěvníků. Nemůžeme přece do Česka lákat low-costové turisty, kteří nám budou rozbíjet hotely a vyřvávat na ulicích. Já pro podporu golfu dělám maximum, miluji ten sport. Koupil jsem třeba Golf Channel, podporuji golfovou federaci. Pořádám turnaje se zahraničními hvězdami, aby měli mladí lidé motivaci a viděli skutečné hvězdy. Ve sportu je budoucnost.
