Není to tak dávno, co se bývalými postkomunistickými zeměmi prohnala vlna „ostalgie“ reprezentována filmy jako Good By Lenin, Pelíšky, seriály Vyprávěj nebo Retro. Vzpomínky se však z obrazovek začínají přelévat do běžného, každodenního života.
Aspoň první pracovní dny nového roku autora Reaktoru takové socialistické retro v mnohém připomínaly. Prvním překvapením bylo svítící pouliční osvětlení v době, kdy nad metropolí již dáno vyšlo slunce. Plýtvání elektřinou naštěstí trvalo jen chvíli, záhy totiž přestal v celé čtvrti fungovat proud úplně. Místo domácí ranní kávy a opečeného toustu tak bylo potřeba vyrazit na snídani ven.
Nezdary však neskončily ani po odchodu z domu. „Nemáme,“ odvětila prodavačka v pekárně na rohu po dotazu na koblihy. Sladké pečivo prý toho dne nepřivezli. Také na tramvaj bylo potřeba počkat neúměrně dlouho, a když souprava konečně přijela, jela jinam, než měla. Další spoj byl beznadějně přecpaný. Nejsou prý lidi, argumentoval dopravní podnik.
Lampy svítící ve dne, neplánované odstávky elektřiny, fronty u pokladen, chybějící zboží, přeplněné vozy MHD přijíždějící zcela v rozporu s údaji v jízdním řádu jsou typické úkazy předlistopadové éry, na které většina z nás dávno zapomněla. Atmosféra té doby se však už několik měsíců šíří tuzemskou politikou a vypadá to, že se pomalu začíná přelévat i do praktického života.
Čtěte také:
Dokonalá perestrojka. Komunisté s přestavbou uspěli víc, než sami čekali
13 potravin, které přežily od socialismu až dodnes
28 let poté. Jak se změnil život od listopadu 1989?
Možná proto nemá cenu bránit se nevyhnutelnému a raději zavést některé socialistické vychytávky rovnou. Řešením nedostatku lidí by mohly být neplacené povinné brigády pro studenty. Místo učení jazyků, sbírání zkušeností na zahraničních stážích a kontaktů se zbytkem světa by mohli o prázdninách řídit tramvaje, roznášet noviny nebo makat u pásu v četných tuzemských montovnách.
Povinná vojenský služba, ideálně dvou- a víceletá, je dalším skvělým nápadem. V době, kdy bdělé vojsko nebude bránit hranice státu před četnými nebezpečnými přivandrovalci (kteří by třeba v Česku mohli chtít řídit tramvaje nebo makat u pásu v montovnách), by mohli mladí muži pomáhat rolníkům se sklizní. Vždyť ti lidi už nejsou ani v zemědělství. Pomoc armády na českých polích ostatně nabízel tehdejší velitel tankové divize a kamarád prezidenta Miloše Zemana Zdeněk Zbytek prozíravě už v prosinci 1989.
Na místě je však připomenout, že nasazení armády v družstvech k blahobytu obyvatelstva nevedlo a tehdejší režim se nakonec zhroutil právě kvůli neschopnosti cokoliv řešit. Lépe si tak zkušenost nezopakovat a věřit, že narvané pražské tramvaje jsou jen výjimkou a ne začátkem nového trendu. Nadějí nám může být, že na rozdíl od lidí je aspoň pořád dostatek nákupních košíků. Jsme tak zatím ušetřeni fronty na košíky, dalšího polozapomenutého fenoménu předlistopadové éry.
Přečtěte si další komentáře autora:
