Mezinárodní finance
Svět mezinárodních financí je mnohem složitější, než se na první pohled zdá. I když pochopíte princip, začnete mít potíže s kategoriemi. V roce 1993 se například kapitálový účet platební bilance rozdělil na kapitálový a finanční. Běžný hovorový slang analytiků, novinářů a obchodníků s cennými papíry, měnami či zbožím se najednou nemusí shodovat s oficiálním výkaznictvím. Otevřít okno do základů tohoto světa a jeho jednotlivých škatulek může učebnice Jaroslavy Durčákové a Martina Mandela nazvaná Mezinárodní finance. Stejné jméno nesl i kurs, který spoluautorka knihy, dnešní rektorka Vysoké školy ekonomické v Praze, dlouhá léta vedla. Studenti ji mívali rádi především pro srozumitelnost jejího výkladu. Také jmenovaná publikace, jejíž druhý autor je znám mimo jiné jako aktivní člen České společnosti ekonomické, se snaží přizpůsobit tomuto duchu. Bylo by hodně těžké nalézt dnes mezi lidmi činnými v podnikání či financích někoho, kdo by nevěděl, že narůstající schodek platební bilance znamená riziko pádu měny. Všichni si to totiž dobře pamatují z období krize roku 1997. Ne každému je ale jasné, proč to funguje právě tak. Proč například nemusí mít automaticky stejný účinek pokles tempa růstu ekonomiky? Vždyť právě teď hýbou s kursem eura a dolaru v první řadě očekávání, jak to bude s HDP. A samozřejmě také s inflací. Ale před téměř čtyřmi lety v České republice o růst nešlo. Šlo spíše o to, že kapitálové toky už nestačily krýt schodek zahraničního obchodu. Nyní se dozvídáme, že v případě USA jej překryly natolik, že to dokázalo posílit dolar i přes problémy na běžném účtu. Mimochodem, také se říká, že na kursy měly vliv úrokové sazby – tedy hlavně u nás. Kniha je, jak uvádí předmluva, určena především studentům bakalářského studia, respektive druhého či třetího ročníku pětiletého inženýrského studia. Zabývá se mezinárodními pohyby zboží a kapitálu jak z hlediska technického, tak i makroekonomiky a mikroekonomiky. V samotném obsahu i předmluvě, která je tak trochu návodem k orientaci, se snaží autoři různé pohledy od sebe oddělit. Zkrátka, aby si každý mohl najít či vynechat, co potřebuje. Od platební bilance, klasického začátku, postupuje k devizovým trhům a kursům. Vzápětí poukazuje na opačnou vazbu – od měny k zahraničnímu obchodu a investicím. Najdeme zde fundamentální analýzu devizového kursu. Vedle úrokového diferenciálu, zaklínadla skloňovaného před lety snad každý den, se připomíná téměř zapomenutá parita kupní síly a ERDI. Je nesnadné říct, zda lze považovat za školometské podrobné rozebírání fundamentálních faktorů, nebo za upozornění, hned v úvodu kapitoly, že taková analýza mnohdy nefunguje: „Kurs není vždy určován pouze fundamentálními faktory. O jeho výši často rozhoduje chování subjektů, které vstupují na devizový trh. Jejich rozhodování je často ovlivněno očekáváním. Ekonomové si neustále kladou otázku, do jaké míry se mohou očekávání vyvíjet nezávisle na vývoji fundamentálních faktorů. Klíčovým problémem je, zda měnová krize může být vyvolána subjektivními faktory samými bez ohledu na dobrý vývoj fundamentálních (to jest objektivních) faktorů. Vedle očekávání individuálních účastníků trhu má velký vliv na pohyb kursu i chování vlád a centrálních bank. Prohlášení politiků, politická opatření, změny ve vedení fiskální a monetární politiky, devizové intervence centrální banky mohou rovněž odchýlit úroveň kursu od té, která by odpovídala fundamentálním faktorům. (strana 64) Po realistickém úvodu ke kapitole, bez níž nelze jít dál, srozumitelném snad každému člověku s průměrnou inteligencí, následuje upozornění, že cílem fundamentální analýzy je formulování ekonometrického modelu pro prognózování kursu. Přestože v praxi už předpovídání všichni vzdali a používají je pouze pro image a propagaci v médiích. Toto upozornění trošku chybí, anebo není dostatečně jasné. I přesto by ale bylo naivní se domnívat, že čtenář bude v rozporu s touto skutečností zasycen nepoužitelnými teoriemi. Opakovaně je mu nabízeno, k čemu se model dá použít. Podrobně a ilustrativně jsou vysvětleny pojmy, jako třeba inflační diferenciál. Takže závěrem si člověk může udělat nejen představu o tom, že s modely se to nemá přehánět, ale také o tom, jak taková základna, na níž se světové měny houpou, vypadá. Právě ilustrativnost a téměř až plasticita výkladu jsou velkou devizou. Publikace je v drtivé většině srozumitelná a pochopitelná všem. Navíc v okruhu vytčeného cíle vyčerpávající. Škoda že těch pár méně srozumitelných řádek nese znaky klasických učebnicových chyb. Jde o nedostatečné rozlišení podobných pojmů, používání stejných názvů pro více entit, rychlé přeskakování toho, co se autorům může zdát jasné, a nepřesné formulace, které rozhodně neměly projít jazykovou korekturou: „Inkasovanou částku 400 000 USD námi sledovaná firma směnila u Živnostenské banky na koruny, která je dále prodala ČNB, čímž došlo ke zvýšení devizových rezerv. (strana 15)
Jaroslava Durčáková, Martin Mandel: Mezinárodní finance. Management Press, Praha 2000. Cena neuvedena.
ČLÁNKY DO MAILU