Kousek za Horou sv. Šebestiána bylo minulý týden docela rušno. Události v Chemnitz cloumají celým Německem. Při konfliktu dvou skupin mužů, z nichž v jedné byli cizinci, zemřel pětatřicetiletý Němec. Následovaly údajně divoké demonstrace, během nichž byli napadáni cize vypadající lidé. Politici a média jsou v šoku z agresivity krajní pravice a její podpory v Sasku. Povinností každého slušného člověka je nad těmito událostmi vyjádřit krajní rozhořčení a volat k odpovědnosti policii, aby se ty náckovské výstřelky již neopakovaly.
Když ovšem zmapujeme faktické informace, které lze takhle na dálku získat, zjistíme, že taková interpretace je poněkud jednostranná.
Na začátku byla kudla
Vše začalo tím, že skupina zhruba deseti arabsky vyhlížejících osob, nikoli tedy jen ti dva pobývající ve vazbě, napadla u bankomatu tři Němce, z nichž jednoho jednoznačně ubodala pěti ranami nožem a další dva těžce zranila.
Hned druhý den se konaly dvě demonstrace proti kriminalitě imigrantů za účasti více než tisíce lidí. Na jedné z nich mělo docházet k napadání cizinců, nicméně se zdá, že kvůli tomu nikdo nebyl zatčen ani není zatím nikdo stíhán. O den později se konaly další dvě výrazně početnější demonstrace, z nich jedna byla protinacistická a svolaná pohrobkem východoněmeckých komunistů, stranou Die Linke. Demonstranti se ostře střetli a létaly lahve a kamení. A na té protiimigrační zhruba deset lidí hajlovalo, což už je zdokumentováno policií.
Šéf kontrarozvědky: O štvanicích na přistěhovalce nemáme důkazy
Sasko je známo tím, že je tam nácků opravdu dost, nicméně z těch pěti nebo sedmi tisíc demonstrantů jich reálně mohl být jen zlomek. Nicméně zde musíme použít slůvko „zatím“. Ona totiž migrační politika německé vlády, tak jak ji uplatňuje kancléřka Merkelová, poslední tři roky radikalizuje významnou část německé společnosti.
Strach o bezpečí jak své vlastní, tak svých blízkých, je mocný politický faktor. Německá vláda si to dobře uvědomuje, a tak oficiální místa vydávají jednu statistiku za druhou, aby dokumentovala, že migranti kriminalitu nezvyšují.
Jenže co když se ty statistiky citelně rozcházejí s osobní zkušeností? Obyvatelé bývalého Karl Marx Stadtu s tím mají své historické zkušenosti, které jejich západním spoluobčanům zřejmě chybějí.
Cinknuté statistiky
Krátce před chemnitzskou vraždou prolomila tabu švédská televize, když zveřejnila dosud utajované údaje, podle nichž má většina pachatelů odsouzených za sexuální násilí přistěhovalecké kořeny. U znásilnění mezi lidmi, kteří se neznají, je mezi pachateli dokonce osmdesát procent migrantů. Že by ti němečtí byli hodnější? Nebo je to třeba podobné jako s antisemitskými útoky, z nichž naprostou většinu úřady připisují místní krajní pravici, ale samotná židovská obec má úplně jinou zkušenost. Ona se ta statistika dá dělat třeba také tak, že se do jedné škatulky hodí vypatlaný puberťák, který posprejuje synagogu, s Arabem, co ztloukl do bezvědomí na berlínské ulici chlapa jen proto, že měl na hlavě jarmulku.
Vydávání takových statistik není chyba, ale projev idiocie. Protože člověk, který se bojí a je osobní zkušeností přesvědčen, že oprávněně, takové sdělení čte tak, že jeho vláda ho nejen není schopna chránit, ale ani se o to nehodlá pokoušet.
Pak hledá tu pomoc jinde. A speciálně v Německu se mu jako první nabízejí ti pánové se vztyčenou pravicí.
Šéf Siemensu: Xenofobie v Chemnitzu může poškodit celou ekonomiku
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala:
Stát jako dobytá kořist
Záchranář Salvini
Nesmrtelný H-systém
